WebZdarma.cz

 

 

Místní organizace KSČM v Praze 11

 


 

                       

 

 

 

 

Poděkováním voličům KSČM v Praze a doporučení k II.kolu voleb do Senátu

Pražská rada KSČM se na svém zasedání zabývala zhodnocením volební kampaně a výsledky voleb v hlavním městě. Jejím jménem chci poděkovat všem členům a funkcionářům strany, ale i jejich rodinným příslušníkům, kteří se do předvolební kampaně aktivně zapojili. Zároveň bych chtěla poděkovat všem voličům, kteří odevzdali svůj hlas komunistické straně. Zvolení zastupitelé za KSČM je určitě nezklamou.

Pro druhé kolo senátních voleb ve třech volebních obvodech v Praze doporučuje PR KSČM našim voličům následující postup. Na Praze 11 se do druhého kola dostal Milan Pešák (ODS) a Ladislav Kárský (ČSSD). V tomto případě klademe důraz na to, aby v Senátu co nejvíce oslabila pravice, tzn., doporučujeme podpořit kandidáta sociální demokracie.

Na Praze 10 postoupil do druhého kola nechvalně známý dosavadní senátor Jaromír Štětina (TOP 09), který si svou kariéru vybudoval výhradně na fanatickém antikomunismu a úsilí o zákaz KSČM, což určitě není program, který by nabízel řešení problémů občanů. Na druhém místě postupuje Vladislav Lipovský (ODS). Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že naším prvořadým zájmem je, aby senátor Štětina opustil Senát a přešel někam, kde bude škodit slušným lidem co nejméně.

Ve volebním obvodě na Praze 6 se utkají Petr Bratský (ODS) a Bedřich Moldan (TOP 09). Voliči KSČM zde nemají koho volit, protože oba kandidáti zastupují pravicové strany vládní koalice, které nemají ve svém programu sociální zodpovědnost vůči občanům ČR.
 


Nová sociální strana na tři? Podle oblepeného Jižního Města – ODS!

V době předvolební se děly neuvěřitelné věci. Mnozí prokazatelně pravicoví politici, nezřídka arogantní a svými praktickými kroky občany přehlížející, se změnili v hlasatele sociální politiky levicového střihu a přesvědčené demokraty naslouchající potřebám lidu. Toho dokladem je například pražská ODS, která – aby se udržela v sedle – v předvolebním záchvatu naslibovala všechno možné i nemožné. Od postavení populární Kaplického chobotnice, dojemné péče o bezdomovce, přes vymýcení automatů na coca-coly ve školách, až po zajištění preventivních zubních prohlídek pro školní děti. (Že by její protagonisté zavzpomínali na socialistické časy, kdy např. poslední uvedené bylo samozřejmostí a děti i mládež v rámci školní výuky docházely na lékařské preventivní prohlídky přímo v budovách škol, resp. v jejich nejbližším okolí?)

Na Praze 11 šli kádři ODS ještě dál. Lidé, kteří brázdí linku C pražského metra, několik týdnů před volbami hleděli ve vozech podzemky do obličejů radních z ODS, kteří na vyretušovaných fotografiích nabízeli úspěchy sebe sama a navíc, jako milovníci modré, slibovali pro budoucí léta na pražské jedenáctce modré z nebe. Hlavně, ať je lidé svými hlasy nechají sedět na radnici! A tak se cestující na marketingově dokonalých letácích měli možnost pokochat starostou v bílé rozhalence, usmívající se dámou středního věku i atraktivní blondýnou se zasněným výrazem – dle úvah politických marketérů ODS zřejmě ideálními manažery pro vedení osmdesátitisícové městské části.

Ta ODS, která na Praze 11 eliminovala demokratickou diskusi a převálcovala svou vůlí všechna jednání zastupitelstva, ve finále předvolební kampaně naslibovala kdeco – i to, co právě ona sama za uplynulé dvacetiletí zlikvidovala či k likvidaci významnou měrou přispěla. Posuďte sami: Starosta Dalibor Mlejnský se dušuje, že nejen postaví bazén, ale také přivede na Prahu 11 tramvaje, on a jeho tým postaví kamenné divadlo a také zimní stadion, a k tomu všemu zřídí síť veřejných záchodků! Seniorům a hendikepovaným dorovná příspěvek na péči, děti pošle k moři zdarma atd. Už tedy znáte odpověď na otázku »nová sociální strana na tři«? ODS, minimálně ta pražská, jež v roce 2010 pro komunální volby nabídla program málem srovnatelný s programy někdejší Národní fronty!

V předvolebním kotli se však děly i jiné hrůzy. Odpadlíci z všelijakých stran, zejména však z ODS (a na zmíněné Praze 11 také z ČSSD), nalezli v tušení funkcí a prebend do TOP 09 a slíbili, jak budou dělat všechno jinak, než dosud konaly jejich mateřské strany, v nichž si sami odsloužili nějaký ten rok.

Obávám se, že i tyto volby budou především o zapomínání. Lidé lehce podléhají momentálnímu dojmu a nechávají se unést pozlátkovými dárečky rozdávanými právě před volbami plnými hrstmi. V tom jsou občanští a sociální demokraté a »nová« TOP 09 naprosto nepřekonatelní, počítajíce s tím, že průměrný obyvatel města neví, kdo mu v uplynulých letech ztrpčil život, zvedl nájemné, zrušil kulturní dům a kdo mu chce zastavět zelené plochy, ale zapamatuje si vyumělkovanou tvář a sliby, kterými přece nezarmoutíš...

Rada pro druhý volební den: Existuje jediné kritérium, kterým by se měl volič řídit: Co ta která strana udělala v uplynulém období, co její lidé navrhovali ve prospěch občanů, co konají její zástupci i ve vyšších patrech zastupitelské demokracie. V tomto smyslu mají kandidáti autentické levice jednoznačně čistý štít.

Monika HOŘENÍ, Haló noviny 16. října 2010


 

Občanská sdružení proti síle developerů

Na vás, občané, záleží, jaká bude naše budoucnost

PRAHA – Zástupci pěti občanských sdružení, která vznikla na území Prahy 11, aby spojila odpůrce komerčních developerských záměrů, informovali minulý týden na veřejné debatě s občany o dopadech projektů - zpravidla megalomanských - na životní prostředí a kvalitu života lidí.

Celkem bylo představeno sedm projektů, které v současné době vyvolávají emoce a smíšené reakce místních obyvatel. Jedná se o komplex Porto Háje, obytný dům v ulici Stříbrského, obytný soubor Háje, dostavbu sídliště Milíčovský háj, mrakodrap na Litochlebském náměstí a zástavbu Horních Roztyl. Zvláštní případ je výstavba jihoměstského bazénu, která podle názoru občanských sdružení probíhá, mírně řečeno, zvláštním způsobem. Projekty se nacházejí v různém stupni rozpracovanosti a po případné změně politické reprezentace na radnici Prahy 11, kde dosud vládne ODS a ČSSD (za tiché součinnosti zastupitele za SZ), mohou být přehodnoceny. K občanům na veřejné debatě promluvili zástupci občanských sdružení Hezké Jižní Město, Za hezké Háje, Hezké Jižní Město – Centrum, Chodov a Zelené Roztyly.

Mrakodrapy na Jižní Město?
Haló noviny již informovaly o navrhované výstavbě komplexu administrativních, komerčních a bytových budov Porto Háje se 120metrovou dominantou, plánovaného nad stanici metra Háje. Petice občanů, kteří společně s opozicí v zastupitelstvu městské části nesouhlasí s takto navrženým projektem, vyvolala zlom v usnesení zastupitelstva, jež 17. září vyjádřilo nesouhlas se stavbou dominantní výškové budovy a celkovým architektonicko-urbanistickým konceptem stavby. (Pro pochopení megalománie investora, firmy Melit, a. s., jež sídlí v Nikósii, srovnejme výšku petřínské rozhledny, která činí 60 metrů.)

Ve Stříbrského ulici, nedaleko od stanice metra Háje a v těsném sousedství Milíčovského lesa, má podle plánů developerů vyrůst místo zamýšlené mateřské školy obytný dům s devíti nadzemními podlažími pro 80 bytů, opět převyšující okolní zástavbu. Jak upozornil Radim Cimoradský, který spolupracuje s o. s. Hezké Jižní Město, radní z ODS a ČSSD schválili prodej pozemku společnosti s ručením omezeným Alitex, která vznikla pouhý měsíc, tedy podezřele krátce před vyhlášením výběrového řízení. Navíc nová společnost nemá požadované reference z předcházející výstavby. Odpůrci stavby prosazují snížení stavby, a proto se odvolali proti územnímu rozhodnutí.

Ladislav Kos z o. s. Za hezké Háje přiblížil plány na výstavbu obytného souboru Háje, jenž má vyrůst na okraji Jižního Města u ulic Otická a Štichova. Jedná se o tři propojené bytové domy o 14, 16 a 18 patrech, jež hodlá postavit firma Central Group. Investor požádal o zvýšení koeficientu zastavění a bylo mu – i Radou městské části Praha 11 - vyhověno. Při posuzování projektu podle EIA se však objevily zásadní připomínky týkající se nejen narušení krajinného rázu, ale zejména hlučnosti a exhalací, které by významně obtěžovaly nájemníky bytů orientovaných k vytížené komunikaci. Pravděpodobně vlivem těchto okolností lze očekávat, že investor svůj plán přepracuje.

Petr Lukeš z chodovského občanského sdružení shrnul současný stav v kauze plánovaného mrakodrapu firmy Tweelengen na Litochlebském náměstí (Haló noviny také informovaly). »MČ se rozhodla revitalizovat zelené plochy mrakodrapem,« sarkasticky poznamenal, neboť v parku budou kvůli výstavbě zlikvidovány vzrostlé památné lípy, a to již v nejbližších dnech. Zdejší občané a politická opozice v zastupitelstvu protestovali, protože pozemek, na kterém se nachází nejen parčík, ale také pomníky obětem dvou světových válek, byl prodán za cenu 1582 Kč/m2, tedy nižší, než je tržní cena v místě obvyklá. »Pomníky (které se mají přesunout do jiné části náměstí) jsme uchránili za cenu mrakodrapu«, dodal trpně. Lukeš dále informoval, že při řízení EIA nebyly námitky občanské veřejnosti akceptovány, a s ironií upozornil na zjevný rozpor v proklamovaném předvolebním hesle ODS »Vybudovali jsme nové zelené plochy«, když její reprezentace zelené plochy v Praze 11 spíše likviduje. 

Místo bazénu plot a obojživelníci na suchu
Nejasné je, jak ODS mohla v srpnu začít stavět v rámci projektu Jedenáctka bazén na Jižním Městě, když platné územní rozhodnutí zní na projekt Vodní svět. Ten však prý podle starosty Dalibora Mlejnského (ODS) nebude realizován, přiblížila zmatečný stav Radka Soukupová z o. s. Hezké Jižní Město. Přitom jihoměstská ODS se na všech plakátovacích plochách chlubí tím, že s výstavbou očekávaného sportoviště již začala. Soukupová také přiznala, že ani jí (i coby zdejší zastupitelce) není k projektu Jedenáctka známa žádná oficiální dokumentace. Jediné, co je nyní patrné, je dočasné oplocení a zemní práce podél ulice Mírového hnutí, kde má bazén vzniknout.

Zděnek Kvítek z o. s. Hezké Jižní Město přiblížil aktuální stav dostavby sídliště Milíčovský háj, jež vyrůstá v blízkosti Milíčovského lesa. Skanska, a. s., zde buduje domy až pro 3000 obyvatel, »což je samo o sobě srovnatelné s městem Jáchymov, avšak u nás bez občanské vybavenosti,« zdůraznil. Dále upozornil na to, že stavba přiléhá k přírodní památce Milíčovské rybníky a k vyhlášenému územím Natura 2000. (Přírodní památku se podařilo vyhlásit ještě v r. 1988.) Ironií je, že tato lokalita, v níž mají svůj domov chránění živočichové, a to i v nejvyšším stupni ochrany kriticky ohrožení, například obojživelníci, prodělala v rámci stavebních prací radikální odvodnění! »Vše lze u nás schválit, když si zaplatíte odborníky a když to zdůvodníte veřejným zájmem, jakým je například práce pro stavbaře,« řekl občanům. Kvítek, jehož občanské sdružení podalo několik správních žalob, vyzval občany, aby před volbami, kdy »všichni slibují všechno«, hleděli na to, co kandidáti za uplynulá léta skutečně udělali.

Besedy s občany se zúčastnil také Luděk Vařbuchta, předseda klubu zastupitelů KSČM v Zastupitelstvu MČ Praha 11, který pro Haló noviny uvedl, že s iniciativami zmíněných občanských sdružení jihoměstští komunisté souhlasí a vždy na jednání zastupitelstva hlasovali proti problémovým projektům developerů, které zbytečně dále zahušťují sídliště, likvidují zdejší přírodu a v mnoha ohledech nejsou pro městskou část výhodné.

Poselstvím z veřejné debaty na pražském Jižním Městě je: Na vás, občané, záleží, jak to dopadne, a každý volič nese odpovědnost za naši budoucnost.

Monika HOŘENÍ, Haló noviny 12. října 2010

 


Čeho se ještě dočkáme, sledujeme-li situaci na Praze 11?

Sleduji-li situaci na Praze 11, vycházeje z informací MF Dnes, běhá mi mráz po zádech. Pravděpodobně nejsem sám. Dvacet let po převratu jsme se dopracovali k situaci, kdy se jedno křídlo vedoucí politické síly ve společnosti (ODS) bojí křídla druhého. Zatím jen v jedné části Prahy. Zatím. Navíc se strach začíná šířit i dál.

Svého času premiér a předseda ODS Mirek Topolánek vyhlásil ve své straně boj proti tzv. kmotrům. Pravděpodobně pochopil, že se situace v jeho straně stává přinejmenším nepřehlednou a hrozí nebezpečí, které by vedení nemuselo zvládat. A Jižní Město v Praze, podle výše uvedeného média, asi bude v tomto smyslu jakousi vlajkovou lodí. Deník uvádí tři příklady plné špiclování, vyhrožování, ničení soukromého majetku a dokonce fyzického napadání. Uvedená fakta doslova děsí. Jen mimochodem se dovídáme, že všechny postižené z uvedených příkladů čistě náhodou sledovala bezpečnostní agentura ABL, v té době agentura současného ministra Víta Bárty. Může to však být náhoda a s nevybíravými postupy vůči postiženým to nemusí mít nic společného. Na druhé straně by mohl občan lépe pochopit, proč státní kasa zeje prázdnotou a města s obcemi se topí v dluzích, když majitelé mnohých soukromých firem nechutně bohatnou.

Jen logickým vyvrcholením situace na Jižním Městě je žádost některých tamních občanských sdružení o zajištění bezpečnosti občanů adresované ministerstvu vnitra. Došlo to tak daleko, že lidé z Hnutí pro Prahu 11 v samotném srdci Evropy - v Praze - raději nechodí po setmění ven, a když, tak ve skupinkách. A to se od roku 2007 o bezpečnost na Jižním Městě vedle městské policie také stará již zmiňovaná soukromá agentura ABL za desítky milionů z kasy městské části, jak uvádějí sdělovací prostředky.

Pravděpodobně stylově vhodným doplněním jedné z reportáží o tomto problému je fotografie předvolebního billboardu opět kandidujícího starosty Prahy 11 s heslem »Podporujeme sport na Jižním Městě«, na němž je pan starosta obklopen samými sportovci-svalovci. Pokud někdo očekává smějící se a spokojené obličeje, hluboce se mýlí. Naopak, postoje tzv. sportovců a výrazy jejich tváří jednoznačně ukazují, jak bude pan starosta v případě zvolení nekompromisně postupovat vůči svým oponentům.

Bedřich CHASÁK, Haló noviny 11. října 2010

 


Komu to slouží?

V minulých dnech se naše Jižní Město stalo objektem nebývalé pozornosti nejen naší veřejnosti, ale zvláště mnoha sdělovacích prostředků ve věci, která nám nedělá dobré jméno. Někteří bývalí i současní komunální politici byli sledováni bezpečnostní agenturou. Bojovníci za budoucí povolební posty teď hází vinu jeden na druhého a všichni tvrdí, že mají čisté ruce. Vítáme, že jsou podána trestní oznámení a že se orgánům činným v trestním řízení podaří celou kauzu vyřešit a ukázat na iniciátora této akce. Položme si základní otázky: Komu tato aféra slouží? Nezviditelňuje náhodou neviditelné? A takových otázek může být i víc.

Klub zastupitelů KSČM Praha 11 rozhodně odmítá tento způsob politického boje, který, bohužel, prorostl už i do komunální úrovně. Rovněž odmítáme, aby osobní nevraživost mezi některými členy zastupitelstva i kandidáty vstupujícími do předvolební kampaně, byla brzdou v přijímání rozhodnutí, která jsou a budou v dalším volebním období nutná pro další rozvoj našeho domova - Jižního Města.

V Praze 11 dne 2.10. 2010
PhDr. Luděk Vařbuchta, CSc.,  předseda klubu zastupitelů KSČM Praha 11


Z otázek pro místopředsedu ÚV KSČM Milana Bičíka

Jaká jsou základní témata kampaně českých komunistů pro letošní komunální volby?

Základní programová východiska KSČM pro podzimní komunální volby budou vycházet z programu Naděje pro ČR, říká místopředseda ÚV KSČM Milan Bičík. Za prioritní témata pro komunální volby považujeme nezaměstnanost, byty a bydlení, zdravotnictví, životní prostředí a bezpečnost. To jsou témata, která budou jistě spojovat všechny místní kandidátky KSČM. Podle specifických místních podmínek pak budou do programů vstupovat další, lokální témata, zejména otázky územního plánování, stimulace výstavby infrastruktury, podpora cestovního ruchu a turistiky, ochrana kulturních památek, podpora zemědělské výroby, zastavení rozprodeje obecního majetku, budování center pro volnočasové aktivity mládeže a podpora mateřských škol. Zdá se nám ovšem, že celostátní témata musejí v těchto komunálních volbách hrát větší roli než v těch předchozích. Opatření nové pravicové vlády se totiž výrazně dotknou chodu a financování obcí, stejně jako života každého občana, proto musejí být páteří celé volební kampaně. Vyzvali jsme rovněž všechny kandidáty KSČM, aby v kampani argumentovali, kdo je skutečným viníkem zadlužení ČR, a že to nebyla levice, ale naopak pravice, kdo přivedl státní rozpočet do rekordního deficitu.

(ste), Haló noviny 4. září 2010
 


Jaké problémy vidíme jako v současnosti problémové na naší městské části?

Jedním z největších problémů městské části Praha 11 je zahušťování zástavby, ale i různé pokusy o využívání dosud volných ploch pro jiné než dříve plánované účely. Například výstavba obřích objektů Porto Háje, Poutník, zástavba na Litochlebském náměstí, bezdomovecké Unimo v ulici Stříbrského apod.

ODS v městské části před minulými komunálními volbami rozdala příliš velké předvolební sliby a i přes dílčí úspěchy (navýšení počtu míst ve školkách, záměry další vlny privatizace bytů) má dnes potíže při bilancování. Nevím, zda bude taktiku opakovat, avšak co na to její voliči? Je otázkou, zda tuto taktiku »všehoslibů« nepoužije nová či recyklovaná strana (i TOP 09 na Praze 11 zvedá růžky!). Rozhodující je však počet získaných mandátů.

Nutně se v hospodaření městské části projeví nedostatek peněz a s ním i kardinální otázka: Radnice nebo bazén? Máme s tímto dilematem velký problém. O bazénu na Jižním Městě se mluví jistě třicet i více let. Obyvatelé osmdesátitisícové městské části si jej jistě zaslouží, ale bude to nekonečná »díra« na peněžní prostředky za provoz. Bez nové budovy radnice se všichni nakonec musí obejít a volič si již zvykl na to, že musí, jde-li na úřady, chodit na čtyři místa. Tato místa jsou však velmi lukrativní. Místo pro výstavbu budoucí radnice (o níž se pár let také hovoří) je již určeno, ale ten pravý »vývar« bude jistě z objektů, která úřad opustí.

Tradiční potíží je, a asi i nadále zůstane, doprava v klidu, tj. potíže s parkováním, krádežemi a vykrádáním aut, včetně částečné neprůjezdnosti pro hasiče a popeláře.

Vojtěch Bayer, zastupitel KSČM na Praze 11


Místo policistů bezpečnostní řetízky

Budoucnost bezpečnostní situace v naší zemi, po zavedení drastických úsporných opatření v resortu ministerstva vnitra, jak o nich šťavnatě informuje sám pan ministr Radek John (VV), si můžeme již nyní představit podle průběhu akce, která se rozjíždí v jedenácté pražské městské části.

Tamní vedení městské části v čele se starostou Daliborem Mlejnským (ODS) »činí kroky ke zvýšení bezpečnosti na území Jižního Města« a právě v těchto dnech obesílá všechny seniory a invalidní občany žijící na území Prahy 11 dopisem s nabídkou bezplatné instalace »certifikovaného bezpečnostního řetízku na vchodové dveře bytu«. Akce je, jak plyne ze starostova dopisu, »součástí dlouhodobého projektu Bezpečné Jižní Město a bude uskutečněna ve spolupráci s ředitelstvím Městské policie hl. m. Prahy a Obvodním ředitelstvím městské policie Praha 11«.

Tato městská část, zdá se, dynamicky a kreativně reaguje na očekávanou horší materiální situaci policejních sborů v naší zemi. Bude se škrtat? Nebudou peníze? Bude méně strážníků a policistů v terénu? Bude méně peněžních prostředků na pohonné hmoty? Bude méně policejních hlídek a méně policejních vozů v ulicích? Nevadí – poskytneme (aspoň) seniorům z rozpočtu městské části bezpečnostní řetízky na dveře.

Takže místo prevence, kterou především tvoří přítomnost mužů a žen zákona v ulicích měst a obcí, nastoupí opevňování našich příbytků. Namísto bezpečí venku, tam, kde se všichni pohybujeme, tedy na veřejných prostranstvích, na náměstních, v dopravních prostředcích apod., se budeme více a více zabarikádovávat u sebe doma. A jak ukazuje příklad z Prahy 11, někde dokonce i s pomocí obecní kasy, která ráda zacvaká »ve veřejném zájmu« (pozor, komunální volby se blíží!) nějakou tu korunu – hádejte, komu? - firmě ABL.

Projekt SISI (rozuměj Systém integrované sociální intervence), na jehož bezplatnou linku mohou starší a handicapovaní zájemci o ořetízkování vlastních dveří zavolat, je totiž »implementací systému integrované sociální prevence« firmy ABL, a. s., jak praví firemní webové stránky. No, a co je ABL a kdo ji donedávna spoluvlastnil, u nás dnes ví i každé malé dítě.

Suma sumárum: Škrty ve veřejném sektoru přinesou zase jednou zisk soukromému subjektu, jenž je »čirou náhodou« spojen s osobou velmi viditelného člena vládní koalice, současného ministra dopravy, poslance a mecenáše strany Věci veřejné Víta Bárty. (Ten, aby předešel střetu zájmů a hlavně »řečem«, před časem prodal svůj podíl v ABL svému bratrovi; ale co je v rodině, se taky počítá...)  

A až rozdýcháte tuto souvislost mezi nižší akceschopností policie, vyplácené z veřejného rozpočtu, a profitem soukromé firmy spojené s rodinou člena koaliční pravicové vlády, dovolím si ještě vyjádřit naději, že obdobně jako na »jedenáctce« nebudou uvažovat i v Hasičském záchranném sboru, který postihne stejná redukční dieta. Pak by totiž místo zásahových vozidel s hasiči stačilo po bytech zdarma (vlastně přes starosty s úhradou z obecních rozpočtů) rozdistribuovat kbelíky s vodou. A i na nich by mohlo být logo firmy ABL.

Monika HOŘENÍ, Haló noviny 30. srpna 2010


 


Hezké Jižní Město proti plánům radního Jiřího Janečka (ODS)
 

Občanské sdružení Hezké Jižní Město zásadně nesouhlasí se záměrem na zřízení tábora pro bezdomovce na Jižním Městě, jak ho v úterý 24. srpna schválila Rada hl. m. Prahy. Jednou z uvažovaných lokalit je i Jižní Město, ulice Stříbrského.

Důvodem je jednak nesouhlas s koncentrováním bezdomovců do jakékoli pražské lokality, a tím spíše do již tak přehuštěné zástavby, jakou je největší pražské sídliště. Jižní Město potřebuje zajistit chybějící občanskou vybavenost, zejména pak mateřské školky a malé domovy pro seniory. Umístění tábora pro bezdomovce mezi stávající zástavbu a nově vznikající sídliště Milíčovský háj společnosti Skanska působí jako pomsta radního Jiřího Janečka (ODS) obyvatelům Jižního Města, kteří jej nepodpořili ve volbách do parlamentu.

Správné řešení je potřeba nalézt v diskusi s odborníky, a ne od zeleného stolu. Myšlenka tábora pro bezdomovce žene společnost do střetu namísto hledání postupů, které povedou k soudržnosti. »Místo skutečného řešení to vypadá na předvolební snahu vyjít vstříc volání po jednoduchém odklizení problému bezdomovectví z očí Pražanů, bohužel, na úkor obyvatel některých městských částí,« říká členka o. s. Hezké Jižní Město Radka Soukupová.
 

Haló noviny  20. srpna 2010



 

Dne 11. května 2010 si i jihoměstští komunisté vzpomněli památky osvoboditelů Prahy - hrdinů Chodovského povstání a rudoarmějců,
kteří jsou pohřbeni  na Chodovském hřbitově.
 


Dvě otázky pro

Luďka VAŘBUCHTU, předsedu klubu zastupitelů KSČM v Zastupitelstvu městské části Praha 11:
 

V pátek se konalo zasedání Zastupitelstva MČ Praha 11, které je na oficiálních stránkách radnice označeno jako mimořádné. Na základě čeho bylo svoláno a proč?
Nejprve musím upřesnit, že se nekonalo mimořádné zasedání našeho zastupitelstva, i když tak bylo prezentováno, ale zasedání řádné. Svoláno bylo na základě petice občanů, kteří nesouhlasí se zástavbou pozemku na jihoměstském Litochlebském náměstí, kde se nacházejí památníčky obětem 1. a 2. světové války. Na zasedání se prezentovaly znalecké posudky na pozemky, soutěžní návrhy, smluvní dokumenty atd. Vaši čtenáři už vědí, že se zdejší občané oprávněně obávají, že zástavba tohoto místa více než 90 metrů vysokou budovou znehodnotí kvalitu jejich bydlení a zlikviduje nemalou část zeleně výstavbou parkoviště. Jak z jednání zastupitelstva vyplynulo, nezodpovězených otázek je však více, například výše ceny prodávaného pozemku, dodatečné zvýšení koeficientu zástavby a další. A tak se není čemu divit, že jednání bylo bouřlivé, značně emotivní a trvalo až do pozdních večerních hodin. Veřejnost se jej zúčastnila v dosti hojném počtu.

Jaký je postoj klubu zastupitelů KSČM k této záležitosti?
Postoj klubu KSČM k této otázce jsme prezentovali již na lednovém zasedání zastupitelstva a vaše noviny o tom informovaly. Zopakuji tedy stručně: předložili jsme návrh, aby část prodávaného pozemku, kde se zmíněné pomníčky nacházejí, byla z předmětu prodeje vyňata. Bohužel koaliční většinou ODS a ČSSD, které na Praze 11 vládnou, byl zamítnut. I na pátečním zasedání jsme několika desítkám občanů veřejně svůj postoj sdělili. Byl jimi přijat, což vyjádřili i potleskem. Jako perličku bych uvedl, že někteří bývalí představitelé zdejší ODS, kteří se nedostali do současného zastupitelstva, vystupují dnes za TOP 09 a na tomto zasedání se nechali slyšet, že »ODS na Jižním Městě končí«. Takže TOP 09 vystupuje hodně sebevědomě.
 

Haló noviny, 12. dubna 2010


Oslava Mezinárodního dne žen

Tradiční oslava letošního Mezinárodního dne žen pořádaná Levicovým klubem žen se konala v sobotu 6. března 2010 v restauraci hotelu DUM v Modřanech. Mezi čestnými hosty byla i předsedkyně Pražské rady Marta Semelová, pražská zastupitelka  a kandidátka KSČM pro volby do Poslanecké sněmovny PČR v Praze a  zástupkyně šéfredaktora Haló novin Monika Hoření. Účastníci tohoto vydařeného odpoledne si mohli pobesedovat i se zastupiteli za KSČM na Praze 11. Bylo připraveno malé pohoštění.  Ke zpěvu a tanci hrála Valašská kapela.

 

 


Na ochranu pietního místa intervenoval i starosta? Vtipné!
 

Jak jsme informovali, pomník a lipová alej na Litochlebském náměstí v Praze 11 na Jižním Městě zůstanou zachovány. Slíbila to údajně společnost Tweelengen, která od městské části vůlí pravicových zastupitelů zakoupí pozemky, na nichž se alej i pomníky nacházejí. 

»Investor bezplatně nabídne část pozemku s památníkem a alejí (má se týkat asi 150 metrů čtverečních – pozn. red.) do správy sdružení legionářů,« uvedl podle ČTK manažer projektu výstavby administrativního centra Michal Mezník. ČTK uvedla, že hlavním důvodem tohoto rozhodnutí jsou podle Mezníka podněty ze strany místních sdružení, obyvatel Prahy 11 a také intervence starosty městské části Dalibora Mlejnského (ODS). Čtenáře Haló novin jsme opakovaně informovali o tom, že místní občanská sdružení i obyvatelé Prahy 11 byli ve věci velmi aktivní. Rozporuplným se však jeví starostův postoj, neboť to byl on, kdo v čele pravicové radnice ODS-ČSSD ještě nedávno obhajoval projekt výstavby administrativního centra v lokalitě Litochleb (i s riziky pro lipovou alej a pietní místo) a na bouřlivém lednovém zasedání zastupitelstva jako řídící schůze nekorektním postupem omezil možnost občanů se k tématu vyjádřit.

Předseda klubu zastupitelů KSČM Luděk Vařbuchta se vyjádření, citovanému v agenturní zprávě, nejprve zasmál, což vysvětlil tím, že si neumí představit pozitivní intervenci starosty Mlejnského v této záležitosti, a řekl:  »Rozhodnutí firmy Tweelengen, pokud je upřímné, je jednoznačně výsledkem soustředěného tlaku občanů. Lidé, ať už z občanských sdružení nebo sympatizující s jihoměstskou opozicí, byť roztříštěnou, ale v této věci promlouvající jednotným hlasem, ukázali svou sílu. Komunističtí zastupitelé se toho aktivně účastnili.  Je-li pravdou, že pan starosta intervenoval, pak je jasné, že jsme před volbami a ODS má v Praze namále.«

Občanské sdružení Chodov na podporu zachování lipového háje i hrobů hrdinů a obětí obou světových válek pořádá dvě petiční akce – jednu určenou ministerstvu obrany a druhou radnici.  Jiří Štyler, předseda sdružení, vyslovil na adresu aktuálního prohlášení firmy i vedení radnice pochybnosti. »Chce-li firma vyjmout z pozemku plochu 150 metrů čtverečních, jak uvádí, je to malý prostor, který podle nás neobsáhne celý háj a pietní místo. Ty zabírají plochu větší, asi 500 metrů čtverečních. Navíc, pokud společnost nyní mění vysoutěžený projekt, je to vlastně podvod« a doplnil, že podle studie, v lednu prezentované na veřejném setkání s občany, firma hodlala v místě zbudovat parkoviště. »Proto prozatím považuji vyjádření firmy za pouhé spekulace a plané sliby starosty Mlejnského,« uzavřel Štyler s důrazem na to, že chodovští občané nebojují s touto konkrétní firmou, ale se současným  vedením radnice.

Haló noviny 20. února 2010, (mh)


Chodovští brání pietní místo
 

PRAHA - V neděli 31. ledna 2010 večer se konalo neformální shromáždění občanů MČ Praha 11-Chodova, kteří odmítají prodej pozemků na Litochlebském náměstí. Součástí pozemků je parčík s pomníky obětí obou světových válek. Jak jsme již informovali, o prodeji pozemků i s pomníky rozhodla v předminulém týdnu koalice ODS-ČSSD, která na Praze 11 disponuje většinou hlasů. Radnice přitom tvrdí, že pietní místo zůstane zachováno.

V mrazivém večeru přišlo na stovku jihoměstských občanů, starších, mladších i dětí, kteří u tří pomníčků symbolicky zapálili svíčky. Občané deklarovaným slibům radnice nevěří a chtějí zachovat háj i pomníky, a případně zde zřídit dětské hřiště. Jiří Štyler, předseda občanského sdružení Chodov, označil prodej tohoto místa za jidášský a použil přirovnání profesora Erazima Koháka - »za mrzkou mísu čočovice«. Štyler vyjádřil obavu, že bez občanské aktivity může třeba i dojít k prodeji zdejšího Chodovského hřbitova , na kterém leží ostatky rudoarmějců a Pražanů padlých při chodovském povstání. Vojtěch Pecka, obyvatel starého Chodova, Haló novinám řekl, že svou účastí na shromáždění vyjadřuje nesouhlas s jednáním rady, která »dlouhodobě postupuje proti občanům a jejímž jediným cílem je vlastní materiální prospěch.« Další z účastníků, Zděnek Kvítek z občanského sdružení Hezké Jižní Město, pro náš list uvedl, že »prodej pietního místa je příkladem tunelování majetku městské části. Za pouhých 1581 korun za metr čtvereční byl prodán pietní háj o celkové výměře 6765 metrů čtverečních, takže Praha 11 prodělala jen na tomto prodeji přes 45 milionů korun,« upozornil Kvítek.

S prodejem pozemků firmě Tweelengen nesouhlasili především opoziční zastupitelé z KSČM a uskupení Volba pro město, jeden nezařazený a dva zastupitelé ODS. Jak jsme dříve informovali, předseda klubu zastupitelů KSČM v zastupitelstvu městské části Luděk Vařbuchta vyjádřil kromě nesouhlasu i kompromisní návrh na vyjmutí dotčených pozemků s pomníky z prodeje. Bez úspěchu.

Podle Jiřího Štylera mohou obyvatelé Prahy 11 připojit před budovou staré chodovské školy svůj podpis k protestu, který bude následně předán představitelům radnice.

Haló noviny, 2. února 2010, (mh)


 

Arogance občanských demokratů na Praze 11 na pokračování
 

 

PRAHA - ODS v Praze 11 pokračuje v omezování demokracie při jednání místní samosprávy. Ukázalo se to na zasedání Zastupitelstva Městské části Praha 11, jehož první část se konala právě před týdnem (druhá část v pondělí), když dále omezila možnosti vystupování zastupitelů při jednání a arogantním způsobem naložila s názory občanů, kteří vyjádřili podporu zachování památníků hrdinů dvou světových válek v části Litochleby. Svými hlasy v nadpolovičním počtu a za součinnosti ČSSD si prohlasovala, co chtěla.

Jak jsme již informovali, v loňském roce místní ODS ústy svého starosty Dalibora Mlejnského omezila možnost přihlašování zastupitelů do diskuse v bodu Dotazy, připomínky a podněty členů zastupitelstva. Nyní je jejich přihlašování na jednání vrcholného orgánu městské části možné již jen písemně. Úmysl »zatnout tipec« všem reptalům a opozici dotáhla na 30. zasedání 21. ledna do zdárného konce: k bodu Dotazy, připomínky a podněty členů zastupitelstva se podle pravicí schváleného ustanovení propříště již neotevírá rozprava vůbec! Tak vypadá naplňování »vedoucí úlohy jedné strany« v podmínkách osmdesátitisícové pražské městské části. Nabízí se otázka, kam až občanští demokraté hodlají zajít. Až si své manýry vyzkouší v malém, budou je chtít zřejmě aplikovat i ve velkém.

V souvislosti s listopadovým usnesením zastupitelstva, jež zasáhlo do možnosti zastupitelů volně vystupovat během jednání zastupitelstva, podal opoziční zastupitel Miroslav Kříž z KSČM stížnost na Magistrát hl. města Prahy na domnělé porušování zákona o hlavním městě. MHMP mu odpověděl dopisem ředitele, jenž neshledal žádný rozpor tohoto usnesení s právními předpisy. Kříž se nyní obrací na ministerstvo vnitra.

Starosta v basebollovce

Rozbuškou 30. jednání zastupitelstva byl bod týkající se prodeje pozemků v části Litochleby. Na pozemcích, které dnes tvoří lipový parčík s památníky hrdinů první a druhé světové války, hodlá vystavět akciová společnost Tweelengen objekt, pravděpodobně administrativní centrum. Tento záměr, za nímž stojí zájem modrých a oranžových radních, napadají opoziční zastupitelé a litochlebští občané. Své výhrady formulovali i dva členové klubu ODS. Hlasy, které nemohly ani v plném rozsahu zaznít vzhledem k tomu, že starosta nedodržel gentlemanskou dohodu a bod zařadil v jiném čase, než přislíbil občanům na veřejném setkání, byly do jednoho kritické. Občané dávali najevo svou nelibost s rozhodnutím dvojbarevné radnice takovým způsobem, že starosta Mlejnský, jenž řídil jednání zastupitelů v hasičské uniformě (včetně kšiltovky »zapomenuté« po celou dobu jednání na své hlavě), vyzval přítomného ředitele městské policie, aby občany poučil o tom, jak se mají chovat.

V sále jako v aréně

Komunistický zastupitel Vladimír Horký připomněl, že ani komunisté při výstavbě jihoměstského sídliště nezastavěli toto pietní místo! Jménem klubu KSČM vystoupil jeho předseda Luděk Vařbuchta, který předložil kompromisní návrh klubu na vyjmutí inkriminovaného pozemku s pomníky z předmětu prodeje, což neprošlo. Miroslav Kříž (KSČM) poukázal na nedostatečné podstatné náležitosti kupní smlouvy. »Upíráte mi právo kontroly«, upozornil směrem k pravicové koalici. S prodejem vyjádřila nesouhlas i bývalá starostka, zastupitelka Marta Šorfová (ODS), která zdůraznila, že městská část na tom není tak zle, aby musela zmiňované pozemky prodávat. Vypíchla směšnou cenu za pozemky - 10 700 tisíc korun, které má na základě smlouvy o smlouvě budoucí firma Tweelengen městské části zaplatit.

Nízká cena byla ostatně všeobecným předmětem kritiky. Podle starosty Mlejnského je to však cena reálná, vysoutěžená ve výběrovém řízení. Stojí za zaznamenání, že akcie firmy Tweelengen jsou vydány na doručitele, tudíž není vlastně ani známo, kdo je jejich skutečným majitelem.

(Stejně jako je tomu v případě firmy Hughess v kauze projektu Opencard. Člověka maně napadá, s jakými firmami je to vlastně ODS obecně v kontaktu.)

Nezařazený zastupitel Jiří Krautwurm (dříve SZ) varoval před bezhlavým pokračujícím rozprodejem dosud veřejného majetku. »Co vlastně po tomto volebním období městské části zbude?« položil otázku, kterou by bylo možno ve variantách nastolit kdekoli po České republice. Funkcionáři ODS, sedící v radě, unisono obhajovali nápad prodat pozemky zmíněné akciové společnosti. Daniel Urban (ODS), předseda výboru pro územní rozvoj a životní prostředí, zopakoval, že výstavba je v tomto místě v zájmu městské části a ubezpečil, že pietní část bude zachována. O stejných zárukách hovořil i vedoucí odboru územního rozvoje úřadu architekt Jan Kábrt.

Radní jako diktátoři?

Atmosféra v sále při veřejném jednání zastupitelstva byla hustá. Křik, skákání si do řeči, vyhrožování policií, obviňování jeden druhého. To si mohli užít nejen lidé přítomní v sále, ale i ti, kteří sledovali jednání prostřednictvím internetu.

»Myslím si, že naši radní neumějí věci, které mohou trvale ovlivnit život na Jižním Městě, politicky připravit. Odvolávají se sice na shodu zájmů s obyvateli, ale v konfliktních situacích jsou diktátory,« řekl pro Haló noviny Luděk Vařbuchta, jenž také požádal starostu, aby sdělil, zdali možné přestěhování pomníků konzultoval s představiteli Svazu bojovníků za svobodu. Jiří Pitín, místopředseda OV ČSBS v Praze 4, na otázku naší zpravodajky uvedl, že radnice je v této záležitosti nekontaktovala. Současně upozornil, že podle zákona jsou samosprávy povinny o pomníky tohoto typu pečovat, nemanipulovat s nimi a jakékoli změny konzultovat s ministerstvem obrany. 

Jeden z litochlebských občanů, starousedlík žijící v oblasti od konce třicátých let, apeloval na zastupitele, aby prodej po desetiletí uchovávaného místa posuzovali citlivě. Opoziční zastupitelka Radka Soukupová (Volba pro město) navrhla, aby o prodeji pozemku rozhodlo místní referendum. Petr Jirava z téhož seskupení, jenž též v minulosti působil jako zdejší starosta, připomněl, že zde zastupitelé nejsou pro sebe, ale pro lidi. A ti si prodej pozemků s pomníky a parčíkem nepřejí. Pikantní a vskutku symbolické pak bylo vystoupení doyena klubu ODS Petra Popova, kterému starosta Mlejnský neumožnil opakovaně vystoupit. »20 let jsem zastupitelem a členem ODS. Dnešní rozhodování není ani občanské, ani demokratické,« rozčiloval se.

Pozor na mladou garnituru ODS

Zprávy přinášené z Prahy 11 jsou v posledních letech stále více znepokojivé. Demokratické procedury jsou omezovány a intenzivněji nastupují arogantní, autoritativní manýry, sebepropagace a sebechvála. Chování jihoměstských radních, kteří se rekrutují z ODS - a s ní ruku v ruce jdoucí ČSSD, by mělo být pro občany varující. V zastupitelstvu zasedají dva poslanci českého parlamentu (Jiří Janeček z ODS a Miroslav Svoboda z ČSSD), přičemž Janeček, navrátivší se z dakarské rallye, je současně vlivným radním hlavního města Prahy zodpovědným za sociální politiku a místopředsedou pražské ODS. Chování této mladé garnitury ODS, která už už dýchá staré Topolánkově gardě na záda, by nemělo ujít pozornosti všech demokraticky smýšlejících lidí.

Monika Hoření
Haló noviny, 28. ledna 2010, Zrcadlo regionů


Pan Zděnek Kvítek, představitel občanského sdružení Hezké Jižní Město,
k prodeji pozemků na Litochlebském náměstí sdělil:
 

Prodej pietního místa Chodov-Litochleby je příklad tunelování majetku Prahy 11. Za pouhých 1.581Kč/m² byl prodán MČ Praha 11 pietní háj u Litochlebského náměstí, o celkové výměře 6 765 m2 , který leží v samotném srdci Jižního Města. Přitom dnešní běžná cena dosahuje až 8 333 Kč/m2, takže MČ Praha 11 prodělala jen na tomto prodeji přes 45 milionů Kč. Finanční škoda je obrovská, ale morální nevyčíslitelná. Lipová alej dnes tvoří centrum pietního místa, pod stromy jsou umístěny pomníky padlým hrdinům občanů Chodova a Litochleb v první a druhé světové válce. Pietní místo přežilo světovou válku, budování komunismu, ale nepřežilo současnou hrabivost. Vedle piety místo sloužilo jako parčík pro oddych obyvatel okolní panelové zástavby a Chodova.

Je naprosto nepřijatelné, aby na Praze 11 byly prodávány pomníky, hroby, zelené plochy ve správě MČ Praha 11, jen proto, že nejsou ziskové a naopak jejich údržba je nákladem. Tento příklad je ukázkou totálního morálního selhání, ale pro peněžní ztrátu i selháním správy svěřeného veřejného majetku koalicí ODS a ČSSD na Praze 11.

Prodej pozemků prosadili koaliční zastupitelé za ODS a ČSSD na Zastupitelstvu MČ Praha 11 dne 21. ledna 2010 přes protest místních občanů vedených OS Chodov a opozičních zastupitelů vedených Ing. Soukupovou a Ing. Krautwurmem, členů OS Hezké Jižní Město. Proti prodeji rozhodně vystupovala i zastupitelka, bývalá starostka za ODS, paní Šorfová s Ing. Popovem a bývalý starosta, dnes zastupitel Ing. Jirava i zastupitelé KSČM. Paradoxem zůstává, že koaliční zastupitelé prosadili prodej naslepo, aniž by: sami znali podmínky prodejní smlouvy znali vlastníka akcií nabyvatele (společnost s kmenovými akciemi na majitele) a nepřidali se k opozici, která žádala zajištění základních informací o prodeji, včetně podmínek v kupní smlouvě. Navíc prodej pozemků v době krize je vždy nevýhodný a byl by ospravedlnitelný jen pokud je rozpočet MČ Praha 11 před bankrotem. Pochybnosti vzbuzuje i samotné hlasování, kde byli koaliční zastupitelé vyzváni opozicí v souladu s jednacím řádem, aby uvedli, zda jsou/nejsou při hlasování podjatí, to znamená, zda mají/nemají podíl ve společnosti nabyvatele. Cílem žádosti bylo zamezit tomu, aby bylo veřejně známo, zda budou mít zastupitelé osobní prospěch z prodeje majetku MČ Praha 11. Hlasování bylo koalicí znemožněno, což vyvolává jen další pochybnosti.

Postup je učebnicovým příkladem českého tunelování veřejných prostředků, kde právně formálně korektním způsobem byla připravena MČ Praha 11 o desítky milionů Kč a nikdo nenese odpovědnost. Osoby, které připravily prodejní smlouvu, o vlastním prodeji nerozhodovaly a koaliční zastupitelé, kteří prodej schválili, zase naznali vlastní obsah připravované prodejní smlouvy, pravděpodobně jim ke schválení stačí vidina volitelného místa na volební kandidátce.

Starosta Mlejnský pozval občany na projednání bodu na Zastupitelstvu na 12.30 hodin a přitom na samotném zastupitelstvu prosazoval, aby bod byl projednán před příchodem pozvaných občanů, aby je vyloučil z diskuse.

Zde bylo opět zneužito skutečnosti, že většina stávajících veřejných zelených ploch na Praze 11 není z pohledu Územního plánu chráněna před zastavěním, protože není označena zkratkou PP – Parky a parkově upravené plochy.

Tento příklad prodeje je jen položkou ze seznamu pozemků plánovaných k prodeji na Praze 11 současnou koalicí do voleb a to přes zjevnou nevýhodnost v době hospodářské krize. Za tuto situaci, ale nejsou odpovědní jen koaliční zastupitelé ODS a ČSSD, ale i obyvatelé Prahy 11, kteří je zvolili. Je jen věcí pravděpodobnosti do jaké míry jsou koaliční strany podporovány prostředky z těchto neprůhledných prodejů, které mohou využívat při volební propagaci a jiných akcích pro své voliče jakoby zadarmo – ve skutečnosti přijdou voličům jako daňovým poplatníkům velmi draho.
 


Pravice si prosadila prodej pozemků s pomníky hrdinů světových válek
 

Po bouřlivé slovní přestřelce především mezi radními z ODS, která na jedenáctce vládne spolu s ČSSD, opozičními zastupiteli a místními občany schválilo včerejší Zastupitelstvo MČ Praha 11 převahou pravicové koalice smlouvu o realizaci projektu urbanistického a funkčního rozvoje okolí Litochlebského náměstí.

Toto rozhodnutí znamená, že radniční koalice si prosadila prodej pozemků v lokalitě Litochleby, na kterých stojí pomníky obětem obou světových válek. Ty zde po desetiletí tvoří se vzrostlými lipami malý park.

Na základě schváleného návrhu dojde k uzavření budoucí kupní smlouvy s a. s. Tweelingen. Kupní cena za 6700 metrů čtverečních má činit 10 milionů korun. Firma by měla v oblasti Litochleb postavit administrativní budovu, jež má dle starosty Dalibora Mlejnského (ODS) přispět k architektonickému dořešení oblasti. Starosta se dušuje, že pomník v té či oné podobě bude zachován.
 


Za pozornost stojí, že zastupitelka Marta Šorfová (ODS), bývalá starostka, uvedla, že městská část na tom není tak zle, aby se uvedené pozemky musely prodávat. Navíc cena je směšná, dodala. Zásadní kritika však přišla především ze strany levicové opozice a místních občanů, kteří dávali najevo, že nedostali dostatečný prostor k vyjádření svého odmítavého názoru. Zdůraňovali, že vedení radnice nedodrželo gentlemanskou dohodu o čase projednávání této citlivé záležitosti.

Jménem klubu KSČM vystoupil jeho předseda Luděk Vařbuchta, který navrhl pozemek s pomníky vyjmout z prodeje, což bylo zamítnuto. O charakteru jednání svědčilo i to, že opoziční zastupitelé několikrát žádali o znovuotevření diskuse, aby se mohli vyjádřit další přichozí občané. Pravice to však neumožnila. Vladimír Horký (KSČM) zdůraznil, že pamatuje počátky sídlištní výstavby v Litochlebích a že ani komunisté toto pietní místo nezastavěli.

Haló noviny 22. ledna 2010, (mh)



Pietní místo neprodávat!


Zásadní nesouhlas s prodejem pozemku 1343 na Litochlebském náměstí, na němž stojí pomníky obětem světových válek a roste symbolická pamětní lipová alej, vyjádřil klub KSČM při Zastupitelstvu městské části Praha 11.
 
Podle informací Haló novin se - přes protesty obyvatel - radnice MČ Praha 11 rozhodla prodat tento pozemek soukromé firmě. Chápeme tento záměr jako neúctu k padlým občanům Chodova v 1. i 2. světové válce.

Případné přenesení památníku považujeme za úlitbu koaličního vedení radnice ODS a ČSSD moci peněz. Na čtvrtečním jednání zastupitelstva předneseme návrh, aby zmiňovaný pozemek byl z prodeje vyčleněn, i když naše síly zřejmě na koaliční hlasovací mašinérii stačit nebudou, sdělil Haló novinám předseda klubu KSČM Luděk Vařbuchta.
 
Podle informací, které mají Haló noviny k dispozici, první lípy, které byly na bývalé litochlebské návsi vysazeny v roce 1919, byly pojmenovány Masarykova, Wilsonova, Denisova a Legií. V roce 1921 k nim přibyl pomník. Další vysazené lípy měly symbolizovat místní padlé v 1. světové válce. Poslední úprava zdejšího pietního místa byla provedena v roce 1993 jako rekonstrukce Symbolického hřbitova obětí 1914-1945, Jižní Město-Chodov.


Haló noviny 20. ledna 2010, (mik)


Za všechny průšvihy mohou jiní aneb Co píše starosta Mlejnský o dluzích na bytové výstavbě

»Chceme-li moderní a slušnou zemi, musí být ODS moderní a slušnou stranou,« zahřímal Mirek Topolánek na nedávném kongresu ĺsvé strany. Nevím. Možná, že mu to tehdy ještě někdo baštil.

Jak se ve své slušnosti ODS dále vyvíjí, nám například nyní ukázali pražští zastupitelé této strany, kteří se na svém zasedání většinově usnesli, že odvolají Markétu Reedovou (SNK- ED) a Petra Štěpánka (SZ) z funkcí v Radě hlavního města Prahy. Důvod? Ten se vždycky nějaký najde. Teď mají ódéesáčtí pražští lídři dosti velkou dávku másla na své hlavě za propadák, nečesky nazvaný Opencard, a tak hledají, na koho by co svedli. Komunisté, ti největší otloukánci, do kterých si přece může každý kopnout, nejsou po ruce, protože nemají zastoupení v radě. Sáhne se tudíž po dalších jinostranících, na které se něco vymyslí...

Nemohu se vyhnout srovnání tohoto slušného chování občanských demokratů na pražské radnici s postupy, které volí zástupci téže strany, jež se stále ještě zove občanskou a demokratickou, o patro níže - na jedné pražské městské části. Na té, kterou mohu sledovat nejbedlivěji, neb na jejím území žiji: na Praze 11. Nedávno jsem v našem listě psala o návrhu zastupitelů ODS reprezentovaných zde starostou Daliborem Mlejnským, který věren heslu o moderní a slušné straně navrhl, a díky svým ovečkám v zastupitelstvu i prohlašoval, omezení volného, tedy demokratického vystupování členů zastupitelstva při projednávání bodu interpelace. I takové právo, jako možnost zastupitele spontánně zareagovat v diskusi po celé jednání zastupitelstva, se ukazuje být nesamozřejmým. Před zraky aspoň pár občanů jedenácté městské části (kteří by si to do voleb mohli pamatovat) řekl starosta v odpověď na proargumentovanou kritiku opozice, že tento výklad demokracie je mu naprosto cizí... Uvedený příběh je malinkatým kamínkem v mozaice, která tvoří celkový obraz moderní ĺa slušné strany na centrální úrovni, v krajích, městech i místech. Jaké jsou vaše zkušenosti, milí čtenáři?

Na takovýchto drobných projevech je možno odpozorovat velmi neblahý trend prosazovaný těmi, kteří se zvou demokraty: omezování mnohých demokratických prvků veřejného života. Děje se tak spíše plíživě a skrytě, ovšem systematicky a promyšleně. A pak následují velká slova a gesta, pózy a veledůležité grimasy. Také někdy sledujete tiskovky ODS? Figury stranických lídrů stojící pevně semknuté kolem svých náčelníků. A všichni mají významně vážné tváře, že by jim člověk jimi vyřčené i - uvěřil...

To vše je však chytré mediální divadýlko, které má zakrýt to podstatné: stále větší a větší prorůstání občanskodemokratických struktur s podnikatelskou sférou, klientelismus, manýry vedoucí k ovládání názorů. Za ODS více a více hovoří peníze. Kde schází racionální argument, kde je třeba zastřít protilidový návrh, nastupuje zkoordinovaná píjár masáž. Koupit se dá úplně všechno. To je každodenní arogance moci a předváděné přesvědčení o vlastní neomylnosti: jsem ódéesák a kdo je víc...

Sledujete, jak představitelé ODS dokážou vše mistrně obrátit a využít ve svůj prospěch? Za každých okolností se jejich rétorika dokáže prorvat k posluchači, čtenáři a divákovi. A když už ódéeska neví kudykam, vyrazí do protiútoku: za všechny průšvihy mohou jiní!

Zmíněný starosta Mlejnský z té mé malé městské části s bohorovným klidem tvrdí například na stránkách místního radničního zpravodaje Klíč (č. 20/2009), že »postupně začínáme splácet obrovský zděděný dluh v bytové výstavbě.« Proboha, jaký dluh a po kom? Snad jedině po jeho předchůdcích se stejným nebo podobným stranickým trikem. Z celkové dikce páně starostova článku pojednávajícího o tom, že Praha 11 (Jižní Město) potřebuje nové byty, však jednoznačně plyne, že myslel dobu před dvaceti a více lety: »Jistě si mnozí z vás pamatují dobu, kdy získání bytu nebylo otázkou jeho koupě, jako spíše toho, čeho všeho byl občan členem, jak se zalíbil nejrůznějším důvěrníkům nebo jak často chodil na oslavy 1. máje. Potom mu byl po mnoha letech čekání poměrně ponižujícím způsobem přidělen byt.«

Takto se politicky pracuje! Přestože jsou statistiky o bytové výstavbě nezpochybnitelné a objem budovaných a dokončených bytů do roku 1990 byl násobně větší ve srovnání s tím, co následovalo poté (ostatně samotné největší sídliště bývalého Československa Jižní Město, dnes domov 80 tisíc lidí, je toho dokladem), může jeden takový ódéesák, jenž je toho času starostou a zítra může ĺbýt třeba i poslancem, bez mrknutí oka napsat takový blud a ještě ho na útraty eráru ve značném nákladu nechat vytisknout a rozdistribuovat do všech domácností.

O mechanismu toho, jak mnohé hlásné trouby nekritické propagandě ODS napomáhají, jsem se přesvědčila i na banálním rozhovoru televizního moderátora se středočeským hejtmanem, jenž má tu smůlu, že nepatří k této straně. Řeč se vedla o koupi středověké knižní miniatury, která obohatí středočeské umělecké sbírky. I zde ODS prostě musela, už z principu, zpochybnit tento, pravda, nelevný nákup. Co na tom, že se jedná o skvost, který se stane součástí českého kulturního dědictví a je zase po dlouhé době malým (nebo velkým?) vítězstvím úsilí o kulturní povznesení člověka nad běžný konzum? Co na tom, že to bylo právě hejtmanství ODS, které v minulých letech vyplácalo spoustu peněz na jednorázové královské průvody?

K tomu, aby se názor ODS patřičně prezentoval a uchytil, je denně ovlivňováno široké publikum nás všech. Ukazuje se jako nezbytné svodům tohoto druhu aktivně odolávat.

11. 12. 2009, Monika Hoření, Haló noviny


Jak si ODS na Praze 11 představuje demokracii
 

PRAHA - Pár dní před dvacátým výročím sametového převratu se v městské části Praha 11 rozhodla vládnoucí ODS (za přisluhování ČSSD) zpřísnit pravidla pro přihlašování zastupitelů k diskusi na jednání zastupitelstva. Stalo se tak na 28. zasedání ve čtvrtek 12. listopadu 2009.

Jednání zastupitelstva se zvláště v tomto volebním období vyznačují nadměrným tempem. Doloží to každý, kdo se jich, třeba jako divák, osobně účastní, nebo klikne na internetový přímý přenos. Stačí maximálně čtyři hodiny jednacího času a dvě tři desítky bodů programu se hravě zvládnou, rozuměj odhlasují - hlasovací mašinérií ODS-ČSSD za aktivní součinnosti jednoho zeleného zastupitele. Občané rozhodli v komunálních volbách takto, takže žádná větší diskuse se nepřipouští. Proč také - celý průběh zastupitelstva, nejvyššího orgánu městské části, je od prvopočátku až do konce pečlivě připraven a »zajištěn«. Kdeže jsou doby, kdy diskuse na jihoměstských zastupitelstvech bývala hojná a často i bouřlivá...

Na posledním zasedání navrhl starosta Dalibor Mlejnský (ODS) úpravu jednacího řádu zastupitelstva tak, že se napříště jeho členové budou hlásit do diskuse k tradičnímu bodu Připomínky, podněty a návrhy členů zastupitelstva (interpelace) výhradně písemně, a to dopředu, před zahájením projednávání bodu. Tento návrh vysvětlil tím, že na ústně položené dotazy zastupitelů nebylo dosud vždy zcela přesně odpovězeno a že nové opatření umožní, aby interpelovaní měli v předstihu dostatek času se na dotaz připravit. Odkázal také na údajně stejnou praxi Zastupitelstva hl. m. Prahy.

Návrh vzbudil přirozený zájem přítomných občanů i jihoměstské opozice. Jiří Štyler z občanského sdružení Chodov se návrhu podivil a připomněl, že dosud taková praxe nebyla na městské části zvykem. Jihoměstský občan Ladislav Kos, který se přihlásil do diskuse, apeloval na svědomí zastupitelů, že 20 let od sametové revoluce se tímto návrhem vrací duch uplynulé doby, a pokračoval: »Jsem zděšen, jak si zástupci ODS, kteří mají v radě většinu, představují demokracii, protože tento návrh není ani občanský, ani demokratický.« Kos také shrnul vše, co považuje za příznačné pro stávající pány radnice: zrušení časově pevně ukotveného bodu Připomínky občanů  zrušení pravidelných setkání občanů se starostou (nahrazeno nahodilými setkáváními), zrušení diskuse veřejnosti na webových stránkách Prahy 11, neexistující tribuna názorů občanů v místním zpravodaji Klíč (ta však prakticky nikdy v uplynulém dvacetiletí neexistovala). Své vystoupení Kos zakončil takto: »Teď tato úprava může umožnit opoziční části omezit slovo, ale zítra v opozici můžete být vy a tento návrh vezme hlas zase vám.« Je politováníhodné (nebo příznačné?), že v závěrečném slově starosta Mlejnský označil Kosův výklad demokracie jako (starostovi) »naprosto cizí« .

Opoziční zastupitel Miroslav Kříž (za KSČM) předkladatelům s ironií v hlase poděkoval za důvodovou zprávu, která »nic nezamlčuje. Výjimečně. Je v ní jasně psáno, kdo si návrh vymyslel... Máte zde většinu, můžete si odhlasovat, co chcete, kdy chcete, a také nám to předvádíte,« řekl na adresu ODS. A dále poukázal na možný rozpor se zákonem o hlavním městě Praze a ústavní Listinou práv a svobod. Zastupitel Jiří Krautwurm (Strana zelených) shrnul, že uvedená změna jednacího řádu bere část diskuse, která se na zastupitelstvech běžně vede, a bere možnost reagovat vzájemně jeden na druhého. Ruší tedy část občanské společnosti, která spočívá právě v diskusi. »A přináší jakýsi stroj, hlasovací řád, kdy je za pět minut vyřízeno. Toto je to, co chceme? Co vy chcete?« položil otázku předkladatelům návrhu.

Závěrečné hlasování potvrdilo Krautwurmova slova. Hlasovací stroj zajistil, že návrh byl přijat v poměru 29 pro (ODS, ČSSD, 1 zelený zastupitel s funkcí uvolněného předsedy komise), 6 proti (KSČM, 1 zelený), 1 se zdržel. S jakým vylepšením demokratických procedur přijde ODS a její spojenci příště?


Haló noviny 19. listopadu 2009, Monika HOŘENÍ


 

Zastupitel za KSČM Miroslav Kříž požádal Magistrát hl. m. Prahy o přezkum usnesení ZMČ P1
 

Č.j.: 015/09/5622                                                    V Praze 19/11/2009
 

                                                              Magistrát hl. m. Prahy
                                                              odbor legislativně právní
                                                              Jungmannova 35/29
                                                             111 21  Praha 1


Žádost o přezkoumání zákonnosti usnesení zastupitelstva městské části

Vážení,

        dne 12/11/2009 se konalo 28. zasedání zastupitelstva městské části Praha 11. Na tomto zasedání bylo přijato usnesení č. 27/28/Z/2009, kterým se mění jednací řád zastupitelstva. Materiály k projednání obsahují důvodovou zprávu, usnesení RMČ č. 0884/29/R/2009 atd.

        Protože mám za to, že přijaté usnesení krátí moje občanská práva, žádám o přezkoumání zákonnosti přijatého usnesení. V případě, že se prokáže oprávněnost námitek, žádám o zrušení (zneplatnění) výše uvedených usnesení  rady a zastupitelstva mč Prahy 11.

        Soudím, že přijatými usneseními byla porušena zejména moje práva svobody projevu a to vzhledem k zákonu č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění p.p. a také např. čl. 4 a čl. 17 zákona č. 2/1993 Sb., USNESENÍ předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění p.p.

        Pro ilustraci. Netuším, že kolega zastupitel chce k něčemu vystoupit. Obdrží slovo, pronese co měl na srdci a já nemám šanci reagovat, protože jsem se písemně před otevřením bodu „dotazy…“ nepřihlásil.

Miroslav Kříž, zastupitel mč P 11
 


 

Uctění památky sovětských rudoarmějců
 

Ve čtvrtek 5.11.2009 se konalo na Chodovském hřbitově tradiční pietní vzpomínkové shromáždění občanů k uctění památky rudoarmějců, padlých při osvobozování našeho hlavního města.

Zástupci občanské iniciativy Vděčnost a místní organizace KSČM na Jižním Městě při této příležitosti položili věnec a kytice na hroby sovětských hrdinů.
 



 

Poděkování občanského sdružení Nové Roztyly zastupitelům hl. města Prahy za KSČM
 

Komunističtí zastupitelé v Zastupitelstvu hlavního města Prahy nepodporovali zastavění zeleně v části Prahy 11 Horní Roztyly, avšak, bohužel, tato snaha nevedla k úspěšnému výsledku - tedy zachování této zelené plochy. Síly levice a rozumu jsou prozatím v menšině. Věříme však, že po příštích volbách se situace změní... Přesto představitelé občanského sdružení Horní Roztyly zaslali zastupitelům KSČM (a také dalším zastupitelům, kteří jejich snahy podporovali) poděkování za prokázanou ochotu a aktivní pomoc oprávněnému úsilí hornoroztylských obyvatel. O tomto nás informoval zastupitel KSČM v ZHMP Ing. Viktor Pázler.

Vážení zastupitelé,
rádi bychom vám tímto poděkovali za vaši pomoc na 30. zasedání Zastupitelstva hl. m. Prahy při projednávání vyřazení návrhu změny Z 2722/00 (Velkých Roztyl) ze seznamu návrhů celoměstsky významných změn. Málem se to povedlo! Bohužel proti současné aroganci moci ODS je opravdu těžký boj.

S díky a pozdravem

Ing. Aleš Kulhánek, Ph.D.
o. s. Zelené Roztyly
 


 

Prodáme na Jižním Městě další kulturní dům?
  

Praha 11 – Restrukturalizace (rozuměj likvidace) kulturních zařízení na městské části Praha 11 je příběhem na pokračování. Letos je to 33 let, co se na pražské Jižní Město, největší sídliště v České republice, stěhovali první šťastní obyvatelé. Ostatně tuto skutečnost připomíná v místním zpravodaji Klíč i starosta městské části Dalibor Mlejnský (ODS), jenž 33. narozeniny Jižního Města ve svém sloupku připodobňuje Kristovým létům člověka. »Troufnu si říct, že 33. narozeniny slavíme jako dospělá, moderní a svébytná městská část. Stejně tak jako 33letý člověk je v nejlepších letech. Zralý, sebevědomý, v plné síle, poučen z minulých chyb…« Páně starostovu poetiku narušíme  řečnickou otázkou: Opravdu se současné orgány samosprávy městské části poučily z minulých chyb?

Za uplynulých dvacet let po listopadovém převratu zmizelo z území Jižního Města několik nezanedbatelných kulturních domů. Ještě v roce 1990 těchto kulturních stánků bylo jistě na deset. Pamatuji si coby očitá účastnice, jak kdysi na počátku devadesátých let v jednom takovém místním »kulturáčku«, v němž se dnes nachází nákupní středisko, přednášel veřejnosti o Mistru Janu Husovi tehdy ještě málo známý PhDr. Miloslav Ransdorf. A osvětářská činnost rozesetá kdysi do mnoha míst osmdesátitisícového města se nyní scvrkla jen do několika ještě fungujících center kultury, které bychom spočítali na prstech jedné ruky. Za poslední roky místních vlád v režii ODS a za vydatné pomoci ČSSD došlo k přímé likvidaci populárního dětského KD Klubka a také k omezení či nepřímé likvidaci mnoha volnočasových aktivit zdejších obyvatel typu dětský muzikálový soubor, různé neziskovky, univerzita třetího věku atp. A tento zhoubný proces má další pokračování. 

K zlikvidovaným kulturním domům podle všeho definitivně přibude i bývalé Hudební centrum Opatov, nacházející se již přes dva roky ve stadiu klinické smrti. Když před lety byli zdejší zastupitelé uondáni a posléze rozhodli, že z objektu Opatovská čp. 1754 (kde doposud probíhal čilý ruch hudebního centra, jež si mnozí profesionální hudebníci a diváci oblíbili pro mimořádně dobrou akustiku) kultura musí odejít kvůli nutné rekonstrukci, zůstávala ještě naděje, že po nezbytné revitalizaci prostor zde naleznou útočiště lékařské ordinace. Jedna veřejná služba by tak vystřídala veřejnou službu jinou, pro občany neméně potřebnou. Po léta se však s opravou otálelo, až se náhle vynořila zpráva ČTK, že radnice Prahy 11 hodlá objekt prodat. Její postup odpovídá stále stejné pravicové taktice. Nejdříve přichází záměr rekonstrukce a případné změny užití doposud veřejného objektu, posléze se na objekt zapomene, on chátrá, až není jiného zbytí než jej prodat. Jiný veřejný zájem – v tomto konkrétním případě zachování provozu moderní pobočky městské knihovny, která se nachází v přízemí objektu  -  se stanoví jako podmínka, nad níž se však povoluje licitovat.

K výše uvedené taktice přistoupila i modro-oranžová radnice MČ Praha 11, když 19. srpna ve vší tichosti schválila záměr prodeje objektu bývalého Hudebního centra Opatov a tento vyvěsila na úřední desce. Pochybuji, že až přijde záměr na přetřes místního zastupitelstva, dojde kromě rétoriky opozičních zastupitelů k nějakému zlomu. Situace v zastupitelstvu je totiž plně v rukou »koalice« ODS, ČSSD a zlanařeného zástupce zelených. A proto se silou sedmé velmoci ptám: Kam až zajde proces privatizace veřejných kulturních zařízení, která mají významný vliv na kvalitu prožívání volného času dětí, mladistvých i dospělých obyvatel městské části? A kdo přivedl objekt bývalého Hudebního centra Opatov do stavu, kdy jeho oprava již není pro erár únosná? Karty jsou rozdány tak, jak rozhodli občané v komunálních volbách. Tito však mají možnost složit příští rok na podzim reparát a při té příležitosti konfrontovat rozhodnutí stávajících pánů radnice s dávnou, avšak stále připomínanou minulostí. Pakliže totiž někdo vyčítá bývalému režimu, že nechával chátrat kostely, nemůže dnes, byť rafinovaně »salámovou« metodou, likvidovat či nechávat chátrat kulturní domy, aniž by se ocitl v palbě kritiky. Pak se i natolik světská záležitost, jakou je školení členů okrskových volebních komisí ve státě s nejnižší mírou religiozity, odehrává z nedostatku vhodného zasedacího sálu v místním Komunitním centru, jež nese jméno Matky Terezy.

Monika HOŘENÍ

 


 

Nedělají si úředníci Prahy 11 z občanů blázny? Nedávná stavební akce v části Hájů na konci slepé ulice Mendelovy přemístila cestu pro pěší ze směru přímého na směr pravotočivý. Výsledek je stejný - chodec vždy vstoupí do parkoviště zpravidla plného aut (snímek je z prázdninových dnů, automobily nyní stojí i přímo v cestě pro pěší). Napadne někoho aspoň doplnit žluté značení zabraňující parkování vozů? A kolik tento "zlepšovák" stál?

FOTO: Kateřina Hoření
 


 

Dárci krve mezi námi

I zastupitel KSČM na Praze 11 Vladimír Horký je dlouholetým dárcem nejcennější tekutiny

14. červen je vyhlášen Světovým dnem dárců krve. Krev je tekutinou nejcennější, kterou dosud není možné synteticky vyrobit. Nikdo z nás neví, kdy bude krev potřebovat, proto je kladen takový důraz na povzbuzení a společenské ocenění stávajících dárců a na získávání dárců nových.

Společnost, ve které žijeme, není ve svých principech založena na solidaritě. Obdivovaným a nejlepším je ten, kdo nashromáždí nejvíce majetku, nikoli ten, kdo druhému člověku dává něco ze sebe – a to v tomto případě doslova. Přesto žijí mezi námi lidé, kteří nejen svou veřejnou prací pro občany, ale také svým osobním postojem jdou společnosti příkladem. Tři lidé – tři příběhy dobrovolného dárcovství krve. Zcela náhodně jsou to muži.

Z transfuzní stanice do europarlamentu
Současný europoslanec KSČM, úspěšně zvolený v těchto volbách do Evropského parlamentu. Předtím také národní poslanec, jedenáctý rok zastupitel svého rodného města Teplic. Sympatický oddávající mnoha párů vstupujících do života, člen Společnosti přátel Lužice a aktivní obhájce práv Lužických Srbů.  Jediný europoslanec, který otevřel eurokancelář i mimo svou zemi. Jinak také sportovec, výborný diskutér s širokým záběrem témat, člověk společenský. To všechno charakterizuje Jaromíra Kohlíčka, kterého má možnost poznávat česká veřejnost, mladí i starší, studenti, žáci i senioři, na četných přednáškách a besedách, s nimiž objíždí republiku. Kromě těchto známých veřejných aktivit je Kohlíček také bezpříspěvkovým dárcem krve. Od svých osmnácti let. V současné době má za sebou 69 odběrů a v jeho bytě se lesknou všechny Jánského plakety za bezpříspěvkové dárcovství. Velmi jej těší, že štafetu dárcovství přebírá starší dcera a zeť. Zdá se, že příklady táhnou. Odkud se vzala tato lidská solidarita v rodině Kohlíčkových? Kořeny hledejme u Kohlíčkova otce, jenž byl lékařem a sám daroval krev 74krát. I maminka, bývalá zdravotní sestra, byla dárkyní. Může z takového zázemí vyrůst člověk, kterému dárcovství krve nic neříká? 

Dobrý člověk Vladimír
Jmenuje se Vladimír Horký. Pracuje na dráze jako provozní dispečer a k tomu vlastní malou stavební firmu, kterou tvoří, jak se smíchem říká, jeho vlastní ruce. Od roku 1988 bez přestávky působí jako zastupitel KSČM v Městské části Praha 11. Na »jedenáctce« je prokazatelně služebně nejstarším zastupitelem. Netají se tím, že se komunistou stal v roce 1989. Horkého den je naplněn povinnostmi od rána do dalšího rána, neboť práce na dráze vyžaduje i noční služby. Přes toto pracovní vytížení, veřejnou angažovanost i rodinné povinnosti dokázal Vladimír Horký najít pár hodin na návštěvy transfuzních stanic, aby daroval svou krev. Poprvé se tak stalo na vojenské prezenční službě v Hořovicích, to se psal duben 1974. Po vojně si odbyl pár odběrů ve střešovické transfuzce, systematicky pokračoval po narození své první dcery a poté i druhé dcery.  Pak již následovala nepřetržitá šňůra odběrů ve Vinohradské nemocnici v Praze. Jedním z odběrů oslavil narození své třetí dcery. Za 83 odběrů získal bronzovou, stříbrnou i zlatou Jánského plaketu. Na otázku, proč se dal na bezplatné dárcovství krve, odpovídá prostě - protože je jí potřeba. I když je to chlap s tuhým kořínkem, vysoký a štíhlý, jeho momentální zdravotní stav aktivní dárcovství neumožňuje. »Nu což, teď musí nastoupit další generace. Já jsem svůj díl vrchovatě odvedl«, říká Vladimír Horký. Vlastně Dobrý člověk Vladimír. 

Dárcovstvím i proti rasismu a fašismu
Posledním z námi oslovených dárců krve je bývalý dlouholetý zastupitel hlavního města Prahy Miroslav Prokeš. Jeho jméno je čtenářům a čtenářkám Haló novin známo. Jak sám charakterizuje své aktivity? Od řadového »nosičství vody« v protiradarových iniciativách (rozuměj trpělivé šíření petice proti americké radarové základně) přes koordinaci sociálních iniciativ v Evropském sociálním fóru až po veřejné funkce na poli práv dětí a mládeže (předseda Sdružení zastánců dětských práv, člen Výboru pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva, člen vedení sdružení dětí a mládeže Duha). Zastihnout Mirka Prokeše v republice je někdy problém, protože z titulu svých funkcí, které vykonává dobrovolně, cestuje po celém světě. Prokešovy aktivity se zdají nekonečné – v největší celoevropské síti organizací proti rasismu a fašismu UNITED for Intercultural Action koordinuje akce ve střední a východní Evropě, je členem správní rady Společnosti pro evropský dialog a také se – z povahy svého oboru – věnuje udržitelnému životu v Komisi strategie životního prostředí ÚV KSČM. Mezi toto všechno se ještě vejdou pravidelné návštěvy transfuzní stanice. K dárcovství krve Prokeš přičichl již v roce 1969 ještě jako student. Pravidelným dárcem je od roku 1980 a daroval krev již 73krát. Jak si sám spočítal, za ta léta daroval jiným lidem přes 36 litrů životadárné tekutiny a se smíchem parafrázuje Paroubkovo «Pánové, kdo z vás to má?«. Je zřejmé, že i v Prokešově domácí vitrínce se blýskají všechny Jánského plakety.

Nejen tito veřejně činní politici a aktivisté, ale i stovky a tisíce dalších dobrých lidí, mužů a žen, neváhají docházet na transfuzní stanice rozeseté po celé naší republice, aby prokázali, že lidská solidarita ještě nevymřela. Smyslem Světového dne dárců krve je zvýšení jejich společenské prestiže a poděkování za nezištnou pomoc těm, kteří se nacházejí v tísni. Ti, které Haló noviny oslovily, shodně říkají: »Člověk nikdy neví, kdy já nebo můj bližní budeme potřebovat krev. A když jsem zdráv, hanba by mě fackovala, kdybych se vymlouval«, a mávají rukou, že náš zájem o ně nestojí vlastně ani za řeč.

Monika HOŘENÍ, 12. června 2009
 


 

Jsme lidé nebo hyeny?

Ohlas na setkání občanů Prahy 11 - Hájů, ředitelky o. s. Společnou cestou a vedení  radnice Prahy 11 v ulici Stachova 26. května 2009

Bylo to v jedné pražské městské části, která ukončila nájem občanskému sdružení, jež provozuje sociální služby, poradenství a azylový dům. V  té samé městské části nabídli ředitelce sdružení možnost pronajmout si pro potřeby sociálních tréninkových činností uvolněný erární malý domek.  Ale ouha! Okolní domkaři popuzeni zlobnou a zavádějící občanskou peticí, že se do vilové čtvrti příchodem klientů sdružení přistěhují jakési „živly“, uspořádali přímo před objektem, na ulici, za účasti starosty a některých radních malé slyšení. Přišla i ředitelka sdružení, jehož činnost se mnoha odborníkům na sociální problematiku a rozumným politikům jeví jako společensky potřebná.

Proč vlastně přišla ta statečná žena na pouliční pranýř?, kladla jsem si otázku, když se na ni soustředila nepřátelská slovní palba a křivé pohledy prokazatelné většiny přítomných majitelů domků a vil. Snad proto, aby své klienty, kteří nejsou nepřizpůsobiví, ale „jen“ v nouzi, obhajovala před těmi, kteří měli to štěstí a zbudovali si (za svou jistě poctivou celoživotní práci) vlastní bydlení? Aby přívětivě vysvětlovala všem kverulujícím, že tyto lidi, rodiny či matky s dětmi instituce, kterou reprezentuje, vrací do „normálního“ života?  O tom, kam jsme se to dostali my, kteří žijeme v té bohatší části „společnosti růstu růstu“, jsem přemítala hledíc do tváří lidí všeho věku, jež sveřepě odmítají vedle svých nemovitostí skromný, ale lidsky důstojný příbytek pro jiné. Pro ty, kteří zrovna toho času nemají kde hlavu složit.  Pichlavým pohledům a neuvěřitelným poznámkám o zlodějích, kteří by se snad odsud mohli rekrutovat, ředitelka statečně odolávala a na pomoc si povolala dvě mladé ženy -  své klientky; jednu současnou, druhou již minulou. Ta první je mladá maminka, jejíž původ hledejme  -  v dětském domově. Ta druhá, tmavé pleti a havraních vlasů vkusně sepnutých do culíčku, má svůj původ v romských rodičích. Byla to scéna jako z hollywoodského bijáku, když ředitelka před zraky všech tuto snědou krásku uchopila kolem ramen a řekla: „Takové ženy by tady nalezly přechodné ubytování“.  Přihrávka na smeč? Vždyť je to Romka, muselo šrotovat v hlavách mnohých! A jak někteří z davu naznačili, Romové asi nejsou lidé a už vůbec se nehodí do vilové čtvrti, což snaživě řekl jeden rozhořčený občan do kamery místní televize …. „Toto je inženýrka ekonomie, dnes naše terénní pracovnice, která je ukázkou toho, jak pracuje naše sdružení a co je smyslem naší práce – dát šanci na kvalitní budoucí život“, zaznělo hrdě z ředitelčiných úst. Lepší aranžmá nemohl vymyslet ani nejkreativnější režisér. Jaký to políček všem těm, kdož sice mají bílou pleť, ale srdce jim ztvrdlo.

Nedalo mi to a řekla jsem své. Problém nevytvořila ředitelka občanského sdružení, ale místní modro-oranžová radnice, která bez citu a rozumu vypověděla nájem azylovému domu a občanské poradně z jiného, velmi vhodného objektu, kde lidé vyžadující určité sociální vedení nikomu po léta nevadili. Ostatně, o tom Haló noviny  psaly již mnohokrát. Vytloukání klínu klínem je metoda práce, která nikam nevede.  

Pod náporem soustředěné a nesmlouvavé kritiky místních občanů, majitelů rodinných domků a vilek (a také voličů), starosta, snad s úlevou, rezignoval a ustoupil od původní úvahy. Místní lidé tedy asi zvítězili.  Kdo však prohrál na celé čáře, byla tolerance, o solidaritě a lidskosti ani nemluvě. Ostatně ty se dnes nenosí. Je ironií, že sociální demokracie, která se solidaritou velkohubě holedbá, vyslala do místního zastupitelstva ženu, která figuruje mezi autory shora zmíněné xenofobní petice. Její znění dotyčná sociálně demokratická zastupitelka paní ředitelce ani ukázat nechtěla, když o to požádala ve snaze vyvrátit mylnou informaci o zaměření jí vedené organizace.

P. S.: Podobnost s městskou částí Praha 11 není náhodná.  

Monika HOŘENÍ, účastnice setkání občanů
 


 

I ODS respektuje klub KSČM
 

Za poslední léta byly na jejím území zrušeny dva kulturní domy. Úspěšně fungujícímu azylovému domu radnice ukončila nájem.  Jako houby po dešti zde vyrůstají akciovky, jež provozují i takové činnosti, které ze své podstaty nemohou být ziskové. Řeč je o městské části Praha 11, kde jako neuvolněný předseda kontrolního výboru tamního zastupitelstva pracuje Ing. Jiří Semela (KSČM).

Jak se přihodilo, že jste byl zvolen jako jeden z pěti zastupitelů za KSČM předsedou tak významného výboru, jakým je kontrolní výbor?
Ve volbách do zastupitelstva získala ODS 25 míst, ČSSD osm míst, KSČM pět zastupitelských křesel, sdružení Volba pro město čtyři a Strana zelených tři. Z toho plyne, že ODS mohla pohodlně vládnout sama a ČSSD, pokud by byla v opozici, mohla získat funkci předsedy kontrolního výboru. K velkému překvapení voličů a sympatizantů však soc. dem. uzavřela povolební smlouvu s ODS, a tak se přihodilo, že nejsilnější opoziční stranou se »díky« ČSSD stala KSČM, které byl post předsedy kontrolního výboru svěřen. Příznačné je, že v současné době ODS posílila o zastupitele z řad sdružení Volba pro město. Je jím ředitel místní základní školy, který se přimkl k ODS. Je jasné, že rodiče žáků i občané vnímají jeho čin negativně, zvláště proto, že v posledním období došlo k výměně ředitelů ZŠ převážně kvůli hospodaření. Zkrátka pojistit si své ředitelování vstupem do »vládní« strany považují lidé za eticky nepřijatelné. Stranu zelených, která se aspoň na komunální úrovni deklaruje jako opoziční kritická síla proti koalici ODS-ČSSD, rovněž de facto »opustil« její zastupitel, který se stal uvolněným předsedou komise, a tudíž tichým společníkem ODS.

Jakou máte v kontrolním výboru pozici?
I když jsem byl zvolen předsedou jednomyslně, svou pozici si stále musím budovat a udržovat. Výbor má devět členů, z toho je sedm z koaličních stran ODS-ČSSD, jeden zelený člen a já. Konstatuji však s potěchou, že u projednávaných bodů ve výboru zatím vždy došlo ke shodě i proto, že členové jsou vzdělaní, rozumní lidé s životními zkušenostmi. Dlužno ovšem dodat, že projednávané body dosud nejsou výbušné či kontroverzní. S budoucím politickým vývojem před volbami tak tomu nemusí být a může dojít v zásadních otázkách k protichůdným názorům.

Z vašich slov plyne, že »vláda« na Praze 11 je pravo-levá…
Neřekl bych. Sociální demokraté v zastupitelstvu i radě stvrzují svůj pravicový charakter. Zpronevěřili se mnoha bodům svého sociálnědemokratického programu. V poslední době došlo uvnitř obvodní organizace ČSSD k personálním změnám a dokonce k výměně názorů přes média mezi dvěma sociálnědemokratickými poslanci Kostou Dimitrovem a Miroslavem Svobodou, z nichž jeden byl a druhý i nadále je také členem zastupitelstva městské části. V činnosti kontrolního výboru se však soupeření dvou uskupení neprojevilo. Navíc zdůrazňuji, že KSČM vždy deklarovala rozumnou spolupráci se všemi politickými subjekty zastoupenými v zastupitelstvu. I proto jsme považováni za konstruktivní opozici a i ODS respektuje objektivitu a rozum převládající v klubu KSČM.

Na jednom z posledních zasedání zastupitelstva jste předložil jménem klubu KSČM návrh na pozvolnější deregulaci nájemného v bytech městské části. Na  Praze 11 občané nyní platí za metr čtvrteční přes osmdesát korun. Jak byl váš návrh přijat?
Udělali jsme si přehled výše nájemného v jednotlivých pražských městských částech. Ta situace opravdu není pro občany příznivá a hrozí, že lidé, zejména staří lidé, domácnosti jednotlivců, mladé rodiny, sociálně potřební, nebudou mít peníze na úhradu nájemného. Po mé interpelaci mi sdělil předseda bytové komise Rady hlavního města Prahy (sám člen ODS), že i jeho politická strana a její poslanci se budou snažit prosadit rozložení deregulace nájemného na delší dobu. O čemž ostatně stihl angažovaně napsat do místního zpravodaje Prahy 11 zvaného Klíč poslanec a radní Jiří Janeček. ODS na radnicích prosadila maximální navýšení nájemného tak, jak to umožnil zákon, který vznikl za vlády a s podporou ČSSD. A o nápravu se snaží ODS. To je paradox! Dal by se předpokládat opak. Vidím to tak, že z chování představitelů ODS je patrné, že se blíží volby.

Zlí jazykové tvrdí, že se „něco“ děje na jihoměstské Základní škole Mikulova. Radnicí prosazovaný ředitel, který sice nevyhrál výběrové řízení, ale přesto byl do funkce jmenován, se z údajných zdravotních důvodů stáhl a náhle se zjistilo, že nesedí účetnictví.
Podle výběrové komise se posléze jmenovaný ředitel umístil až na třetím místě. Zástupce starosty Jan Meixner, do jehož kompetence tato problematika patří, však prosadil jeho jmenování a pak rada pro nesrovnalosti v účetnictví ředitele odvolala. Zda je všechno v pořádku, je otázka na výše zmíněného zástupce starosty nebo na odbor školství a kultury,  popř. na útvar vnitřního auditu a kontroly. Náš výbor se tímto problémem může zabývat v součinnosti s finanční komisí nebo s finančním výborem.

Vždyť jste museli již absolvovat roční rozbory hospodaření v této ZŠ. Členové kontrolního výboru se jistě účastní rozborů, tudíž byste měli mít informace.
To jste právě na omylu. Doposud to opravdu bylo tak, jak říkáte. Členové kontrolního výboru se zúčastňovali rozborů hospodaření organizací  řízených městskou částí. Letos to bylo jinak – nebyli jsme pozváni, ani vyzváni. Budu se na to pochopitelně vedení městské části ptát. 

Nyní z jiného soudku. Ještě v devadesátých letech jste býval generálním ředitelem a. s. Jawa Divišov. Jak se Jawy dotkla současná krize?
Dotkla, jako celého hospodářství a bude ještě hůř. Ve funkci generálního ředitele jsem byl přesně na den sedm let. V té době dosahoval roční obrat téměř sto milionů korun. Export kompletních plochodrážních motocyklů, motorů a náhradních dílů dosahoval  92 procent zejména do USA, Velké Británie, Dánska, Švédska, Polska a zemí bývalého Sovětského svazu. Za mého ředitelování se u 120 zaměstnanců zvýšila průměrná mzda ze 4 500 korun na 15 tisíc. Na plochodrážních Jawách jezdili všichni světoví závodníci, kteří získali všechny světové tituly mistrů světa. Investovalo se do technického rozvoje, technologií a NC strojů. Můj nástupce, kterého vybralo představenstvo, vydržel ve funkci necelé dva roky a od této doby byl nastartován propad, který krize ještě prohloubí. Opožďují se výplaty, ztratil se náskok v technickém rozvoji, dochází k odprodeji výrobního zařízení. Krátce řečeno – plochodrážní Jawa ztratila své dominantní postavení, které dříve ve světě měla. Současné vedení divišovské Jawy není schopno situaci zvládnout, když ji nezvládlo v době relativního klidu na světových trzích. To platí ale i u řady manažerů českých podniků, pro které je krize východiskem zaretušování problémů, které si svou dřívější činností nastartovali. Smutný příběh pro ty, kteří nenesou žádnou vinu, ale nejvíce na to doplatí.

Monika Hoření
 


 

Místní zpravodaj v roli manipulátora aneb
 o čem psal časopis Klíč č. 6/2009

 

Místní zpravodaj radnice Prahy 11 zvaný Klíč, honosící se podtitulem čtrnáctideník městské části, ve svém březnovém vydání vyrukoval s celým arzenálem článků, rozhovorů a dopisů na podporu postupu zdejší pravicové radnice ODS-ČSSD ve věci vystěhování azylového domu z objektu Donovalská, jenž se nachází v majetku a na území městské části. Pera naostřili zejména ti, kdož pracují ve službách místních chlebodárců, a občané Jižního Města si tak mohli v jakémsi speciálu počíst angažované články redakce, starosty, poslance, radních, zastupitelů i ředitelek některých mateřských škol.

Již úvodní redakční článek se snažil čtenářům vštípit, že změna nájemce v objektu a jeho přebudování na novou mateřskou školu je nezbytností, protože »podle provedených analýz bude ve školkách na Jižním Městě pro školní rok 2009-2010 chybět více než 400 míst« . I čtením sloupku starosty Dalibora Mlejnského (ODS) se čtenář upevnil v názoru, že demografické studie i generel školství prokazují, že právě nastala doba pro navyšování počtu míst v předškolních zařízeních na úkor dříve volných, a tedy pronajímaných prostor. Ve snaze o řešení problému, aby městská část získala více míst ve školkách pro své děti a současně nemusela ukončit nájem dobře fungujícího azylovému domu s rejstříkem sociálních služeb, přicházeli mnozí s návrhem na rekonstrukci jiného objektu. Nevyužívaného. Avšak ouha – prázdný objekt je majetkem ministerstva financí. Jihoměstské zastupitelstvo bylo již informováno, že ministerští úředníci nehodlají svůj objekt bezúplatně převést na městskou část, jak by se nám, kteří si stále ještě myslíme, že veřejný zájem je jen jeden, snad mohlo zdát. Zachovají se totiž jako obchodníci. Objekt se prodá takovému zájemci, který nabídne nejvyšší cenu. Inu, i tak se mohou řešit potřeby občanů v dojemné souhře státu a samosprávy. Co mně však vrtá hlavou? Proč představitelé samosprávy nebyli aktivní dříve, proč problém neřešili s časovým předstihem? Oni nevěděli, jaké jsou prognózy demografů, kterými se ohánějí ve svém věstníku? Vím, jak sebevědomě se prezentuje radní hlavního města Prahy i městské části a dnes také poslanec ODS Jiří Janeček (to všechno v jedné osobě). Nemohl snad právě on díky svým funkcích ve všech patrech zastupitelské demokracie a s využitím osobních kontaktů na ministry tuto záležitost včas vyjednat?

Součástí dobré »píjár« je i hlas lidu, který krokům pomazaných hlav dá za pravdu. A tak i dvě pilné paní ředitelky mateřských škol se »rozhodly napsat své vyjádření«. Podivují se, že »někteří občané místo toho, aby uznali a ocenili práci představitelů radnice…« (aby nedošlo k mýlce, jména představitelů radnice pečlivě vypsána), »…poděkovali jim, podpořili jejich snažení ve vytvoření nových míst pro děti našich občanů, ozývají se pouze kriticky«. Tyto ředitelky si větičkou »vám, pánové, jmenovitě děkujeme«  jistě pojistily svá ředitelská místa. Aspoň pro toto volební období.

I mnozí členové zastupitelstva dostali ve zpravodaji Klíč příležitost k vyjádření. Je nefér,  když si redakce vytáhla názory oslovených místních politiků z písemných zdrojů a jen čirou náhodou názor komunistického zastupitele převzala z televizního záznamu (!). Kdo pracuje s texty, ví, jaké jsou rozdíly mezi projevem písemným a ústním. A tak má tento zastupitel svůj projev opentlený slůvky jaksi a dalšími řečnickými výrazy typu jak bych to řekl, čili a dejme tomu, aniž by se někdo z redakce namáhal s jazykovou korekturou. Paní odpovědná redaktorko, tak podpásově by se novinařina neměla dělat ani v periodiku místního významu!

Totální pomýlení veřejného mínění se v radničním zpravodaji zpečetilo demagogickým sdělením o tom, jak rozhodli místní zastupitelé v hlasování, které »znamená možnost vybudování nové školky«. Pravici se musí líbit, když občané čtou černé na bílém, že pět komunistů a několik dalších zastupitelů bylo PROTI! Ó, to jsou ale zloduchové, nepodpořili novou školku! A korunu tomu všemu dala na závěr zpravodaje anketa uspořádaná mezi jihoměstskými občany. Aby každý konečně pochopil, kdo je hodný a kdo zlý, byla v ulicích největšího českého sídliště kolemjdoucím položena sugestivní otázka: »Jistě jste slyšeli o problému s nedostatkem míst v mateřských školách. Co říkáte tomu, že z objektu azylového domu vznikne MŠ?«.  Mohl snad někdo z oslovených říci něco jiného, než že jsou školky potřebné a že to vítá?

Iniciátoři celé této taškařice nepochopili, že nikdo není proti novým školkám. Četné kritické hlasy však oprávněně poukazují na to, že není šťastné ve jménu školky vystěhovat dobře sloužící sociální zařízení, a tak zkomplikovat jeho další existenci. Vždyť i ono slouží veřejnosti! Všichni rozumní lidé si přejí, aby děti i jejich rodiče požívali patřičný komfort. Jde jen o to, aby se klín nevytloukal klínem. Aby se nestavěli proti sobě rodiče předškolních dětí a rodiče-klienti azylového zařízení, kterým (a nejen jim) pracovníci azylového domu a s ním související bezplatné občanské poradny pomohli vyřešit mnohé životní těžkosti. Aby nezůstala v lidech hořkost. Ta se totiž sčítá a jednou se projeví. Třeba u voleb. 
 

Monika HOŘENÍ, Haló noviny 1. dubna 2009
 


 

Zastupitelé KSČM vyjadřují podporu Azylovému domu v Donovalské 
 

Vážení,

dovolte, abych znovu vyjádřil, i jménem našeho klubu KSČM v ZHMP, podporu vašemu úsilí o zachování Azylového domu v Donovalské ulici. Jsem stejně jako vy šokován přístupem odpovědných lidí na pražské radnici i radnici Praha 11, kteří veřejně slíbili na jednání ZHMP i v následných vyjádřeních pro sdělovací prostředky, že budou situaci kolem vašeho azylového domu řešit, ale místo toho konají pravý opak. Já jsem již reagoval písemně směrem k radnímu Janečkovi na sdělení, které bylo  v Právu 24. 2. 2009, a dnes zjišťuji, že situace je ještě horší. Správně se obracíte na pana primátora, ten také vyjádřil veřejný příslib k řešení problému a nemůže být podle mého názoru nyni v klidu a nečinný. 

Chci vás ubezpečit, že i nadále budeme usilovat o vyřešení vašeho problému, máme všakjak víte, omezené možnosti, nemáme možnost přímo o věci rozhodovat. 

Závěrem vám chci poděkovat za váš dopis, který jsem obdržel a ve kterém vyjadřujete poděkování za náš přístup. Vězte, že i nás potěší, když si někdo povšimne naší práce opozičních zastupitelů v ZHMP, kterou se snažíme dělat ve prospěch občanů. 

Přeji mnoho úspěchů v práci a v úsilí o zachování Azylového domu v Donovalské ulici.

S pozdravem

Praha 27. února 2009

Viktor Pázler, zastupitel KSČM v ZHMP 

 
 

Jednotný komplex Azylového domu Donovalská a evangelického kostela
 

Protest proti pokusu zrušit azylový dům v Praze 11

Praha, 26.2.2009 

Zastupitelstvo hl. m. Prahy dne 19.2.2009 rozhodlo svým usnesením č. 24/1 o zachování Azylového domu občanského sdružení Společnou cestou v Praze 11 a o nutnosti urychleného prodloužení nájemní smlouvy, která měla končit 28.2.2009. Přesto je situace nyní kritická. V rozporu s tímto usnesením místostarosta MČ Prahy 11, Jan Meixner, včera 25. 2. 2009 sdělil, že Rada MČ Prahy 11 výpovědní lhůtu neprodlouží. MČ P11 trvá na vyklizení a předání majetku dne 2.3.2009 v 10h správci majetku Jihoměstské majetkové a.s. Toto se děje navzdory vyjádření radního hl. m. Prahy a zároveň radního MČ Prahy 11 v jedné osobě, pana Jiřího Janečka (viz MF Dnes, region Praha, 25.2.2009), který uvedl „domu prodloužíme smlouvu do června a v budově zůstane jeho vedení, aby mohlo sdružení fungovat“.

Zmíněné usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy ukládá radnímu Janečkovi předložit Zastupitelstvu hl. m. Prahy návrh na zachování azylového domu pro matky a rodiny s dětmi provozovaného občanským sdružením Společnou cestou Donovalská 1862, Praha 11 (termín do 31.3.2009).

Pan starosta Prahy 11, Dalibor Mlejnský, na zasedání Zastupitelstva hl.m. Prahy veřejně sdělil, že je připraven ke spolupráci s o. s. Společnou cestou. Pan primátor Pavel Bém podpořil nalezení řešení v akutní situaci, kdy by v následujících dnech mělo být jednáno o zachování azylového domu mezi sdružením a Prahou 11. Na žádosti o prodloužení výpovědní lhůty ani výslovnou žádost starosty Prahy 11 o vyjádření však o.s. Společnou cestou dosud neobdrželo žádnou odpověď.

Dle našeho názoru se  tato situace již velice blíží úmyslné diskriminaci Českobratrské církve evangelické, jejíž členové odvedli velký kus práce při rekonstrukci a uvedení v život azylového domu. Vždyť právě spojením duchovní služby spolu se sociální ve prospěch těch nejpotřebnějších vzniklo genius loci, jak lokalitu výstižně označil ve svém vystoupení na Zastupitelstvu pan primátor Pavel Bém.

Sdružení požádalo dne 25. 2. 2009 otevřeným dopisem pana primátora Pavla Béma o osobní zásah v situaci, kdy je ohroženo fungování azylového domu a kdy neustále volají matky a rodiny s dětmi s žádostmi o ubytování v kritických situacích.

Sdružení též požádalo dne 25. 2. 2009 otevřeným dopisem Radu MČ Praha 11 o svolání mimořádného zasedání a rozhodnutí o prodloužení výpovědní lhůty o. s. Společnou cestou.

 

Milena Svobodová: Ondřej NačeradskýKarel Matějka 
Další informace: www.spolcest.cz, www.sos-azyl.cz

 


 

Beseda poslankyně Evropského parlamentu Věry Flasarové (KSČM)
s občany Jižního Města dne 26. února 2009
 

Europoslankyně Věra Flasarová v diskusi s obyvateli Prahy 11

Pýcha ztrapňuje české předsednictví v EU

PRAHA - Kdo nepřišel, mohl litovat; veřejné setkání s europoslankyní Věrou Flasarovou (KSČM) v pražském Jižním Městě stálo za to. Její chování a vystupování se diametrálně lišilo od stávajících vychloubačných českých politiků, kteří nám denně servírují gigantické úspěchy českého předsednictví EU. Občas má člověk z jejich chování dojem, jako bychom byli pupkem Evropy. Nejenom to, prostřednictvím novinářských chameleonů nám přicházejí ze sídla EU, z Evropského parlamentu zcela zkreslené informace.

»V Evropském parlamentu se projevují nejrůznější tendence, historická nadřazenost a nabubřelost větších zemí vůči nám z české kotliny nepominula. Proto takové obavy kolem Lisabonské smlouvy. I mně došly výtky, proč nepoužíváme německé názvy českých měst, naposledy sudeťácké názory kolem Liberce. Vystoupení pana prezidenta Václava Klause v EP bylo hodné státníka; a podívejte, co jsme si přečetli v našich novinách? Lži, pomluvy, zkreslené řádky? Novináři zamlčují změnu postoje Evropské unie ke Kubě, co budou dělat naše názorově proměnlivá média, až převezme předsednictví v EU Španělsko, budou vůbec schopna pochopit nový vítr vůči Havaně? A to i v ekonomické oblasti. Jsem členkou meziparlamentní komise EP pro vztahy s Běloruskem, jediná zastupuji levici, převažují europoslanci z pobaltských republik. Vezměte si ciráty české strany vůči jejich prezidentovi Lukašenkovi, zda mu udělit vízum do Prahy, či mu zakázat pobyt. Cožpak není lepší řešit problémy a výhrady z očí do očí, a ne zákazy? Jsme přece demokratická společnost, jenže v politice nám chybějí demokraté. Podívejte, jak jsme se chovali do dneška ke Kubě, čí vůli jsme prosazovali. Není to hanebná role?»,  řekla mimo jiné Věra Flasarová.

To, že se český premiér Mirek Topolánek v Bruselu potí, o tom se doma zarytě mlčí, a štěbetá se pořád o úspěších, jako by se nechumelilo, přestože se chumelí. Ostuda s plastikou Davida Černého to také prokázala a naznačila, jak jsme směšní v roli nafoukaného trpaslíka.

Příjemný večer setkání s poslankyní EP Věrou Flasarovou, který se protáhl dlouho do večera, byl přítomnými přijat s velkými nadějemi a vírou, že pravda se nedá zašlápnout, ani vyměnit za nehorázné lži z novinových stránek nebo z televizních obrazovek. Poloviční informace slouží jenom těm, kdo nepřejí pokroku v Evropě a rádi by nás zavedli do podřízenosti velkým a mocným.

Věra Flasarová se v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu (5. – 6. 6. 2009) uchází o voličskou přízeň občanů. Je pátá na volební kandidátce KSČM, první z kandidujících žen.
 

Zdeněk HRABICA, Haló noviny 2. března 2009

 

Europoslankyně Věra Flasarová v diskusi s nositelem Ceny Prahy 11,
publicistou, spisovatelem a novinářem Zdeňkem Hrabicou
 


 

Zastupitel KSČM píše radnímu Janečkovi ve věci Azylového domu Donovalská

 

                                             Vážený pan

                                              Jiří Janeček

                                                         Radní Hl. m. Prahy

V Praze dne 25. 2. 2009   
 

Vážený pane radní, 

ve včerejším vydání (24. 2. 2009) Práva jsem četl článek paní redaktorky  Jany Šprunkové o dalším vývoji situace kolem Azylového domu pro matky a rodiny s dětmi v Donovalské ulici v Praze 11. Z článku vyplývá, že hodláte pro splnění usnesení posledního ZHMP v této otázce zřídit pracovní skupinu a že Vy za jednu z možností, kam přemístit azylový dům, považujete objekt bývalých jeslí v Chomutovické ulici v Praze 11.

Dovoluji si k této informaci, jako předkladatel přijatého usnesení, vyslovit stanovisko, že tato Vaše úvaha se mi jeví celkově jako nesprávná, což jsem zdůvodnil i ve svém diskusním vystoupení na ZHMP. Proč rušit za značných investičních nákladů (cca 10 mil Kč!) rekonstruovaný a modernizovaný, dobře prosperující  Azylový dům v Donovalské ulici, který je funkčně propojen s nově postaveným evangelickým kostelem, proč ho přestavovat na mateřskou školu za údajných dalších 6,5 milionu Kč (!), když se nabízí logická, a jistě levnější varianta převést objekt v Chomutovické ulici ze státu na MČ Praha 11 a tento objekt rekonstruovat na mateřskou školu?  Nejde  nakonec přeci jen o ten hezký objekt v Donovalské ulici, který se Radě MČ P 11 zalíbil a který může mít  i jiné využití, než pouze pro mateřskou školu? Ale nechci zacházet do nepodložených spekulací, které jsem také kolem tohoto problému slyšel.

Proto Vás, vážený pane radní, žádám, abyste tuto moji připomínku vzal při rozhodování v potaz. Současně bych uvítal, kdyby v pracovní skupině, pokud tak bude koncipována, mohl být i zástupce našeho klubu KSČM v ZHMP.

Děkuji předem za  odpověď na mé podněty.

S pozdravem

Ing. Viktor Pázler, zastupitel ZHMP
 


 

Jak to vidí Jaromír Štětina, senátor, novinář, a jak to vidí Zdeněk Hrabica
 

„Ruský plyn k nám teče, případně občas neteče, z povodí veletoku Ob. To je ta první z velkých sibiřských řek za Uralem. U osady Berjozovo na břehu řeky vytryskl vůbec první plyn západní Sibiře. V Berjozovu na letišti mají oprýskanou desku, z níž jsem si před lety opsal: „My níže podepsaní: náčelník skupiny Surkov G.D. , zástupce staršího geologa Pastuchovová T.N., vrtmistr Melnikov V.N., mechanik Kovtun G. V. a vrtná brigáda ve složení Něžeckij, Provodinnikov, Jakovlev, Korikov, Jansugin sepsali tento zápis o tom, že 21. září 1953 ve 21, 30 na vrtu R-1, ve chvíli vytahování nářadí při provrtávání cementace došlo k náhlému výronu plynu. Z vrtu bylo do výše 200 metrů vyhozeno několik pětimetrových rour a dláto. Výška plynovodní fontány 45 až 50 metrů.“

Historicky první západosibiřský plyn vytryskl půl roku po Stalinově smrti, v době, kdy byl geologický průzkum a pokusné vrty v plné kompetenci GULAGu a podstatná část slavné posádky vrtu R-1 patřila k vězňům Stalinových koncentráků. Čtvrt století jsem toulal po Sibiři a objevoval zrnka odporu proti kremelské imperiálnosti. Šel jsem po stopách děkabristů, obdivoval svobodomyslnost a noblesu kněžny Marie Villonské, hledal stopy polských povstalců, v Berjozevu jsem pátral po ztraceném hrobu Alexandra Menšikova.(Menšikov byl přítel Petra Velikého, první gubernátor v Petrohradě, kníže generalissimus ruské armády. Pak vyhnanec – panská láska po zajících skáče.)

V pralesních srubech tajgových traperů a uprchlých vězňů jsme se učili tajemstvím ruské duše, s hledači zlata v Magadanu jsme objevovali zásady války zlatokopů a nacházeli Jacka Londona na zlatých polích u Bodajpo. Na jenisejských vorech ze sibiřských sosen, daleko od všech těch selsovětů, komsovětů, oblsovětů jsme zpívali Krylovy písničky a dychtivě naslouchali krasnodarským dřevařům, kteří se styděli za eufeminismus bratrská pomoc a nazývali okupaci Československa sovětskou armádou okupací.

Na naftových a plynových ložiscích jsme nocovali s dělníky vrtných souprav. Kavalců bylo tak málo, že dělníci uléhali do postelí zahřátých těly vstávající směny. Možná se taky jmenovali Jakovlev, Korikov nebo Jansugin. Jeden z nich v době Brežněvova samoděržaví vyryl do veřejí maringotky nápis: Lépe je být zajatcem SS, než otrokem KPSS (pro mladší: KPSS znamená Komunistická strana Sovětského svazu). Ruská svobodomyslnost kvetla v zapadlých sibiřských osadách v době Nikolaje, v době Stalina i v době, kdy se sovětská říše rozpadala.

Ani mechanik Kovtun, ani vrtmistr Melnikov nemohou za to, že Moskva dnes Evropě přiškrcuje sibiřský plyn. Léta jsme se učili oddělovat od sebe politiku sovětských bolševiků, kremelských vládců a imperiálních generálů a sílu ruské myšlenky, stolypinovských demokratických tradic a hlasu ruské kultury.

Letos přijede do Prahy ruský ministerský předseda Putin. Navštíví – li Senát Parlamentu České republiky, odejdu z budovy. Moje vzpomínky na vrtné dělníky Západosibiřské nížiny jsou příliš živé.“

Jaromír Štětina
převzato ze 7. čísla /2009 Týdeníku Rozhlas


P.S. Na svou čest a svědomí mohu místopřísežně prohlásit: Jako československý novinář, který se déle než třicet let, po boku svých kolegů z deníku Komsomolskaja pravda, Litěraturnaja gazeta, Ogoňok a dalších toulal jako reportér po Sibiři a objevoval neskutečné stopy prvních pionýrů této dosud nepoznané části velké ruské země a poznával je a vnímal v celé dramatičnosti té doby, že se mne řádky Jaromíra Štětiny osobně i profesionálně velmi silně dotýkají. Do těchto koutů SSSR se v inkriminované době, kterou Jaromír Štětina tak dramaticky popisuje, nedostal nikdo, tedy ani autor předchozích řádků, kdo se tehdy netěšil téměř absolutní důvěře - ve většině ruských přátel, kdo jim neotevřel své srdce a nezískal si jejich důvěru. Kdybych v posledním dvacetiletí obrátil své junácké, skautské, pionýrské a svazácké sako, jako to dokázal Jaromír Štětina ve svém boji „proti rudé hvězdě a modré strace“, mohl bych dnes možná stát na piedestalu režimní slávy. To bych ale nikdy nedokázal a nikdy neudělal. Nic mi tedy ani dnes nebrání setkat se i s předsedou vlády Ruské federace Vladimirem Putinem (nic mne nenutí opustit prostor pod klenbou nebeskou) a pokud jej má vlast přijme, budu rád, že o ni představitel této velké země projeví jménem svým i jménem svého lidu, který zastupuje, zájem.

Zdeněk Hrabica
publicista a spisovatel, odměněný Cenou Niké - Daniela Strože a Unie českých spisovatelů
a Ceny Prahy 11 za rok 2009, obyvatel Prahy 11

 


 

Proč si pan redaktor Dolejší neposvítí na Prahu 11? 

Reakce na články redaktora Václava Dolejšího z Mladé fronty DNES dne 28. ledna 2009 »Nová teplá místa pro politiky« a »Všude dobře, na krajích nejlíp«.

Redaktor Václav Dolejší ve zmíněných článcích popisuje, jak někteří noví krajští zastupitelé zaujali místa uvolněných předsedů výborů a za výkon svých funkcí nyní berou patřičnou odměnu (dle zákona). Srovnává tuto skutečnost s tím, že v tom kterém kraji byla funkce doposud vykonávána neuvolněně. Nemohu se zbavit dojmu, že redaktor článek psal s promyšleným záměrem ukázat, jak údajně rozhazovačně se chovají některé nové krajské koalice. Poukaz na to, že ten či onen nový uvolněný předseda výboru je zejména z levicových stran, je v tomto případě zcela záměrný a snaha tyto lidi pošpinit «čouhá« z Dolejšího článku jako sláma z bot.

 Souhlasím s tím, že je nutné a možné finanční náročnost státní správy i samosprávy snižovat, byrokracie je prostě velký problém a doposud se nikomu nepodařilo na ni vyzrát.  Ráda bych však jako dlouholetá komunální politička upozornila na příklad z mé praxe. Má zkušenost mi říká, že ti, kdož sáhli v uplynulých letech po rozdávání »trafik«, tedy míst uvolněných funkcionářů, byli politici ODS.

Konkrétní zkušenost: Na městské části Praha 11 odjakživa byly funkce předsedů výborů a komisí svěřovány zastupitelům, jež je vykonávali za opravdu symbolickou finanční odměnu (dle zákona) při své jiné práci, tedy neuvolněně. A šlo to.  Nástupem ODS do vedení městské části v roce 2002 bylo nutné vytvořit trafiku pro zasloužilého zastupitele ODS, na kterého tak nějak jiná lukrativní funkce nevybyla. A tak se zrodil institut uvolněného předsedy finančního výboru a s patřičnou (nemalou) tabulkovou odměnou. Trafika byla na světě!  

V tomto volebním období od roku 2006 šla nová, ještě pravicovější garnitura ODS (v koalici s ČSSD) o krok dále v rozdávání veřejných peněz. Trafiku uvolněného předsedy výboru pro sociální a zdravotní politiku vykonává zastupitel hlásící se ke koaliční ČSSD, trafiku uvolněného předsedy výboru pro územní rozvoj a životní prostředí si ponechal člen ODS, a aby koalice ODS-ČSSD zglajchšaltovala i do té doby celkem kritického zeleného zastupitele, získala ho na svou stranu coby placeného předsedu komise pro fondy a partnerská města. Pane, to je funkce! Řekněte, kdo by to –  za tučný tabulkový plat – nevykonával, že?

Na těchto příkladech reálně dokládám, že to, co napsal redaktor Dolejší, je zavádějící a manipulativní. Škoda, že tak živě a barvitě, s odkazem na koryta a trafiky, neumí situaci popsat třeba na obcích a městských částech. Praha 11 se nabízí jako vynikající výzkumný materiál.

Monika Hoření, Praha 11


 

Vytrváme-li v odporu, zvítězíme

Občanům ČR je nebezpečný radar i vlastní vláda. List Baracku Obamovi.

PRAHA - Vytrvat v odporu proti snahám české vládní koalice umístit v České republice radarovou základnu USA, prosadit o této otázce referendum a tak přispět k míru ve světě, ke zklidnění mezinárodní situace, k procesu odzbrojení a k uchování bezpečnosti ČR - to byly hlavní motivy vystoupení řečníků na demonstraci proti umístění radarové základny Národní raketové obrany USA v ČR, kterou v sobotu v Praze uspořádaly Pražská rada KSČM a Středočeská a Plzeňská krajská rada KSČM. Více než tisícovka demonstrantů podpořilo text otevřeného listu prezidentovi USA Baracku Obamovi vyzývající ho vzít při rozhodování o raketovém štítu v úvahu odmítavý postoj dvou třetin občanů ČR. Poté se vydali k velvyslanectví USA, kde list odevzdali předseda ÚV KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip a europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf.

Na Palachově náměstí se sešli nejen členové KSČM, ale i aktivisté občanských iniciativ Ne radaru, Ne základnám, Ligy starostů proti radaru, ale i dalších společenských organizací a množství příznivců všech těchto organizací. Přijeli nejen z radarovou tématikou přímo dotčených krajů, ale i např. z Brna, Zlínského a Moravskoslezského kraje a z Německa. Na demonstraci byla přítomna řada místopředsedů KSČM, desítky členů Evropského parlamentu, Parlamentu ČR a krajských zastupitelstev za KSČM.

O úvodní projev požádal moderátor akce, místopředseda ÚV KSČM a europoslanec Jiří Maštálka předsedu ÚV KSČM. Filip (text jeho vystoupení přinášíme na str. 3) na začátku letmo shrnul historii sporu o vojenskou základnu USA v ČR na české politické scéně. Připomněl, že byl nazván demagogem, když před volbami v r. 2006 otevřel téma, zda česká strana vyjednává s USA o základně. Jak konstatoval, znevažování těch, kteří otázku opakovali, neustalo ani po volbách a při sestavování vlády, přitom, jakmile vláda získala důvěru, ihned dostala žádost od vlády USA. Zdůraznil, že proti základně se trvale staví přes 60 % občanů, ačkoli je vláda o radaru neinformuje, nebo jim přímo lže. Kvůli soustavnému lhaní vládě nelze důvěřovat, zdůraznil předseda ÚV KSČM a české politické reprezentaci kvůli jejímu postoji k radaru, ale i k ekonomické krizi vytkl morální bídu. Vyzval k setrvání v odporu proti základně, zvláště když se tento týden bude rozhodovat v Poslanecké sněmovně o projednávání ratifikace dvojice smluv o radaru a pobytu vojáků USA v ČR. Sdělil, že klub KSČM bude požadovat stanovisko administrativy nového prezidenta USA Baracka Obamy.

Starosta Rožmitálu pod Třemšínem a člen Ligy starostů Josef Vondrášek (KSČM) pozdravil shromáždění jménem občanů Rožmitálska minus padesátka hochů ODS (jak prý byl požádán SMS). Upozornil, že vláda s radarem hraje na čas, že chce unavit občany. Vyzval k pokračování odporu jak proti základně samotné, která ohrožuje především občany Brd, ale i v požadování celostátního referenda o radaru.

Gustav Ballin z německého Bavorska za tlumočení europoslance Jaromíra Kohlíčka konstatoval, že v Bavorsku je pět základen USA s deseti tisíci vojáků a chystá se další jejich rozšiřování. Uvedl, že tamní vojáci bojují, nebo se připravují na špinavou válku v Iráku. Sdělil, že proti rozšíření základen se postavily občanské iniciativy, již dnes je totiž území zatíženo přemírou vrtulníků ap. Radarová základna v Brdech a raketová v Polsku mají rozšířit vliv USA a jejich imperialistické cíle, nikoli bránit evropské obyvatelstvo, podtrhl a poukázal na lži, které provázely vpád USA a spolek ochotných států do Iráku. Varoval, že Evropané se mohou stát lidskými štíty před uvedenými základnami. Potřebujeme jinou logiku, nové politiky. Nepotřebujeme odstrašovat válkami, potřebujeme mírovou politiku, prohlásil. Vyslovil se pro to, aby současné náklady na zbrojení se snížily o 10 %, a vyzval, aby lidé v eurovolbách volili jen ty strany, které se zaváží k procesu odzbrojení. Vyzdvihl mezinárodní solidaritu a vyslovil naději, že se příští víkend uvidí s českými antimilitaristy na demonstraci v Mnichově proti vojenské konferenci nebo 4. dubna ve Štrasburku na demonstraci u příležitosti 60. let založení NATO či potom v Baden-Badenu. Jak k tomu Maštálka podotkl, Češi na Mnichov nezapomněli a budou solidární, např. 14. února v Drážďanech na antifašistické akci proti tam svolanému neonacistickému shromáždění.

Předseda OI Ne radaru Václav Drbohlav úvodem vzpomněl i na další protiradarové iniciativy a jejich webstránky: Ne základnám, Nenásilí, Trokavec.cz. Upozornil na znění podepsaných smluv, podle nichž se základny USA mohou rozšiřovat na celé území ČR, počet vojáků a civilních zaměstnanců není omezen, ohrožování letového provozu a zdraví občanů ČR také není omezeno, vojska USA mají neomezené právo používat nejen komunikace, ale i letiště. Dále citoval z nyní vzniklé výzvy řady mírových evropských osobností, kde konstatují manipulaci s občany, ztrátu reálného vlivu občanů na politiku a osud státu a varují před obnovením závodů ve zbrojení. Výzva upozorňuje, že je jedno, zda radar bude USA nebo NATO, cílem totiž je odvrátit důsledky válečného konfliktu od území USA s tím, že radioaktivním smetištěm se stane střední a východní Evropa. Strany neměly radar ve volebním programu, vláda není k takovým jednáním legitimována, zdůraznil a položil otázku, zda vláda nepostupuje proti ústavě, když nemá od lidu jako zdroje moci mandát. Proto je řešením referendum, dodal s tím, že ocenil místní referenda v brdských obcích a nesení osobní zodpovědnosti za svou bezpečnost.

Předseda Plzeňské krajské rady KSČM Ladislav Urban informoval, že pod několika protiradarovými peticemi je celkem 350 000 podpisů (Pozn. redakce: pod třemi písemnými peticemi proti radaru a za referendum je spolu asi 370 000 podpisů, pod dvojicí internetových petic dohromady přes 150 000). Oznámil, že v příštích dnech odevzdá v Poslanecké sněmovně petici s 15 000 podpisů. Podtrhl, že v důležitých otázkách bezpečnosti musí rozhodnout sami občané. Militarizace nemůže vyřešit současné problémy kapitalismu, zbrojení nesmí odčerpávat obrovské zdroje na tuto parazitní spotřebu. Vyslovil naději, že B. Obama vyslyší návrh Ruska na nerozmístění raket, resp. nebudování základen. Poslanec a předseda Středočeské KR KSČM Stanislav Grospič připomněl, že KSČM byla první z českých politických stran proti základně a za referendum. Vyslovil pochybnosti o reálné možnosti Obamy změnit zásadně velmocenskou politiku USA, ale vyjádřil názor, že mír si přejí prostí Američané, a v tom bude mít Obama jejich podporu, proto se na ně obrací organizátoři a účastníci demonstrace otevřeným listem ohledně rozhodnutí o vojenské radarové základně.

Po té přítomní zazpívali českou a slovenskou hymnu a tisícovka z nich se vydala na pochod k velvyslanectví USA na Malé Straně. Tam se ujal slova Ransdorf, jenž zdůraznil, že odpor k radaru není tupým antiamerikanismem . Vzpomněl Obamova slova o skoncování s falešnými iluzemi, podle Ransdorfa jednou z těchto iluzí je představa, že bezpečnost jednoho státu, USA, může zaručit síť základen po světě. Svět v ekonomické krizi si dnes žádá úplně nová řešení, pokračoval, založená nikoli na unilaterálním principu jedné velmoci, nýbrž na společném úsilí mnoha národů. O minulých 20, 30 letech prohlásil: Skončila doba, kdy se privatizovaly zisky a nacionalizovaly ztráty, doba, kdy se pumpovaly do ekonomiky virtuální peníze. Uvedl, že při čtení Obamovy knihy v ní našel řadu myšlenek, které bychom my mohli podepsat. Vylovil naději na určité změnu, které by mohl Obama do politiky USA vnést a zdůraznil, že staré římské Chceš-li mír, připravuj válku třeba v době jaderných zbraní a globálního terorismu změnit na Chceš-li mír, připravuj mír! Uvedl, že nyní se neprotestuje proti současné administrativě USA, v níž lze naopak vidět určitou naději pro USA a další státy, ale protestujeme především proti servilitě této vlády, která ještě neřekla jediné pravdivé slovo svým občanům. Europoslanec je přesvědčen, že vláda, která lže vlastním občanům, nemá ani nárok na nějakou důvěryhodnost v mezinárodních vztazích. Závazky, které přijala, by proto měly být prověřeny v budoucích volbách, dodal s tím, že doufá, že ve volbách v r. 2010 bude vláda těchto lhářů a podvodníků smetena. Ransdorf uzavřel myšlenkou, že KSČM chce Evropu spolupráce, bez základen, bez cizích zbraní, Evropu, která bude investovat do lidí, vzdělanosti, kultury, z níž vzejde proud inovací pro další rozvoj světadílu.

Poté Filip a Ransdorf odevzdali zástupcům velvyslanectví USA výše uvedený dopis.

Haló noviny, 2.2.2009
Foto: V. Bayer
 


 

TISKOVÁ ZPRÁVA

Praha - město s nepřátelskou sociální politikou?

Boj za záchranu azylového domu pokračuje před Magistrátem.

 

Dne 29. 1. 2009 od 8:00 proběhne před Magistrátem hlavního města Prahy na Mariánském náměstí demonstrace proti rozhodnutí zrušit azylový dům pro matky a rodiny s dětmi. Ve stejný den zde mají od 9:00 zasedat zastupitelé hl. m. Prahy. Demonstrující jim přijdou připomenout odpovědnost Prahy za služby, které jsou v rušeném azylovém domě nabízeny, i odpovědnost za nesmyslné plýtvání finančními prostředky. Demonstraci pořádá občanské sdružení Občané za svá práva v Praze.

Rada i zastupitelstvo MČ Praha 11 nadále trvají na výpovědi z nájmu občanskému sdružení Společnou cestou, které provozuje v objektu na Jižním Městě azylový dům pro matky a rodiny s dětmi, Občanskou poradnu JM a sociálně aktivizační služby. Pro plánovanou školku odmítají využít jiný vhodný objekt (např. bývalá MŠ Hrabákova, ve které je fitness centrum s restaurací) a neslyší ani na kompromisní variantu. Nic na tom nezměnila ani čtvrteční demonstrace konaná před jednáním zastupitelstva.

Rušené azylové zařízení přitom slouží obyvatelům celé Prahy. Odborníci pochybují, že se Praze podaří v šibeniční lhůtě najít náhradní objekt odpovídající kvalitou a parametry tomu stávajícímu. Navzdory veřejně pronesenému příslibu Jiřího Janečka, který je radním i na Praze 11 i na Magistrátu, a v rozporu s prohlášením starosty Prahy 11 Dalibora Mlejnského, sdružení Společnou cestou dosud žádnou konkrétní nabídku neobdrželo. Konkrétní pomoci se azylovému domu nedostalo ani od sociálního výboru Zastupitelstva hl. m. Prahy, kterému předsedá Lenka Alinčová. Výpovědní lhůta běží do konce února.

Odpůrci rušení azylového domu nechápou, proč Praha 11 řeší problém školek na úkor ještě většího počtu dětí, kterým tak nyní hrozí odtržení od matek a nákladná ústavní péče. Kroutí také hlavou nad finančními aspekty stávajícího "řešení" radního Janečka: Objekt, který je po mnohamilionové investici šitý na míru azylovému domu, má být za další miliony přestavován na MŠ. Zároveň přijde vniveč společné desetileté úsilí sdružení, evangelického sboru, domácích i zahraničních dárců a v neposlední řadě i Magistrátu. Azylový dům bude potom třeba někde opětovně začít draze budovat, naproti tomu školka ani po rekonstrukci nevyužije celou kapacitu domu. K tomu je třeba připočíst škodu způsobenou ztrátou know-how, které sdružení po léta nabývalo mj. i úspěšnou realizací evropských projektů.

Praha se tak v době českého předsednictví ocitá svým přístupem v nelichotivém světle jako město s nepřátelskou sociální politikou. Radní Janeček i primátor Bém dostávají v tomto smyslu dopisy od zahraničních partnerů azylového domu; došlo již i k osobnímu setkání.

Hlasy na záchranu azylového domu stále sílí. K probíhající petici přidalo svůj hlas již přes 5 tisíc lidí. K evangelickému sboru, který se nedávno kvůli azylovému domu přestěhoval do jeho těsného sousedství, připojila svůj nesouhlas i synodní rada ČCE a představitelé odborných organizací. Kauza azylový dům totiž má i podstatný celospolečenský rozměr. "Způsob rozhodování a jednání Rady MČ Praha 11 nás velmi znepokojuje a považujeme jej za alarmující nejen v souvislosti s kauzou OPC JM, ale ve vztahu k neziskovým organizacím a sociálním službám vůbec," vyjadřuje se k situaci PhDr. Jarmila Rollová, koordinátorka Rady pro rozvoj sociální práce.

Uspokojivých řešení problému se přitom nabízí hned několik. Na území městské části se například nachází opuštěný objekt a přilehlý pozemek bývalých jeslí Chomutovická 1444. Ty jsou v současnosti v majetku České republiky a svěřeny Ministerstvu financí a dle dostupných informací je reálné je získat bezplatným převodem do majetku hlavního města a následně svěřit do hospodaření MČ Praha 11. Následně by bylo možné je využít k vybudování mateřské školy o kapacitě cca 87 dětí.

 


 

 

V Praze 11 se demonstrovalo proti uzavření azylového domu
 

Praha - Před kulturním centrem Zahrada dnes protestovalo několik lidí proti uzavření azylového domu pro matky a rodiny s dětmi v Praze na Jižním Městě. Pořadatelé očekávali větší účast, údajně ale někteří obyvatelé azylového domu a jejich příznivci onemocněli chřipkou. Radnice Prahy 11 chce z azylového domu udělat mateřskou školku. V kulturním centru dnes jedná zastupitelstvo městské části, radnice ale o vystěhování domu rozhodla už v listopadu a své rozhodnutí měnit nechce.

Protestující nesli transparenty s textem Děti patří do rodin nebo Ano podpoře rodin, ne ústavní péči. "Provozovatelé azylového domu dali deset milionů na jeho opravy a Jižní Město se teď chce tohoto majetku zmocnit. Hanba jim!," řekl Karel Berka, předseda sdružení Občané za své práva v Praze. Podle Berky by měla radnice pro mateřskou školku využít spíše budovu bývalých jeslí, která je v majetku státu. Proti uzavření domu bojuje také petice, kterou podepsalo několik stovek lidí.


                                               Foto Haló noviny, ČTK

"Azylový dům pomohl za dobu své existence stovkám rodin. V řadě případů se díky němu podařilo předejít odebrání dětí či umožnit návrat dětí z ústavní péče zpět do rodinného prostředí. Proto jsme požádali starostu, radní i zastupitele městské části, aby uvážili své rozhodnutí vypovědět nám nájemní smlouvu k objektu," vysvětlila ředitelka zařízení Milena Svobodová.

Městská část ale trvá na tom, že objekt přemění na mateřskou školku. "Dlouhodobě nám chybí stovky míst v mateřských školkách. Toto rozhodnutí jsme dlouho zvažovali," uvedl radní Jan Meixner (ODS). Dodal, že radnice poskytne matkám, které mají trvalé bydliště v Praze 11, ubytování ve svých sociálních bytech. O ostatní rodiny či matky se údajně postará magistrát. V budově podle Meixnera i nadále zůstanou poradenská centra, která tam jsou nyní.

Azylový dům provozuje už 12 let sdružení Společnou cestou, budovu v majetku města si pro své potřeby před lety uzpůsobilo. Podle provozovatelů jim městská část vypověděla smlouvu na pronájem objektu bez předchozího varování.

ČTK, 23.1.2009


Poznámka: Zastupitelé KSČM nesouhlasí s tímto řešením nedostatku míst pro děti v mateřských školkách na Praze 11. Není možné vytloukat klín klínem. Vyřeší se část jednoho problému, vzniknou však problémy nové a hlavně – v lidech zůstane hořkost. Toho si rada městské části není vědoma? Nestačí „řešit“ problémy silou. Překvapuje nás, k čemu všemu se odhodlají radní za stranu, která tvrdí, že obhajuje práva lidí – radní ČSSD. Že jsou však právě tito sociální demokraté hodně spojeni s místní ódéeskou, je již všeobecně známo.
 


 

Strážník nebo strážnice?
Aneb Ohlédnutí za oceněním příslušníků Městské policie Praha 11

Čeština je jazyk bohatý a umožňuje přesně vyjádřit to, co pisatel (pisatelka) či řečník (řečnice) hodlá sdělit. Ostatně z děl našich literárních velikánů, kteří uměli (či umí) s jazykem pracovat, můžeme stále inspirativně čerpat. Moderní doba si navíc žádá, aby slova vyjadřující ženské profese měla řádnou genderovou podobu. A tak se to v našem životě hemží politoložkami, analytičkami, ministryněmi, plukovnicemi, prezidentkami, chiruržkami, političkami, manažerkami apod. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem na jednom slavnostním aktu, kde byli oceňováni nejlepší příslušníci a příslušnice Městské policie v Praze, zaznamenala, jak byly oceňované ženy „v modrém“, tedy v uniformách Městské policie, titulovány:  STRÁŽNÍK. A tak sálem slavnostně znělo z úst moderátora: »Strážník Andrea Macháčková« a »strážník Miluše Opletalová«, což byly právě ony ženy z obvodního oddělení Praha 11 oceněné za svou výborně odvedenou práci. (A tak jim také tímto zamyšlením vzdávám hold!).

Inu, neznělo to dobře a myslím, že uvedená slovní spojení vzbudila jistý šum v řadách přítomných diváků a divaček. Můj cit pro gender zasignalizoval, že tu něco není v pořádku. Ale jak nazvat profesi,  kterou ony ženy u Městské policie vykonávají? Strážnice? Není snad strážnice zařízení, ve kterém dlí ve službě stráž? Nebo strážnička?

Je to asi tak nejasné, jako ženská podoba profese porodník, přestože i ženy pomáhají rodičkám přivádět děti na svět a rozhodně to nejsou jen porodní báby. Holt, do některých částí našeho veřejného života doposud gender nevstoupil. Ale co dnes není, příště jistě bude. A tak doufám, že snad zákonodárce nebo v uvedeném konkrétním případě vedení Městské policie propříště vymyslí vhodnější názvosloví pro své ženské příslušnice.

 Monika Hoření
Genderová tisková agentura gitA 12. ledna 2009
 


 

Výzva Odborné sekce školství ÚV KSČM
k aktivnímu postoji veřejnosti proti antikomunismu, neonacismu a rasismu

Rok 2008 byl rokem, ve kterém došlo k výraznému nárůstu  projevů antikomunismu, neonacismu a rasismu v naší společnosti, na stránkách denního tisku, v programech veřejnoprávní televize i přímo v ulicích našich měst. Došlo k útokům pravicových extrémistů na romské obyvatelstvo, na cizince a představitele jiných politických názorů, byli jsme svědky potyček neonacistických skupin s českou policií.

Tyto aktivity mají pokračovat i v roce letošním, kdy si připomínáme 20. výročí listopadového převratu v roce 1989. Zaměřeny mají být především na mladou generaci, která neprožila období před listopadem, na mladé lidi, kteří nemají sociální zkušenosti.

Na prahu nového roku 2009 se proto obracíme na vás, učitele, studenty, vědce, historiky, pracovníky veřejné správy, politiky, novináře a všechny občany, kterým záleží na uplatňování lidských práv: postavme se společně proti sílícím projevům fašismu, neonacismu a rasismu v naší společnosti. Požadujme objektivní poznávání a výklad dějin v celém jejich souhrnu. Odmítněme jejich zkreslování v duchu nejhrubšího antikomunismu, provázené špínou a nenávistí a nově dokonce i výzvou k pogromům, které vedou k nesnášenlivosti a násilí. Protestujme proti účelovým zásahům politických subjektů do vzdělávání našich dětí a mládeže, které se na základě polopravd a lží snaží ovlivnit novodobý výklad historie.

Jedním z těchto subjektů je Ústav pro studium totalitních režimů, který připravuje projekty zaměřené na žáky, studenty i učitele, jež mají manipulovat jejich poznáním a myšlením při seznamování se s našimi novodobými dějinami. Připraveny jsou kurzy pro středoškolské učitele dějepisu, učebnice a příručky pro výuku. Realizovat se mají odborné přednášky, semináře, konference a festivaly pro širší veřejnost. Podobné vzdělávací projekty a soutěže, zaměřené na základní a střední školy, připravuje i Konfederace politických vězňů a nadace Člověk v tísni.

Vyzýváme vás všechny, kteří pracujete s našimi dětmi a mládeží, abyste odmítli tyto aktivity, abyste naopak usilovali o to, aby se naše budoucí generace seznamovala s objektivním výkladem naší i světové historie a aby aktivně působila proti všem formám neonacismu, rasismu a antikomunismu.

 Praha 10. ledna 2009

                                                                         Mgr.  Marta Semelová   
                                                                                     předsedkyně odborné sekce školství ÚV KSČM

 



Publicista Zdeněk Hrabica oceněn

Mezi jedenácti občany městské části Praha 11, kteří byli z rozhodnutí zastupitelstva v pondělí 5. ledna 2009 oceněni za svou činnost, reprezentaci a působení ve prospěch Prahy 11, hlavního města a celé České republiky, je také publicista, spisovatel a novinář Zdeněk Hrabica. Ocenění převzal v Brožíkově síni Staroměstské radnice z rukou starosty Dalibora Mlejnského a radního hlavního města Prahy Milana Pešáka za bohatou celoživotní publicistickou a novinářskou tvorbu. Dalšími oceněnými Cenou Prahy 11 jsou herečka Antonie Hegerlíková, vedoucí artotéky Městské knihovny - pobočky Opatov Olga Kučerová, aktivní a neúnavný bojovník proti fašismu a »lidické dítě« Jiří Pitín, mistr České republiky, Evropy a světa v tai-boxu Pavel Majer, tajemnice Tělovýchovné jednoty Jižní Město-Chodov Helena Hrabalová a další osobnosti. Čestné občanství Prahy 11 získali houslista Jaroslav Svěcený,  in memoriam válečný hrdina armádní generál Karel Klapálek a také in memoriam první starosta chodovského Sokola Václav Ženíšek.
Všem oceněným upřímně blahopřejeme. 

K jednotlivým oceněným se vrátíme podrobněji.

Oceněný Jiří Pitín (uprostřed)
 

Oceněný Zdeněk Hrabica (vlevo) před obrazem v Brožíkově síni Staroměstské radnice
 

Starosta Dalibor Mlejnský v rozhovoru se zastupitelem KSČM Vojtěchem Bayerem (uprostřed)
 

Oceněný Zdeněk Hrabica s bývalou zastupitelkou Monikou Hoření
 

Oceněný Zdeněk Hrabice v rozpravě se starostou a zastupitelem KSČM Vojtěchem Bayerem
 

Všichni ocenění s představiteli městské části i hlavního města

Foto: Petr Brodecký


 

Zdražení nájemného v bytech městské části - dárek radních pod stromeček

 

Jihoměstští uživatelé bytů ve správě MČ Praha 11 dostali k vánočním svátkům originální dárek - tzv. Evidenční list pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platný od 1. 1. 2009. Dárek byl dokonce tak pěkně načasovaný, že si jej mohli mnozí nájemníci vyzvednout ze svých poštovních schránek na Štědrý den!  

Obsah evidenčního listu byl jasný: razantní zvýšení nájmu v bytech, které jsou ve správě naší městské části. Koaliční rada městské části, složená ze zástupců ODS a ČSSD, v květnu 2008 toto zdražení schválila avěru troškařem nebyla. Když nájem zdražit, tak pořádně.  A tak jestliže občan před posledními komunálními volbami platil za 1m čtvereční 45,75 Kč, v roce 2008 již 59,20 Kč, tak letos to bude již 80,33 Kč !  

Zastupitele zvolené za KSČM nenechává toto asociální rozhodnutí Rady MČ lhostejnými. Nicméně komentář k tomuto rozhodnutí rady si jistě každý uživatel bytu ve správě městské části udělá sám.                                                                                                    

 
                                          PhDr. Luděk Vařbuchta, CSc., předseda Klubu zastupitelů KSČM v ZMČ Praha
 

 

Setkání s básníkem Michalem Černíkem, které pohladilo
 

Spisovatelé, básníci, zkrátka literáti všeho druhu se se čtenáři nesetkávají jen anonymně prostřednictvím svých děl, ale také živě, v osobním kontaktu na besedách. Jednu takovou besedu s básníkem a spisovatelem Michalem Černíkem uspořádal kolektiv klubu učitelů (bývalých i současných) z Prahy 4 vedený Pavlem Padyšákem. Povídalo se, povídalo a jaké to bylo povídání! Nejen o současné často prachbídné úrovni kultury, o všudepřítomném marasmu, komercionalizaci a snaze za každou cenu realizovat zisk, o poklonkování kapitálu, o působení českých médií, která vlastně již nejsou z valné části česká, o tom, jak to v Evropě,  například v severských zemích, ale i ve „vzorových“  Spojených státech amerických je s vlastnictvím novin a časopisů (většinové vlastnictví je veskrze národní), ale třeba i o tom, jak vstupuje do hlubší a hlubší krize český průmysl a s ním celé české hospodářství. Témat k diskusi bylo mnoho a účastnice a účastníci besedy nestačili sledovat, jak rychle plynul čas. Michal Černík své dvouhodinové povídání doplnil ukázkami ze své tvorby. Ukázky ze sbírky sentencí nazvané Kniha lidských přání a z knihy Cena dětství (oboje vydané v nakladatelství Balt-East, 2008) byly pohlazením, které však mrazilo. Nebo snad mrazením, které pohladilo? Vzpomínka na autorovu maminku a její těžký úděl nebývale lidsky a poeticky ztvárněná v knize Cena dětství vyvolala v mysli nás, posluchačů, vzpomínky na naše vlastní matky a jejich osudy. A tak se předvánoční setkání u bohatého, vánočně ozdobeného stolu s hořící svící a voňavou kávou a čajem stalo duchovní součástí našeho adventu.

Mistře, díky Vám i všem dalším mistrům slova, kteří umíte svou tvorbou rozsvítit. V duchu veršů »dej bože, ať nás vzkřísí ráno pokřik ptačí a znovu se napřímíme jako stébla trávy« nebo »sražte mne nebesa, sražte mne bleskem svým, kdybych se klaněl tak poddansky před někým» díky vám všem, kteří se neohýbáte a vždy nacházíte dost sil pro sebe i lidi kolem k napřímení.

Monika Hoření


 

V Jižním Městě končí bezdomovci i matky

Radnice musí rušit azylové domy, všem postiženým ale podle starosty Prahy 11 pomůže.

Překvapením končí letošní rok pro matky s dětmi, které žijí v azylovém domě na Jižním Městě. Z domu se totiž budou muset vystěhovat. Stejný osud čeká také několik bezdomovců, kteří ještě nedávno využívali azyl v "teskobarácích" v témže obvodu. Azylový dům pro bezdomovce ve Stříbrského ulici, provozovaný sdružením Naděje, měl původně kapacitu 44 lůžek, ke konci listopadu jej ale opustilo posledních několik klientů.

"Hledáme nějaké nové prostory. Uvidíme. Jsme v situaci, že náhradu nemáme," uvedl Jan Kadlec ze sdružení Naděje. Podle jeho slov měli bezdomovci v domě vedle ubytování i možnost hygieny, prádelnu či úložnu osobních věcí. Pracovali tu též odborníci, kteří lidem bez přístřeší poskytovali psychologické a sociální poradenství. "Bylo to pro ně zázemí pro návrat do běžného života," dodal Kadlec.
 
Starosta Prahy 11 Dalibor Mlejnský (ODS) kritiku odmítá, Naděje podle jeho slov o konci azylu věděla déle než rok předem. "Hygienická stanice dala na ty baráky demoliční výměr, mimo jiné i proto, že tam je azbest. Pozemky jsme už dříve prodali soukromé společnosti, která se zavázala, že objekty na vlastní náklady zbourá a na místě postaví nový bytový dům," řekl Právu Mlejnský. Bezdomovci podle něj o místa nepřijdou. "Máme smlouvu se sousední Prahou deset, takže zrušená místa nahradíme v jejich zařízeních v lokalitě Sedmidomky," dodal Mlejnský s tím, že v azylu už bylo jen pár bezdomovců.

Problémy ale čekají v blízké době i matky s dětmi, které nyní žijí v azylovém domě v budově bývalé školky v Praze 11, v Donovalské ulici. "Na základě demografických studií byly vybrány tři objekty, kde bude radnice mateřské školy obnovovat, jedním z nich je tento azylový dům, v dalších dvou dáme výpověď soukromým školkám," potvrdil na dotaz Práva Mlejnský.

Ani zde podle něj není problém, přiznal ale, že se zástupci sdružení Společnou cestou, které azyl pro matky provozuje spolu s poradnou, o tom dozvěděli až poté, co záměr schválili radní Prahy 11. "O matky, které jsou z naší městské části, se postaráme, máme už vybrané dva byty a dalších asi šest míst v ubytovně. O náhradním umístění matek, které byly v azylu a nejsou z Jižního Města, budeme jednat s magistrátem," dodal starosta.

Azylový dům má tříměsíční výpověď, podle Mlejnského se poté maminkám, které nebudou mít kam jít, bude prodlužovat smlouva vždy po měsíci s termínem do června 2009. "Nikdo neskončí na ulici," dodal Mlejnský.

Podle informací Práva je ale možné, že jednání s magistrátem nebude snadné. Hlavní město, kde je radním pro sociální a bytovou oblast šéf ODS v Praze 11 Jiří Janeček, nemá nadbytek volných kapacit, vhodných jako azylové bydlení pro matky s dětmi.

Právo, 9. prosince 2008, Jakub Mračno

Poznámka:
A my se ptáme, proč se tak překotně likvidovaly objekty mateřských škol v devadesátých letech? Opravdu se všechny jen pronajaly nebo se snad některé i prodaly? Zdá se, jako kdyby tehdejší radnice pracovaly podle hesla "po nás potopa".
 A dnes se jedno sociální zařízení likviduje, aby se zřídilo jiné. Vytloukání klínu klínem. 

Připravujeme rozhovor s předsedou klubu zastupitelů KSČM dr. Luďkem Vařbuchtou k dané problematice.

Monika Hoření 

 

 

 

O mítinku poslance Evropského parlamentu PhDr. Miloslava Ransdorfa
s občany Prahy 4 v Kongresovém centru 2. října 2008

Ransdorf:  Sledujeme konec reaganismu a thatcherismu

Konec reaganismu a thatcherismu, neboli konec mýtu o nutnosti minimalizovat roli státu v ekonomice, mohou v přímém přenosu sledovat obyvatelé Země. Takto zhodnotil probíhající světovou ekonomickou krizi europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf na mítinku v Kongresovém centru Praha 2. října 2008. Moderování mítinku se ujala Monika Hoření.

»George Bush mladší dnes dělá pro atraktivitu socialismu více než KSČM. USA napumpují do ekonomiky 700 miliard státních peněz. Americká vláda znárodnila hypoteční fondy - jinak se to nazvat nedá. Rozpoutal se konec reaganismu a thatcherismu. To je konec výkřiků o tom, že ekonomická role státu má být zanedbatelná«, uvedl Ransdorf, podle nějž američtí kongresmani současnou politiku Bushovy administrativy právem nazvali finančním socialismem.

Ransdorf v přednášce před více než stovkou přítomných vystopoval příčiny krize až do časů vlády Ronalda Reagana, který zrušil bankovní zákony prezidenta F. D. Roosevelta. To spustilo tzv. turbokapitalismus, který sice stimuloval ekonomický růst, ale za cenu bouřlivých krizí na různých místech globalizovaného ekonomického systému. Ransdorf připomněl mexický krach r. 1994, který černou sérii krizí zahájil. Již tehdy Američané krizi zahlazovali 50 mld. dolarů ze státních peněz, aby se nerozvalila dál do světa. Následovala velká krize v jihovýchodní Asii, krize v Rusku, v Argentině. Ale stále nebylo zasaženo samotné centrum. To se stalo až nyní. Přitom nejde vlastně o jednu krizi, ale o tři krize, které se slily do jediné: krizi hypotečního trhu, krizi úvěrovou a krizi peněžního trhu, uvedl Ransdorf. Nikdy jsem si nedovedl představit, že by se něco takového mohlo stát. A to jsem prognostik, zavtipkoval.

Podle europoslance situace ukazuje, jak zranitelná globální ekonomika je a jak jsou ekonomiky všech zemí propojené. Obzvláště upozornil na fakt, jak osudově se dnes drží v šachu ekonomika americká a čínská. Ransdorf také upozornil, že USA investují ohromné prostředky do boje s terorismem, ale v jádru svého systému je bezbranná. Kdyby Bin Ládin založil a nechal řízeně krachnout několik velkých investičních společností, ohrozí západní svět mnohem více, než jakýmkoli teroristickým činem, vysvětlil odborný mluvčí KSČM pro otázky zahraniční politiky a vědy.

Sklízíme hořké plody a bude nám všem úzko. Všichni teď budeme muset přemýšlet, jak to dělat jinak, shrnul poselství současné krize Ransdorf. V této souvislosti podrobil tvrdé kritice českého premiéra Mirka Topolánka (ODS), který neustále tvrdí, že České republiky se krize nedotkne a není tudíž nutno pomáhat např. krachujícím sklárnám. Nyní vidíme, že vůbec není jedno, kdo řídí tuto zemi. V době konjunktury to může být i blbec. V době krize můžeme za blbce u moci zaplatit obrovskou cenu, varoval lídr kandidátky KSČM ve volbách do Evropského parlamentu příští rok. Podle něho právě současná krize mimořádně zvyšuje důležitost blížících se voleb do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu. Nenechejme k volbám přijít jen klientelu ODS. Odstřihněme modrozubé naboby od vlády v krajích. Zatáhněme za záchrannou brzdu, burcoval za potlesku přítomných.

Po přednášce Miloslav Ransdorf zodpověděl mnoho otázek přítomných občanů z oblasti ekonomiky, politiky i historie.

Haló noviny 3. října 2008, (ste)

 



Interpelace členky Zastupitelstva hlavního města Prahy
Mgr. Marty Semelové (KSČM)
na jednání Zastupitelstva hl. města Prahy 18. září 2008

 

 

Vznikne v Praze gymnázium v „péči“ Konfederace politických vězňů?

 Dovolte, abych k návrhu na zřízení Gymnázia Milady Horákové uvedla několik faktů. Ve školním roce 2006-07 činil součet studentů gymnázií a lyceí v Praze 36,8 procent všech studentů, kteří se vzdělávají ve všeobecně vzdělávacích oborech. Gymnaziální obory jako takové lze v hlavním městě Praze studovat na 69 školách, což je naprosto dostačující nabídka. Potvrzuje to konečně i Dlouhodobý záměr vzdělávání HMP, který schválila rada a projednalo zastupitelstvo. V tomto Dlouhodobém záměru je řečeno, že „zřizování dalších škol s gymnaziálními obory se v Praze jeví jako neopodstatněné. Navyšování stávajícího počtu by vedlo k přijímání žáků s nedostatečnými studijními předpoklady, což povede k snižování úrovně vzdělávání, ale i k narušení rovnováhy a nerespektování potřeb trhu práce.“ Tolik citace ze schváleného dokumentu.

Přesto má ve školním roce 2008-09 stoupnout počet nově otevřených tříd právě na gymnáziích. Vzhledem k tomu bude mimochodem potřeba odpovídajícím způsobem posílit také prostředky na platy a zvýšit limit počtu pracovníků. Zároveň však bude pokračovat nepříznivý demografický vývoj. Ten se v současné době projevuje jednak v počtu přijímaných studentů na střední školy, a to i na gymnázia, a jednak v nižší kvalitě uchazečů. Odborníci, kteří analyzují vývoj pracovního trhu, dlouhodobě upozorňují na skutečnost, že absolventů gymnázií je nadbytek, zatímco chybí absolventi SOŠ a SOU. Řemeslníků ubývá a jejich nedostatek je čím dál citelnější. Týká se to i Prahy. I zde bychom měli, podobně jako jiné kraje, soustředit pozornost na to, jak rozvíjet a propagovat studium učebních oborů. Namísto toho SOU optimalizujeme a místa na gymnáziích navyšujeme.

 Za další: Proklamuje se, že politika do škol nepatří. Toto gymnázium však má vzniknout pouze na základě požadavku politického subjektu, konkrétně Konfederace politických vězňů a Klubu Milady Horákové. Tyto subjekty navíc mají přímo zasahovat do tvorby školních vzdělávacích programů a školní výuky. Souhlasím s tvrzením, že je potřeba posílit a zkvalitnit výuku historie. Ovšem výklad historie musí být objektivní. Mimochodem zajímalo by mě, zda stejnou vstřícnost k podnětu zřídit novou střední školu projeví představitelé hlavního města i v případě, že za nimi přijdou členové Klubu českého pohraničí či Společnosti Julia Fučíka.

 

Praha potřebuje pro své děti školy v přírodě

Hlavní město Praha vlastní šest škol v přírodě. Mezi nimi je i škola v přírodě speciálně zaměřená na děti předškolního věku, ale i škola s bezbariérovými přístupy pro děti zdravotně postižené. Jedná se o objekty, které jsou zavedeny vyloženě pro fungování škol v přírodě. Mají připravené učebny, pomůcky i sportoviště, někde i pedagogické pracovníky, prostě veškeré vybavení určené pro tento účel.

Zdůrazňuji to z toho důvodu, že zaznělo, že pražské děti mohou jet do jiných rekreačních míst. Ano, mohou. Ale nezřídka za vyšší ceny a do objektů, které nejsou pro tyto účely tak vhodně uzpůsobené.

 Navíc objekty, o kterých jednáme, jsou vytížené a slouží tomu účelu, kvůli kterému byly zřizovány. Měla jsem možnost hovořit s vedením dotyčných škol v přírodě. Mohu proto konstatovat, že o tyto objekty je skutečně velký zájem, a to nejenom na rok 2008, ale i na rok příští. Zájem o ně projevují školy v Praze i mimo hlavní město. Pokud dochází k ekonomickým ztrátám, bývají z velké části hrazeny z doplňkové činnosti  (jsou využívány celoročně, tedy i v období prázdnin) nebo z vlastního fondu. Školy v přírodě Antonínov a Jetřichovice jsou sice v nájmu, ale většinu nájmu vrací obec do oprav a údržby objektů.

Vážení kolegové, hlavní město Praha rušilo mateřské školy, které v současné době chybí. Rušilo učňovské školy a dnes je nedostatek dělnických povolání. Nedopouštějme se stejných chyb. Školy v přírodě hlavní město Praha pro svoje děti a mládež potřebuje. Tak je zachovejme.

 

Komunisté k návrhu na rušení pražských knihoven: Jsme proti!

 Rada hlavního města Prahy projednala a schválila na základě provedeného auditu návrh na zrušení či sloučení některých pražských příspěvkových organizací. Mimo jiné se počítá se zrušením jedné třetiny poboček městské knihovny, tzn.asi 15 ze současných 43. To má ušetřit rozpočtu 25 milionů korun.

Tato ekonomická úspora však bude znamenat pro mnohé občany to, že knihy budou pro ně hůře dostupné. Zvlášť se to týká starších lidí z menších městských částí, kteří nemohou jezdit do centra do spádových knihoven, a na nákup drahých knih nemají. Negativně  to postihne i děti a mládež a potom samozřejmě pracovníky dotčených poboček, kterých se bude týkat propouštění.

V koncepci kulturní politiky hlavního města Prahy je zdůrazněna ve střednědobých prioritách, týkajících se pražské kultury v období 2006-2010, podpora a rozšíření nabídky kulturního vyžití dětí a mládeže v pestré a přitažlivé škále druhů a forem. Myslím, že rušení poboček Městské knihovny je s těmito prioritami v rozporu.

Doporučuji proto, aby nejdříve proběhla diskuze za účasti těch, kterých se to týká, tzn. pracovníků knihoven, představitelů daných městských částí, ale i  s přizváním veřejnosti, která v dané lokalitě bydlí. Pak teprve rozhodovat, co dál.

 


 

 

S poctivostí a ODS nejdál dojedeš...až na Moravu.
(Vtipy těchto dnů na Jižním Městě)

 


 

 

Tiskové prohlášení 
PR KSČM a Klubu zastupitelů KSČM v ZHMP
k vyvěšení tibetské vlajky na budově Magistrátu hlavního města Prahy
             

Jestli se premiér Topolánek něčím proslavil, tak je to vulgarita, hloupost, sprostá gesta a naprostá absence jakékoliv diplomacie a taktu. V poslední době to opět dokázal svým skandálním chováním před zahájením olympijských her, kdy si na tiskovou konferenci připnul odznak se symbolem Tibetu.

V primitivní provokaci vůči Číně však nezůstal sám. Následoval ho pražský magistrát, který v těchto dnech vyvěsil vlajku na podporu Tibetu na Škodově paláci v Jungmannově ulici v Praze. Primátor Bém k tomu v tisku sdělil, že jde o „vyjádření dlouhodobého postoje hlavního města Prahy k Tibetu a čínské genocidě v něm“.

 Nevím, jestli se primátor Bém ve své ješitnosti považuje s pražskou ODS za jediné, kdo tvoří hlavní město. Chtěla bych ho však ujistit, že tomu tak opravdu, ale opravdu není. Názor pražských komunistů a nejen jich určitě nevyjadřuje.

 Za pražskou stranickou organizaci a Klub KSČM v ZHMP se jednoznačně distancuji od vyvěšení tibetské vlajky a ostře se ohrazuji proti tomu, aby Pavel Bém vykládal tuto nehoráznost jako postoj celého hlavního města.  S hloupostí a ostudou představitelů ODS nechceme mít nic společného.

 Mgr. Marta Semelová,
předsedkyně Pražské rady KSČM,
členka Zastupitelstva hlavního města Prahy

Praha 18. srpna 2008



Pražská rada KSČM a Klub KSČM v ZHMP

Pražští komunisté vyzývají k nezvyšování nájemného
 

Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Jiřího Čunka, plného křesťanské lásky,  spravedlnosti a poctivosti, vydalo cenové nařízení, z něhož např. vyplývá, že maximální  hodnota nájemného v Praze pro rok 2010 již není 119,50  Kč/m2, ale 136,87 Kč/m2. Z této cifry se dále odvine výše nájemného pro rok 2009, která bude o cca 40 % vyšší než v roce 2008 (dle lokality různé).

V této souvislosti vyzýváme Radu hlavního města Prahy a zároveň rady zastupitelstev pražských městských částí, aby nájemné nezvyšovaly, ale naopak snížily. Většina rodin má v současné době už tak vysoké náklady na bydlení, služby, energii, vodné a stočné a základní životní potřeby, že se dostává do neřešitelných situací. Další zvýšení by je vyhnalo na ulici. Deregulace nájmu ohrožuje tisíce rodin, což by mohlo vést k značnému nárůstu bezdomovců. Zvlášť ohroženi jsou senioři, kterých žije v naší metropoli čtvrt milionu. Jejich průměrná měsíční penze je 9 737 korun. Doporučení přestěhovat se do menších bytů jsou sice krásná, ale jsou z říše snů a pohádek. Jednak není kam se přestěhovat, protože malometrážní byty nejsou, jednak jsou tato doporučení značně asociální vzhledem k potřebám mladých rodin, které mají malé děti a nemohou bydlet všichni v jedné místnosti, ale i k starším spoluobčanům, pro něž přestěhování se v tomto věku může znamenat značnou zdravotní a psychickou újmu. 

KSČM vždy odmítala a odmítá i nadále deregulaci nájemného a navyšování výdajů na bydlení. Právo na přiměřené bydlení patří k základním potřebám člověka. 

V Praze dne 22. července 2008
      

JUDr. František Hoffman,  předseda Klubu KSČM v ZHMP                                                              
Mgr. Marta Semelová, předsedkyně PR KSČM

 


 

 
K jednání VII. sjezdu KSČM

 

Ve dnech 17. - 18. května 2008 se v Hradci Králové konal VII. sjezd KSČM, který potvrdil Vojtěcha Filipa na další čtyři roky ve funkci předsedy ústředního výboru strany. Sjezd potvrdil dlouhodobou programovou orientaci a komunistickou identitu vyjádřenou v Programu KSČM a dokumentech předchozích sjezdů strany. Přijal obsahové a organizační dokumenty jako východiska konkrétní i dlouhodobější práce strany v úsilí o prosazování zájmů poctivě žijících a pracujících lidí.

 
   

 

Přijaté dokumenty a další informace ze sjezdového jednání se nacházejí na webových stránkách Ústředního výboru KSČM - zde. 
 



Ve škole povídá paní učitelka:
"A čím je tvůj tatínek,Jirko?"
"On je pekař." Odvětí Jirka.
"Hmm, to je hezké", na to paní učitelka "a peče nám co?"
A děti odpoví "...chléb!"
"A tvoje maminka je čím, Maruško?" ptá se znova.
"Sím, ona je zdravotní sestra."
"Aha, vidíte děti - stará se o nemocné. To je krásné povolání!" "A co ty Honzíku?" ptá se dále.
"Můj tatínek tancuje nahatej v gayklubu." Odpoví Honzík.
"Hmmmm...", povídá paní učitelka a pokračuje "... no, i taková zaměstnání # jsou..."
O přestávce přijde za Honzíkem a povídá: "Honzíku! Opravdu tvůj otec tancuje v tom klubu???"
A Honzík odvětí: "Neee, on pracuje v ČEZu, ale my se za to všichni stydíme..."
 


Komunisté zorganizovali v Míšově jeden z dosud největších protestů proti radaru, kterého se zúčastnili i občané Jižního Města!

 

Téměř šestkrát více lidí, než organizátoři očekávali, se zúčastnilo sobotního (19. dubna 2008) protestního pochodu proti americkému radaru v Míšově na rozhraní Plzeňského a Středočeského kraje.

Zatímco ještě v pátek 18. dubna předseda Plzeňské krajské rady KSČM Ladislav Urban předpokládal, že se v Míšově sejde pět stovek lidí, nakonec jich podle odhadu nejen organizátorů z řad Středočeské a Plzeňské krajské rady KSČM, ale i novinářů, přišly téměř tři tisíce. Pochod se tak stal jedním z největších protestů proti stavbě základny USA na našem území.

Nečekaně velký zájem o protestní akci byl o to překvapivější, že počasí jí vůbec nepřálo. Naopak - horší už asi být nemohlo. Od rána skrápěl celé západní Čechy včetně Brd silný a vytrvalý déšť. Přesto do Míšova dorazilo nejen 23 autobusů, které přivezly komunisty a sympatizanty z celých Čech, ale i stovky osobních automobilů.

 

Akci oficiálně zahájil krátkým přivítáním Ladislav Urban, poté se tisíce protestujících vydaly po úzké asfaltce napříč vesnicí k hranici vojenského prostoru. V asi kilometr dlouhém zástupu byly vidět rodiny s dětmi, lidé středního věku, důchodci, ale i mladí lidé. Řada z nich nesla transparenty, odsuzující výstavbu radaru USA v Brdech. Například: »Chraňme naše brdské houbičky na českého kubu, budou-li tu cizí pýchavky, budem sušit hubu«, »Topolánku, odejdi, škodíš naší zemi!« , »Topolánku, rozpusť vládu, nejsme tady pro parádu, chceme sem jít na houby, a ne čekat na bomby« , ale i ostřejší hesla s téměř nepublikovatelnými výrazy. Kromě transparentů s logem KSČM byly vidět také ty se znakem Klubu českého pohraničí, německých komunistů, Komunistického svazu mládeže či iniciativy Ne základnám.

V místech, kde komunikace ústila do silnice, spojující Plzeň s Příbramí, stálo několik policejních aut a asi osm policistů, kteří měli za úkol nevpouštět demonstranty na tuto silně frekventovanou silnici. Přestože přilehlý les je součástí nepřístupné části brdského vojenského prostoru, podařilo se organizátorům vyjednat, aby se účastníci pochodu mohli pohybovat ve vojenském lese alespoň do hloubi několika desítek metrů. O kousek dál od tohoto místa se nachází široká lesní cesta, která vede přímo ke kótě 718, na níž má být postaven americký radar, a po níž původně měla vést trasa pochodu, než to velitelé vojenského prostoru zakázali.

Z obav, aby lidé na kótu 718 opravdu nepronikli, hlídkovali na okraji lesní cesty vojenští policisté. Ti odmítli vstup nejen řadovým účastníkům, ale i vrcholným politikům KSČM, například místopředsedovi Poslanecké sněmovny PČR Vojtěchu Filipovi, europoslanci Jiřímu Maštálkovi a dalším (přestože politikům z jiných stran sem byl přístup již několikrát povolen), kteří chtěli na kótě 718 umístit černý dřevěný kříž se zeleným věncem a bílým nápisem na černé stuze »Sbohem (ne však na věky), suverenito České republiky« . Proto kříž umístili na okraj vojenského újezdu k jednomu ze stromů.

Účastníci se pak vydali stejnou cestou zpátky, stále za vydatného deště, na louku nedaleko obecního úřadu, kde plány na umístění amerického radaru v Brdech odsuzovali nejen politici KSČM. Těch pár kapek vody proti radaru, který se tu má postavit, nás vůbec nemůže rozházet, glosovala nepřízeň počasí moderátorka akce Zdeňka Hornofová, mluvčí Plzeňské krajské rady KSČM předtím, než uvedla prvního řečníka. Jím byl starosta Míšova Pavel Hrubý (nestraník), podle kterého se odpor místních obyvatel proti radaru nezměnil. Popřál účastníkům akce mnoho zdaru.

Předseda Středočeské krajské rady KSČM, poslanec Stanislav Grospič poukázal na to, že přestože petici za vyhlášení referenda k radaru podepsalo 160 tisíc lidí a většina obyvatel je proti umístění radaru USA na našem území, vláda nechce jejich přání respektovat. Potvrdil, že KSČM trvá na vypsání referenda. Předložili jsme zákon o referendu do sněmovny potřetí a uvidíme, jak se k němu vláda postaví, řekl Grospič. Vrátil se také ke snaze vést pochod na místo, kde by měl kontroverzní radar stát: »Chtěli jsme jít na kótu 718 a v klidu vyjádřit názor většiny obyvatel ČR. Dvakrát vojenský újezd řekl ne s odůvodněním, že na to není právní nárok. Ministryně obrany Parkanová se ani nesnažila odpovědět. Občané ČR jí totiž za to nestojí!«

Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip slíbil, že odpor komunistické strany proti stavbě americké základny v Brdech sobotní akcí nekončí. Upozornil, že lidé budou mít šanci vyjádřit svůj názor na to, že vláda stále jedná proti vůli většiny občanů, již na podzim v krajských a senátních volbách. Kritizoval také tvrzení některých českých novin, podle nichž nedávný bukurešťský summit NATO souhlasil s tím, že brdský americký radar bude součástí evropské protiraketové obrany. Když naši odborníci překládali dokumenty z Bukurešti, zjistili jsme, že nic takového tam není! Že vedení NATO odkázalo jednání o protiraketové obraně Evropy na příští jednání v roce 2009. »Vidíte, jak pravdivě vás informují«, prohlásil Filip. Zároveň řekl, že o radaru jednají spolu ruský a americký prezident, aniž by u toho byl zástupce naší země, což podle něj připomíná uznávání nezávislosti Kosova, ale i dění v roce 1938.

Pozdrav a podporu od přátel z Evropské sjednocené levice tlumočil poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka (KSČM), který také varoval současné vládní síly: »Ten, kdo bude přehlížet vůli většiny národa, se bude muset jednou zpovídat, proč a za jakých podmínek to udělal.«

Poslanec za KSČM Karel Šidlo poděkoval přítomným za to, že se navzdory špatnému počasí akce zúčastnili. Radu Plzeňského kraje, tvořenou koalicí pravicových stran, kritizoval za podporu, kterou vyjádřila stavbě radarové základny. Svůj projev zakončil zvoláním: »Ani vláda Topolánka, ani vláda ODS v Plzeňském kraji není naší. Pryč s takovými vládami! Chceme svobodnou Českou republiku!« Následoval bouřlivý potlesk.

Poslankyně Miloslava Vostrá (KSČM) kritizovala pokrytectví těch, kteří na začátku 90. let tvrdili, že na našem území už nechtějí žádné cizí vojáky. Když naši politici vyprovázeli ruské vojáky, říkali: »Nikdy více nedopustíme, aby noha cizího vojáka na naše území vkročila. Kde teď jsou?«

Protestního pochodu se zúčastnili i další funkcionáři KSČM. Například poslanec Václav Exner rozdával účastníkům pamětní listy (viz na obrázku).

Starosta vesničky Trokavec Jan Neoral poukázal na to, že ani za pomoci draze placených mediálních agentur se nepodařilo přesvědčit občany ČR o výhodnosti stavby americké základny v Brdech: »Pánové Topolánku, Vondro, Bursíku, pane kníže, paní ministryně války a ostatní dobře placení válečníci: ještě jsme pořád tady. Víc než rok spoléháte na to, že nás ukecáte a že nás zlomíte. Zaplatili jste na to agenturám z našich daní 20 milionů. Nefunguje to a fungovat vám to nebude. Proti vaší aroganci, proti nesmyslům a proti lžím stojí hrdí občané měst a vesnic nejenom z Brd a Podbrdí, ale i z širokého okolí. Tito lidé pochopili, že do jejich domovů radar USA nepatří. Nepřinese žádnou ochranu, přinese jen bolest, protože zvyšuje zbrojení a další problémy přivolává. Vzkazujeme vládě: trhněte si s vaším radarem! Drtivá většina lidí radar nechce a nechceme ani vojenskou základnu. A ve volbách vám brzo podepíšeme, že nechceme ani vás«, prohlásil Neoral a přítomné vyzval, aby v odporu vydrželi, protože do doby, než bude parlament o příslušných smlouvách s USA hlasovat, naprosto nic není rozhodnuto.

Milan Krajča, který se před týdnem zúčastnil jednání Světové rady míru ve Venezuele, krátce přiblížil způsoby, jak proti americkým základnám protestují lidé na celém světě: v Japonsku, Turecku, Ekvádoru kvůli tomu, aby se zbavili základny USA, dokonce chtějí změnit ústavu. A slyšeli jsme i to, že my, občané ČR, nejsme v našem boji sami. Že mezinárodní veřejnost ví o tom, že absolutní většina obyvatel naší země je proti americké vojenské základně, že česká vláda ve svých diskusích s vládou USA nehájí zájmy této země, dodal Krajča.

Shromáždění pozdravili také zástupci sdružení Vojáci proti válce, středočeské a plzeňské organizace Klubu českého pohraničí, Levicového klubu žen a bývalých obyvatel zaniklých brdských vesnic.

Haló noviny, 21. dubna 2008, (ma)
 

Pamětní list pro účastníky pochodu proti radaru Míšov 2008

 


 

Lidová tvořivost na aktuální téma.  Je to jen pro zasmání?

 

Polámal se mraveneček

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali Julínkova doktora.
Doktor chrastil pokladničkou, Cikrt těšil neplakej,
zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.

Zaplatil mu třicet Kč, navíc ještě za předpis,
ráno skončil v nemocnici, takřka zralý na odpis.
Čtyři stáli u postýlky, Cikrt si mnul ručičky,
peníze se jenom sypou, do té naší kasičky.

Nedožil se mraveneček, ani druhé hodiny,
stoupla prudce zadluženost celé mravenčí rodiny.
Poplatky za nemocnici, kremaci i rakvičku,
dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.

Neměli už mravenečci z čeho by dál mohli žít,
poradil jim strejda Cikrt, peníze si vypůjčit.
Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
na dlouho pak zadlužily svou mravenčí rodinu.

Tímto končí ten náš příběh a co k tomu dodat víc,
za rok přišel exekutor, nezbylo jim vůbec nic.

 


 

Novým členem Zastupitelstva MČ Praha 11 Vojtěch Bayer

Dne 20. března 2008 na jednání Zastupitelstva MČ Praha 11, které se uskutečnilo v KC Zahrada, složil slavnostně slib nový zastupitel za KSČM Vojtěch Bayer, který nastoupil do této funkce za odstoupivšího Františka Hoffmana ml. Přejeme mu do odpovědné funkce mnoho sil a úspěchů.
 

Místní výbor KSČM v Praze 11
 


 

Jak jsme slavili letošní Mezinárodní den žen
 

Jako každoročně, i letos Levicový klub žen na Praze 4 za přispění OV KSČM v Praze 4 připravil v modřanském hotelu DUM oslavu 8. března - Mezinárodního dne žen. Podařilo se nám získat mimořádně bohatou tombolu (je přece známo, že solidarita se ukazuje více tam, kde nejsou k dispozici miliony, ale otevřená srdce bijící opravdu nalevo). Pro dobrou náladu, společné zpívání i k tanci nám opět přišla zahrát Valašská kapela. Sál se velmi rychle zaplnil – převážnou většinou ženami, mnohými však v doprovodu mužů – partnerů, přátel i gratulantů. Tím hlavním gratulantem byl náš milý čerstvý osmdesátník František Kovanda, člen Výkonného výboru OV KSČM v Praze 4. Člověk stále mladý svým duchem a vitalitou. Velmi milým hostem byla i předsedkyně Pražské rady LKŽ a současně místopředsedkyně Republikové rady Levicových klubů žen Zuzana Exnerová.

I když se termín naší oslavy, připravované již delší dobu, »sešel« s řadou demonstrací, které právě v sobotu 15. března 2008 probíhaly na několika místech Prahy, bylo velmi příjemné, že kupř. poslanec KSČM Václav Exner stačil obojí, a i když s určitým zpožděním, přišel mezi nás.

 Vedle srdečného blahopřání přítomným ženám ve svém vystoupení informoval i o nejaktuálnějších a nejpalčivějších problémech na politické scéně. Také předsedkyně Pražské rady KSČM a členka Zastupitelstva hlavního města Prahy Marta Semelová, která stačila doběhnout na samý závěr, se připojila k blahopřáním. A nejen ona dostala krásnou květinu.

Vedle zábavy jsme využili tohoto setkání u příležitosti našeho ženského svátku i k podpisu řady petičních archů, i proti nové důchodové reformě, kterou naše »slavná« modrá vláda se svými černo-zelenými přívěsky opět »vylepšuje« již tak obtížné podmínky života občanů naší země. Rozhodně nelze říci, že si to občané od ní dají líbit, pomalu se dosud skloněné hlavy zvedají a stále ještě panující ticho je tichem před bouří. «Pan Tupolánek a jeho boys and girls« ve vládě již silně přepínají míru trpělivosti lidí práce. To však nelze do nekonečna….

I aktuální »šlehy« na lístcích do tomboly přispěly k dobré zábavě, k úsměvu, i k odhodlané náladě. Alespoň některé z nich uvádím:

Žijeme v nejlepší době. Tak na co výhru? Váš Václav Klaus.

Nevyhráli jste? Nevadí. Julínek praví: Nejdražší je zdraví.

Jak mít vždycky peněz dosti? Ptej se Čunka, vzoru poctivosti!

NIC vám nedám! Nečas.

Naše vláda hlásá: RADAR – naše spása!

Na závěr jeden důležitý vzkaz: Pane senátore Mejstříku, my si náš svátek vzít nedáme! A pozor!Volby do Senátu již skoro klepou na dveře a podle našeho názoru Vám k novému zvolení nepomohou ani latinská moudra (mimochodem opravdu, ale opravdu špatně vyslovovaná), kterými jste se chtěl asi opakovaně blýsknout na prezidentské volbě…..

Jana Spilková
 



Komunisté na Praze 11 hodnotili svou práci v uplynulém období
 

Komunisté se rozhodně neztrácejí, nerozmělňuje se ani jejich působení v komunální oblasti na Jižním Městě. Takové jsou výsledky jednání místní konference KSČM, která proběhla v lednu 2008 v rámci přípravy na jednání VII. sjezdu KSČM, který proběhne v květnu tohoto roku v Hradci Králové.

V prvním pololetí roku 2007 patřily mezi hlavní úkoly zdejších komunistů organizační zajištění účasti na Tématické konferenci, která se zabývala aktuálními úkoly současnosti, a dále projednání materiálů, které budou předmětem jednání VII. sjezdu, »Hlavní úkoly mezi VII. a VIII. sjezdem KSČM« a »Socialismus pro 21. století«. Tyto se prodiskutovaly mezi zastupiteli a na členských schůzích strany, veřejnost má také stále možnost se s obsahem materiálů seznámit na webu KSČM a na podzim loňského roku byly teze otištěny v deníku Haló noviny.

Druhé pololetí roku 2007 bylo věnováno převážně přípravě, průběhu a vyhodnocení výročních členských schůzí ZO KSČM na Praze 11, přípravě místní konference KSČM, jejímž výsledkem jsou mimo jiné návrhy členů do příslušných stranických orgánů a delegáti obvodní a pražské konference KSČM.

Důležitou akcí, která zaujala veřejnost, bylo setkání občanů Prahy 11 s místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem a místními zastupiteli, které se uskutečnilo 20. září 2007 za bohaté účasti veřejnosti. Toto setkání, na němž místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM zhodnotil aktuální situaci v zemi a ve světě a zodpověděl četné dotazy, bylo vyhodnoceno jako velmi zdařilé. (Podrobná informace z této akce je na našich internetových stránkách na jiném místě).

Ve spolupráci se základními organizacemi jsme přispěli k důstojné účasti občanů na akcích iniciativy Ne základnám! nebo na shromáždění organizovaném Pražskou radou KSČM k problematice výstavby vojenské základy USA na území republiky. Současně pokračovala a nadále pokračuje petiční akce proti zřízení radarové stanice USA na našem území. Petiční archy je možné si stáhnout na www.kscm.cz – sekce »KSČM proti základnám USA v ČR«.

Zvláštní hodnocení si zaslouží spolupráce se zastupiteli MČ Praha 11 zvolenými za KSČM. Velmi dobrá je spolupráce s předsedou klubu zastupitelů PhDr. Luďkem Vařbuchtou a předsedou kontrolního výboru Zastupitelstva MČ Praha 11 Ing. Jiřím Semelou. Na společných jednáních informují o činnosti zastupitelů za KSČM, o situaci v orgánech městské části a o jednáních zastupitelstva.

Velmi potěšující je, že zastupitelé městské části znovuobnovili tradici oceňování osobností Prahy 11 za mimořádné výkony či za celoživotní úsilí o humanistickou demokratickou společnosti a o mír. Na posledním jednání Zastupitelstva MČ Prahy 11 v roce 2007 se podařilo, po opakovaných pokusech, prosadit návrhy, se kterými se i my plně ztotožňujeme a z nichž dva jsme sami prostřednictvím předsedy klubu zastupitelů KSČM L. Vařbuchty iniciovali. A tak Cenu Praha 11 získali gen. Ing. Andrej Faglic in memoriam, bojovník Svobodovy armády, a Ing. Ludmila Hájková, skvělá organizátorka besed a zájezdů dětských kolektivů do míst, kde trpěli čeští lidé v době Protektorátu: do Lidic a do Terezína. (Životopisy obou oceněných, usnesení ZMČ a základní informaci o předání ocenění naleznete na jiném místě tohoto webu).

V zájmu všeobecného informování o práci a působení zastupitelů KSČM v městské části a o činnosti komunistů na Praze 11 zřídil již před lety Místní výbor KSČM své internetové stránky, na které je odkaz také z centrálního webu KSČM www.kscm.cz. Stránky jsou skromným, ale jistým informátorem o práci KSČM na Praze 11.

V závěru dovolte poděkovat všem členům místního výboru, všem aktivním komunistům a komunistkám na Jižním Městě za práci odvedenou v minulém roce. Děkujeme také našim sympatizantům a přátelům, kteří se nebojí s námi spolupracovat a kteří pochopili, že jedině vzájemná spolupráce všech lidí může přispět k rozvoji naší vlasti, k rozvoji hlavního města Prahy i Prahy 11, na jejímž území společně žijeme.

Přejme nám, lidem levicového zaměření, v tomto roce hodně úspěchů v politické práci, přejme si úspěchy v tom, aby současná pravicová vláda byla přinucena co nejdříve odstoupit a nemohla pokračovat ve své asociální politice.

Všem obyvatelům Prahy 11 a všem lidem dobré vůle přejeme do roku 2008 mnoho zdraví a optimismu.

Praha-Háje, leden 2008
 


 

Voliči nám neodpustí, když pro ně nic neuděláme
(Obvodní konference KSČM v Praze 4, 26. ledna 2008)


Navzdory vřelé atmosféře okresní konference komunistů Prahy 4 v Kongresovém centru však padala i velmi kritická slova. A to zejména z úst znovuzvoleného předsedy OV, pražského zastupitele Františka Hoffmana, který mj. vysvětloval nutnost kompromisů v politice.

Být zásadový za každou cenu a nezískat nic, když se topíte v záplavě modré barvy, není zas tak úplně šťastné. A dokonce za hloupé lze považovat argument, že by nám to voliči neodpustili. Voliči nám neodpustí pouze to, že pro ně nic neuděláme, a že je tedy úplně jedno, zda v parlamentu či zastupitelstvu vůbec jsme.

Hostem obvodní konference KSČM Praha 4 byl i spisovatel,
autor Našeho dědka Josefa, Rodáků a Sira Winstona Churchilla Jaroslav Matějka

Předsedkyně Levicového klubu žen v Praze 4 Eva Budilová poukázala na to, že ačkoli byl rok 2007 vyhlášen rokem rovných příležitostí, příjmy žen jsou nadále o čtvrtinu nižší než mužů. Bouřlivé uvítání se dostalo hostu konference, spisovateli Jaroslavu Matějkovi. Mám takový pocit, že jsme příliš opatrní. Nechci říct podělaní, ale stále se jen bráníme, hájíme, omlouváme. S tím je potřeba skoncovat, řekl. Předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová zdůraznila význam neformálních setkání, například po vzoru hradeckého Čtvrtku U Švagerků .

Delegáti všech generací na Obvodní konferenci KSČM v Praze 4

Místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš hovořil o jednotě mnohotvárnosti uvnitř strany, zejména však o zachování rozumného poměru mezi minulostí a budoucností. Starší se trápí zejména minulostí, již prožili, ti mladší se v ní již příliš neorientují a zajímá je spíše budoucnost, řekl na adresu diskusí k některým teoretickým předsjezdovým materiálům. Především však zdůraznil svébytnost KSM a KSČM s důrazem na dobrou práci komise pro mládež. S tím souhlasil i poslanec Václav Exner, kterému se nelíbí uměle vyvolávané konflikty mezi KSM a KSČM. Místo toho, abychom využili revolučnosti a obětavosti mladých, reagujeme na to někdy okřikováním. Měli bychom jako KSČM být v té dvojici tím moudřejším, bohužel tomu tak vždy není, upozornil.

Volné chvíle na konferenci zpříjemnil harmonikář

V přestávkách, kdy se diskutovalo jak o volbách, tak o předsjezdových materiálech, se lidé mohli uvolnit a zazpívat si při písničkách Antonína Novotného, jednoho z delegátů, a jeho harmonice.


Haló noviny, 28. ledna 2008

 

Mladistvý elán – to nám mohou závidět i mladší strany
 

Nevím, kdy naposledy Kongresovým centrem v Praze zazněla Internacionála. Asi to bylo před drahně lety. V sobotu 26.ledna 2008 odpoledne jsem si ji s chutí s mnoha delegáty obvodní konference komunistů Prahy 4 zase zazpíval. Zazněla na závěr konference ztichlým a prázdným palácem.

Možná, že bych teď měl zhodnotit její průběh. Kolik bylo delegátů, kdo diskutoval, o čem, jaká témata byla nosná, co nám řekli představitelé "výše stojících" orgánů atd., atd.

Ne, to neudělám. Ne proto, že bych nechtěl. To nechť učiní kvalifikovaněji jiní. Pro mne byl průběh konference pohlazením po duši. Tolik mladistvého elánu, tolik chuti pomoci své zemi a straně, s nimiž svázali delegáti konference (a nejen oni) svůj život a práci, tolik moudrých myšlenek a hledání cesty - to nám mohou i věkově a historicky "mladší" politické strany závidět. Slovo věrnost nezaznělo. Nebylo třeba, bylo a je samozřejmostí. Tak proč jim plýtvat?

Luděk Vařbuchta, zastupitel a delegát obvodní konference KSČM Praha 4

 


 

 

U lékařů platíme 30 korun, na pohotovosti 90 korun, za položku na lékařském receptu také 30 korun. Není divu, že invence podnikatelů v oboru stánkového prodeje občerstvení zapracovala. Jejich zákazníkům z řad lékařů a lékárníků párečky podraží...


 

Praha 11 oceňovala

 
V pondělí 7. ledna 2008 byli v Brožíkově síni Staroměstské radnice v Praze oceněni občané, kteří svými životy, postoji, výkony či svým dílem přispěli k šíření dobrého jména Prahy 11 a k šíření pozitivních lidských hodnot. Představitelé obce i městské části nejprve předali ocenění  nejlepším městským strážníkům Prahy 11, kterými jsou Pavel Babiš, Petr Oravec, Monika Šilhavá a Miroslav Žabka. V souladu se zákonem o hlavním městě Praze udělilo zastupitelstvo městské části čestná občanství malíři a grafikovi Maxu Švabinskému in memoriam, který v letech 1942–1962 působil na území dnešní Prahy 11 ve vile Barvírna. Čestné občanství získal také akademický architekt Jiří Lasovský. Mezi oceněnými, kteří převzali Cenu Prahy 11, jsou váleční veteráni Václav Djačuk a Andrej Faglic (in memoriam), Ludmila Hájková, účastnice Pražského povstání, která neúnavně udržuje historickou pravdu o Pražském povstání na četných besedách s mládeží. Oceněni byli i dlouholetý ředitel ZUŠ Jižní Město, pedagog a hudebník František Hlucháň, topmodelka známá charitativními projekty Tereza Maxová, diplomatka Věra Jeřábková, současná velvyslankyně ČR ve Spojených arabských emirátech,  filozof, spisovatel a ekolog Erazim Kohák, bývalí vrcholoví sportovci a trenéři Petr Kment a Daniel Hejret, historik a ředitel Archivu hl. m. Prahy Václav Ledvinka a architektka Vítězslava Rothbauerová. Celkem symbolicky jedenáct osobností. Je potěšitelné, že se tato jistě dobrá tradice po vleklých politických tahanicích na této městské části obnovila.

Monika Hoření

 

Usnesení zastupitelstva o udělení čestných občanství a Cen MČ Praha 11

Návrh Klubu zastupitelů KSČM na udělení Ceny Prahy 11 pro generála. v. v. Ing. Andreje Faglice

 

Návrh Klubu zastupitelů KSČM na udělení Ceny Prahy 11 pro Ing. Ludmilu Hájkovou

 

Všichni ocenění si zaslouží za svou celoživotní práci, výkony a postoje uznání široké veřejnosti. Komunisté na Praze 11 upřímně všem oceněným blahopřejí.  

Místní výbor KSČM


 

Zákony se musí dodržovat!
 

Ba, ba, starosta jedenácté pražské městské části Dalibor Mlejnský (ODS) pravdu dí. Porušení zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou není banální záležitostí, je to „naprosto fatální selhání“, jak píše v novoročním vydání Zpravodaje městské části Praha 11 zvaného Klíč k osvětlení důvodů odvolání dvou ředitelů tamních základních škol. (Pro upřesnění panu starostovi: zákony v ČR schvaluje Parlament ČR, jehož je Poslanecká sněmovna jen jednou komorou). Při pečlivém čtení pravidelné rubriky »Co vy na to, pane starosto«, která – jak je už v našich luzích a hájích zvykem – slouží spolu s četnými fotografiemi starosty k pěstování jeho kultu (a nebo aspoň kultíku), jsem došla k závěru, že starostovi Mlejnskému leží dodržování litery zákona na srdci, a to velmi, a jako vystudovaný pedagog se dokonce podujímá osvěty směrem k občanské veřejnosti! Zákon musí dodržovat každý, pán i kmán! Souhlasím a dodávám, že hoden mediální publicity by měl být především dobrý a příklad.

A tak jsem si na páně starostovo mentorování vzpomněla, když jsem si v témže vydání zpravodaje, dokonce na dvou místech (a se dvěma fotografiemi, jak jinak), přečetla, že se on a další pražské i místní celebrity, které také mají zájem přihřát se v záři známých osobností, zúčastnili otevření skutečné lahůdky pro milovníky českého výtvarného umění z období let šedesátých - výstavy z majetku nadace galerie Zlatá husa nazvané »Šedesátá« na pražské Chodovské tvrzi. Čtenář zpravodaje nechápavě hledí na výmluvnou, velkou barevnou fotografii starosty bok po boku s europoslancem Vladimírem Železným připojenou k textu, protože z její popisky, ani z textu samotného, není patrno, proč se tento politik a bývalý televizní magnát a senátor na vernisáži objevil a proč s ním byl zvěčněn i starosta. Až v kulturním přehledu, na jiné stránce, se vyjasní, že »Šedesátá« je výstava ze soukromé sbírky obrazů PhDr. Vladimíra Železného. V té souvislosti si připomeňme, že Městský soud v Praze v srpnu loňského roku Vladimíra Železného odsoudil na dva roky podmíněně a peněžitou pokutu pěti milionů korun za to, že při dovozu obrazů (snad i některých z těch, kterými jsme se kochali na této výstavě?) připravil český stát o více než šest milionů korun na neodvedených daních a clu.

A jakže to psal starosta Mlejnský? Porušení zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou je fatálním selháním… Pravda, Železný se odvolal a platí presumpce neviny, ale přesto se starostovi Mlejnskému podařilo chytit se do vlastní pasti. V případě nežádoucích funkcionářů škol jde litera zákona starostovi v ústrety jako základní argument zdůvodňující jím navržený a prosazený krok - odvolání. V případě zviditelnění sebe sama na akci, které se účastní mediálně známá osobnost, jde péče o morálku stranou. A vyfotit se, aby voliči viděli, jaký je starosta pašák a snad jak je i vlivný, je přece v dnešní mediální době nezbytně nutné! Co na tom, že majitele sbírky rozhodně nelze zařadit mezi ctitele »mravnosti nade vše«.

A co říci k výstavě samotné na Chodovské tvrzi? Vstupné, určené asi pro lidi z příjmové skupiny starosty nebo dokonce europoslance, totiž sto korun českých (!!!), mnou pořádně zacloumalo. Za výstavu na relativně malé ploše je to cena přímo skandální. Půjdou-li na Chodovské tvrzi, vlastně v obecně prospěšné společnosti Kulturní Jižní Město takto dále, tak se budou moci za chvíli přejmenovat na o. p. s. Nekulturní Jižní Město, protože mnoha lidem bude kultura, i ta místní, zapovězena, a to z finančních důvodů. Zato zápisy bodrých Pražanů v návštěvní knize mi navrátily důvěru v rozum a cit našich občanů. »Pěkná sbírka, na kterou jsme panu europoslanci přispěli všichni. Kdy už půjde konečně hačat? Za ty miliardy, co za něj stát zaplatil…« a na jiném místě: »Pěkné, ale mohlo by to být zadarmo, když to všichni splácíme, už abyste si šel sednout, pane Železný, a přestal nám dělat ostudu svým chováním«. A tak závěr tohoto příspěvku přeci jen bude optimistický: I přes dvojí metr, který tak dokonale umí uplatňovat zejména pravicoví politici, nejsou občané slepí ani hluší a nebojí se vyjádřit to, co si myslí, naplno.

Monika Hoření, Haló noviny 10. ledna 2008
 


 

Učitelé ZŠ Campanus v Praze 4 protestují proti náhlému odvolání svého ředitele
adresováno MÚ, Rada městské části Praha 11, p. starosta D. Mlejnský

Vážený pane starosto, vážení členové rady, obracejí se na Vás zaměstnanci ZŠ Campanus na Jírovcově náměstí 1782 v obvodu Prahy 11. S velkým překvapením a zděšením jsme se z médií dne 29.11.2007 dozvěděli, že Rada MČ Praha 11 na svém zasedání dne 28.11. s okamžitou platností ke dni 30.11.2007 odvolala ředitele naší ZŠ z jeho funkce. V tiskové zprávě podepsané panem starostou se jako důvod uvádí závažná porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce zejména v oblasti hospodaření a účetnictví. V tiskové zprávě je dále uvedeno, že náš ředitel jako manažer neobstál.

Rádi bychom se jako zaměstnanci vyjádřili jak k odvolání pana ředitele, které považujeme za nespravedlivé a účelové, tak k obsahu tiskové zprávy.

Pan ředitel Stříhavka vykonává funkci ředitele od roku 1997 a po celou dobu bylo jeho řízení školy hodnoceno kladně (viz insp. zpráva z 15.3.2005, každoroční rozbory i pedagogické, při kterých byla škola vždy hodnocena jako bezproblémová, s velmi dobrou kvalitou řízení, kontrola v listopadu 2005 a následná kontrola na jaře 2006 žádné nedostatky nezjistila, stejně dopadla i další kontrola z jara 2007, vše je doloženo písemnými zprávami). Činnost a řízení školy hodnotí velmi pozitivně i rodiče našich žáků a přesvědčují o ní úspěchy dětí při přijímacích zkouškách a při dalším studiu.

Za těchto okolností nechápeme, proč byl pan ředitel odvolán, navíc způsobem, který v podstatě zcela ochromí další fungování školy. Blíží se totiž konec roku a je třeba udělat účetní uzávěrku roku 2007, plánovat rozpočet na rok 2008, z hlediska pedagogického končí I.pololetí, uzavírá se klasifikace, žáci 9. ročníků podávají přihlášky na střední školy. Bez kvalitního vedení není škola schopna tyto úkoly v odpovídající kvalitě plnit.

Považujeme rozhodnutí Rady MČ Praha 11 za neuvážené, nesystémové, pro školu a její žáky škodlivé, za projev arogance moci. Radnice o svém rozhodnutí nejprve informovala tisk, nikoliv pana ředitele, který se o odvolání poprvé dozvěděl 28.11. odpoledne po telefonátu novinářky z Deníku.cz, která se ptala na jeho prohlášení k rozhodnutí Rady MČ. P. ředitel do této chvíle nebyl o svém odvolání oficiálně informován.

Většina z nás zná p. Stříhavku už od roku 1986, kdy na tuto školu nastoupil jako učitel tělesné výchovy. Je vynikajícím pedagogem, výborným ředitelem a navíc člověkem skutečných lidských kvalit – poctivým, zodpovědným, přímým, statečným, který vždy usiloval o prospěch školy, o její rozvoj, o spokojenost zaměstnanců, dětí i jejich rodičů.

S rozhodnutím Rady MČ Praha 11 zásadně nesouhlasíme a žádáme o jeho přehodnocení. Zároveň vzhledem k tomu, že členové kontrolní komise byli dle tiskové zprávy zbaveni mlčenlivosti, Vás žádáme o bližší informace a odůvodnění odvolání p. ředitele Stříhavky.

S pozdravem zaměstnanci ZŠ Campanus, Jírovcovo nám. 1782, Praha 4

 P.S. Považujeme za svou povinnost seznámit s tímto stanoviskem zaměstnanců ZŠ Campanus jak rodiče, tak i širší veřejnost.

Zdroj: Britské listy, 30.11.2007

 

Městská část Praha 11

V Praze dne 28.11.2007

Tisková zpráva

MČ Praha 11 odvolala dva ředitele základních škol
kvůli špatnému hospodaření

Dnešním rozhodnutím Rady městské části Praha 11 byli odvoláni z funkce ředitelů Zdeněk Stříhavka ze ZŠ Campanus, Jírovcovo náměstí 1782 a Vladimír Kokšal ze ZŠ Květnového vítězství 1554 a to k 30. listopadu 2007. Noví ředitelé budou vybráni v rámci konkurzního řízení.

„Důvodem odvolání dosavadních řiditelů těchto škol byla závažná porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce a to zejména v oblasti hospodaření a účetnictví. Tyto hrubé nedostatky byly zjištěny při  nedávno provedených veřejnoprávních kontrolách,“ vysvětlil starosta městské části Praha 11 Dalibor Mlejnský s tím, že v těchto případech se nejednalo už o celoplošné kontroly provedené v únoru letošního roku ve všech příspěvkových organizací, ale o prověření hospodaření čtyř vybraných základních škol.

 Kontrolováno při nich bylo zejména účetnictví a výkaznictví těchto organizací, vnitřní kontrolní systém a obsahová i formální úroveň uzavřených smluv. „Cílem bylo prověřit hospodaření s veřejnými prostředky se zaměřením na smluvní vztahy, zejména uzavřené smlouvy,“ doplnil starosta Mlejnský.

Ten vzhledem k rozsahu a závažnosti zjištěných nedostatků musel dokonce zbavit povinnosti mlčenlivosti vedoucí kontrolní skupiny a některé její členy ve veřejném zájmu a v souladu s příslušným ustanovením zákona o státní kontrole.

Na základě tohoto kroku mohli být v úterý s výsledky kontrol podrobně seznámeni členové vedení MČ a dnes i členové RMČ. Pod tíhou zjištěných skutečností RMČ rozhodla o okamžitém odvolání těchto ředitelů základních škol Zdeňka Stříhavky a Vladimíra Kokšala z funkce. „I když na svých školách jsou uznávanými pedagogy, bohužel jako manažeři neobstáli, proto byli odvoláni. Z tohoto důvodu jsme se navíc rozhodli, že veřejnosprávní kontroly mají smysl a budeme v nich pokračovat i nadále. Další plánujeme už v lednu příštího roku,“ konstatoval starosta Mlejnský.

 


 

Stanovisko klubu KSČM v ZHMP
k návrhu rozpočtu hl. města Prahy na rok 2008

Rok 2008 přinese zásadní změny v životě velké většiny Pražanů.  Kromě dopadů tzv. reformy veřejných financí je ohlášeno  více jak 10% zdražení plynu, elektrického proudu a tepla, nevyhneme se ani zdražení potravin, vodného a stočného. Podle rozhodnutí  Rady hl. m. Prahy se opět zvýší  o  30 – 50 %  regulované nájemné v obecních bytech. Aby toho nebylo málo, schválila Rada hl. m. Prahy další výrazné zvýšení jízdného v pražské hromadné dopravě. Veškerá tato výrazná zdražení postihnou většinu Pražanů, především těch s průměrnými a podprůměrnými příjmy, seniory a rodiny s malými dětmi. Podle našeho názoru by měl rozpočet hl. města Prahy na rok 2008 reflektovat tyto dopady na občany posílením výdajů do sociální a mzdové oblasti. Dle nás tak nečiní, právě zde je velmi restriktivní, např. v mzdové oblasti nepokrývá ani očekávanou míru inflace.

Současně jsou některými rozhodnutími  Rady hl. m. Prahy přenášeny náklady města na občany. Např. je evidentní, že snížení dotace do dopravy o cca 450 mil. Kč proti roku 2007, s kterou počítá rozpočet, nakonec zaplatí Pražané ve zvýšeném jízdném. Podobně budou značné prostředky vynaloženy na přípravu Prahy na olympijskou kandidaturu, kterou právě s ohledem na stav financí nejen Prahy, ale celé ČR a potřebu řešit závažnější problémy života občanů, považujeme za nereálnou.

Přitom podle našeho názoru jsou značné prostředky umrtveny v investicích pro odbor městského investora (OMI), kde jsou každoročně nečerpané prostředky ve výši několika miliard Kč, konkrétně v roce 2007 půjde o cca 2 600 mil. Kč. Přitom jde o akce, jejichž realizaci Praha potřebuje, příčiny nečerpání jsou zpracovateli sice uváděny, ale neměli bychom je každoročně tolerovat. Právě proto, že jde o opakovanou praxi, na kterou jsme již několikrát upozornili a která ukazuje na malou schopnost vedení města čerpat rozpočtované investiční prostředky. Navrhujeme proto, aby bylo uloženo prověřit v I. čtvrtletí 2008 reálnost provedení akcí OMI s cílem ušetřené prostředky použít na financování priorit navržených jednotlivými výbory ZHMP.

Za nedostatečné považujeme rovněž financování školství, rozpočtově nejsou zohledněny nároky na zpracování a realizaci školních vzdělávacích programů, které prakticky sestavují téměř všechny základní a střední školy. Stejně tak považujeme dlouhodobě za podfinancovanou oblast zdravotnictví, sociálních služeb a kultury. Proto opět i letos navrhujeme schválit dotaci městským částem ve výši 60 mil. Kč, účelově vázanou pro odměny učitelů základních a mateřských škol (pro učitele škol zřizovaných HMP rozpočet již počítá s částkou 150 mil. Kč), dále vytvořit rezervu 10 mil. Kč za účelem zvýšení počtu pracovníků a jejich platů v přímé péči v domovech pro seniory a ústavech pro zdravotně postižené a navýšit granty v sociální oblasti o10 mil. Kč.

Součástí usnesení k rozpočtu je i schválení předloženého rozpočtového výhledu do roku 2013. Ten je však pouze formálním výčtem několika údajů vypočtených pravděpodobně indexovou metodou se zohledněním očekávané skutečnosti poklesu příjmu z daní z příjmu fyzických a právnických osob a naopak zvýšení příjmu z DPH. Neopírá se o analýzu a stanovení základních priorit, ani nereaguje na záměr schválený ZHMP v roce 2007 uskutečnit v roce 2016 v Praze LOH. Doporučujeme tento rozpočtový výhled pouze vzít na vědomí a uložit výborům, aby pod gescí finančního výboru projednaly dlouhodobé priority v jednotlivých oblastech rozvoje města.

Celkově rozpočet na rok 2007 je poznamenán tím, že ho připravovala v podstatě „jednobarevná“ Rada, bez širší diskuse s opozicí. O ne zrovna zodpovědném přístupu svědčí i skutečnost, že na řádném zasedání finančního výboru nemohl být rozpočet projednán, protože v tomto termínu nebyl připraven, z téhož důvodu bylo další mimořádné jednání finančního výboru odvoláno. Prakticky byl ve finančním výboru projednán až 3 dny před jednáním ZHMP, které ho má schvalovat. Proto dle našeho názoru je schválení rozpočtu především odpovědností (ne)koalice, která vznikla na radnici. Klub KSČM se zachová podle toho, jak budou zohledněny jeho návrhy.

 Klub KSČM navrhuje přijmout následující doplňující usnesení:

I.    Bod usnesení I. /11. „schvaluje návrh rozpočtového výhledu vlastního hlavního města Prahy do roku 2013 dle přílohy č. 11 tohoto usnesení“ změnit na „Bere na vědomí …“

II.   Doplnit usnesení:

1.   Ukládá výborům ZHMP projednat, na základě analýzy, dlouhodobé priority v jednotlivých oblastech rozvoje města do roku 2013 a předložit je do ZHMP. Termín: do 30. 9. 2008

2.   Ukládá Radě hl. m. Prahy prověřit v I. čtvrtletí 2008 reálnost provedení akcí OMI s cílem ušetřené prostředky použít na financování priorit navržených jednotlivými výbory ZHMP. Termín: do 31. 3. 2008

Klub KSČM navrhuje tyto věcné změny předloženého rozpočtu hl. m. Prahy na rok 2008:

1.   Zvýšit částku provozní dotace DP, a. s., o 300 mil. Kč.

2.   Schválit dotaci městským částem 60 mil. Kč účelově vázanou pro odměny učitelům základních a    mateřských škol.

3.   Schválit  v kapitole 05 – Zdravotnictví a sociální oblast vytvoření rezervy10 mil. Kč za účelem zvýšení počtu pracovníků a jejich platů v přímé péči v domovech pro seniory a ústavech pro zdravotně postižené a navýšit granty v sociální oblasti o10 mil. Kč.

4.   Navýšit finanční částku k urychlení přípravy výstavby čističky odpadních vod v Tróji

K pokrytí navýšených finančních prostředků využít prostředky z kapitoly OMI v návaznosti na prověření reálnosti provedení akcí.

27. 11. 2007

                                                                                   JUDr. František Hoffman
Předseda klubu KSČM v ZHMP
 


 

Musíme hrábnout hlouběji do kapsy
 

Vážení spoluobčané,
v posledním období jsou sdělovací prostředky plné informací a diskusí o Kaplického „chobotnici“, o konání olympiády v Praze či skandálních aférách našich politiků a zpravodajských služeb. Tyto mediálně atraktivní informace odvádějí pozornost od drastického zvyšování cen, které od ledna 2008 postihne většinu Pražanů, především těch s průměrnými a podprůměrnými příjmy, seniory a rodiny s malými dětmi.

Kromě dopadů tzv. reformy veřejných financí z pera současné pravicové vládní koalice je ohlášeno více jak 10% zdražení plynu, elektrického proudu a tepla, nevyhneme se ani zdražení potravin, vodného a stočného.

Podle rozhodnutí Rady hl. m. Prahy, kterou ovládá ODS, se opět zvýší o 30 – 50 % regulované nájemné v obecních bytech podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného, které v minulém volebním období prosadily v Parlamentu ČR ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody. Opakovaně jsme prokázali, že toto zvyšování je ekonomicky neopodstatněné, protože již nyní nájemné zajišťuje nejen pokrytí nákladů na údržbu a modernizaci bytového fondu, ale i přiměřený zisk. Aby toho nebylo málo, schválila Rada hl. m. Prahy další výrazné zvýšení jízdného v pražské hromadné dopravě (jízdenka o 6- Kč, roční kupon o 600, - Kč), přičemž použila takovou taktiku, že Dopravní podnik navrhl hrůzostrašné zdražení (o 50 %), které rada nakonec milosrdně snížila.

Vystrašení Pražané tak mají nakonec být rádi, že si za jízdné připlatí méně! Zdražit se má veškeré jízdné, ušetřeni nemají být ani žáci či senioři. Zvýšení ceny jízdného způsobí pokles zájmu o pražskou hromadnou dopravu a část obyvatel raději použije osobní automobil, čímž se zhorší jak již beztak složitá dopravní situace, tak i životní prostředí v Praze.

Pražská organizace KSČM již v roce 2005 bojovala proti zvyšování jízdného, které tehdejší koalice ODS a ČSSD přesto prosadila, přičemž k slibovanému zlepšení kvality cestování hromadnou dopravou nedošlo. Návrhy, které tehdy předložili zastupitelé KSČM, zůstaly nevyslyšeny, jsou však i nadále aktuální.

Městská doprava musí zůstat především službou, nikoli byznysem!

U vědomí své odpovědnosti vůči voličům Pražská rada KSČM a její zastupitelé v Praze:

odmítají výše uvedená drastická zdražování, která uvrhnou řadu občanů, a to především mladých rodin a seniorů, do zoufalé situace

• vyzývají Radu hl. m. Prahy a Rady jednotlivých MČ, aby revokovaly svá usnesení o maximálním zvyšování nájemného z obecních bytů

• vyzývají Radu hl. m. Prahy, aby návrh na razantní zvýšení jízdného v městské hromadné dopravě projednala ve veřejné diskusi - nikoli jen na zasedání několikačlenné, prakticky jednobarevné, Rady, nýbrž v Zastupitelstvu hl. m. Prahy.

Pražská rada a zastupitelé za KSČM

 


 

Tiskové prohlášení odborného mluvčího dopravy
Ing. Pavla Hojdy k avizovanému zdražení jízdného v pražské MHD

 

Veřejná doprava v hlavním městě Praze je služba, která je určena všem obyvatelům České republiky, nejen Pražanům a Pražankám, ale také hostům přijíždějícím do metropole. Proto musí být cenově dostupná pro všechny.

Je pro nás nepřijatelné, aby se ceny jízdného v pražské MHD navýšily tak, aby jednorázová jízdenka byla v přepočtu dražší, než v New Yorku a dalších městech. Je zřejmé, že příjmy občanů ČR, i Pražanů, jsou nižší, než průměrné příjmy v některých jiných státech, kde se cena metropolitního jízdného pohybuje ve vyšších částkách.

Razantní zvýšení jízdného v pražské hromadné dopravě, navrhované Dopravním podnikem hl. m. Prahy, až o polovinu u jednorázové jízdenky, a to z 20 na 30 Kč, a o více jak třetinu u ročního předplatného kupónu (z 4.150 na 5.800 Kč), je pro KSČM nepřijatelné, a to nejen proto, že zvýšení nepřinese výraznou změnu ve výši dotace MHD z rozpočtu Prahy, ale také proto, že rozpočet občanů, zvláště pak po uvedení tzv. reformy veřejných financí do praxe, bude již tak silně napjatý. Městská doprava musí zůstat především službou, nikoli byznysem. Je třeba také upozornit na to, že zdražení jízdného povede k navýšení automobilismu v Praze, tedy ke zhoršení životního prostředí.

Pražská organizace KSČM již v roce 2005 bojovala proti zvyšování jízdného, které tehdejší koalice ODS a ČSSD přesto prosadila. Návrhy, které tehdy předložili zastupitelé KSČM, zůstaly nevyslyšeny, jsou však i nadále aktuální. Jedním ze stále aktuálních požadavků KSČM je, aby se výše jízdného projednala ve veřejné diskusi - nikoli jen na zasedání několikačlenné rady, nýbrž v zastupitelstvu!

Očekávám, že Rada hlavního města Prahy nepřijme Dopravním podnikem hlavního města Prahy navrhované razantní navýšení jízdného.

Ing. Pavel Hojda, odborný mluvčí KSČM pro dopravu, místopředseda Hospodářského výboru PS PČR
Praha 12. listopadu 2007

 


 

20. října 2007 proběhla v budově Magistrátu hl. m. Prahy konference mladých sympatizujících s KSČM. Z naší městské části se jí zúčastnili také dva mládežníci. O výsledcích konference si mohli lidé přečíst ve vydání deníku Haló noviny 22. října.
 

 

V říjnu  2007 uplyne rok od komunálních voleb
a od konstituování Rady MČ Praha 11 v »modro-oranžovém« provedení

 

Komunisté a  programové prohlášení rady rok poté
 

Je s podivem, že opoziční strana má možnost se poprvé po roce od komunálních voleb a ustavení Rady MČ vyjádřit k jihoměstské politice. Chtěli bychom bez okolků vysvětlit občanům Prahy 11, že výsledky komunálních voleb prakticky znamenají, že vítězná strana ODS s »připuštěnou« ČSSD konají pouze svou vůli, kterou si zabezpečují hlasy tzv. hlasovací mašinérie s omezenou možností opozice diskutovat a účastnit se práce komisí a výborů. Vůle ODS se stala vůlí koaliční většiny zastupitelstva a bude tomu tak dlouho, dokud,  vážený občane, nepoznáš zhoubnost takového stavu.

Za uplynulý rok došlo k některým ostudným unesením, proti kterým komunisté a širší opozice vystupovali, leč marně. Zpravodaj Klíč se nestal demokratickou tribunou názorů občanů a zastupitelů, nýbrž je tím, čím vždy býval – nástrojem šíření jednotného názoru radnice a propagací členů rady (s občasnou výjimkou potvrzující pravidlo). Možná je tento příspěvek blýskáním na lepší časy. Klíč nyní vychází ve 14denní periodicitě, což bude pro občany Prahy 11 méně přínosné, než kdyby se vydané prostředky vložily do podpory institucionalizované jihoměstské kultury.

Je smutné, že rada přistoupila k navýšení nájemného v bytech, které jsou v majetku MČ, když  se jihoměstské bydlení vepsalo do vědomí obyvatel jako »králíkárny« a kdekdo jím pohrdal. Vida, jak se tento majetek zhodnotil! Ačkoli je nákladové nájemné v Praze kolem 30 Kč na m2, ocenění našich »králíkáren« se vyšplhalo výše a dále poroste. I když se to vše děje v souladu se zákonem (který je protilidový, a proto pro něj komunisté v parlamentu nezvedli ruku), není to nic jiného, než navyšování zisku a pro mnoho spoluobčanů zdražování nad únosnou mez.

Koalici ODS-ČSSD se v uplynulých měsících »povedlo« velmi špatné rozhodnutí: Ačkoli má rada ve svém programovém prohlášení uvedeno, že hodlá »zachovat provoz kulturních zařízení Chodovská tvrz, KC Zahrada a KD Klubka a bude usilovat o jejich co nejefektivnější využití, aby sloužily pro potřeby obyvatel městské části…», zlikvidovala již dvě kulturní zařízení Jižního Města, a to i proti vůli mnohých občanů a za kritického ohlasu tisku. Je hanbou, že na začátku 21. století radnice zavírá některé kulturní domy a povyšuje tento chybný krok na »efektivní využití«, ačkoli nově zřízená obecně prospěšná společnost »Kulturní Jižní Město« do sebe již nasála několik milionů korun dříve, než se vůbec pořádně rozjela. Jižní Město těmito nerozumnými zásahy přišlo o dva kulturní stánky – Hudební centrum Opatov a KD Klubka. V opatovském sále nacházeli prostor pro vyžití nejen teenageři, ale i ostatní věkové kategorie, a umělci si zdejší prostředí z hlediska kvality zvuku velmi pochvalovali. Jsme přesvědčeni, že likvidace KD Klubka s kvalitní nabídkou aktivit pro děti všeho věku nejen ve všední dny, ale také o sobotách, bude jednou zhodnocena jako hrubá chyba.  Ponížit takto míru možností pro kulturní a volnočasové vyžití lidí, zvláště dětí a mládeže, a stejným dechem v programovém prohlášení hovořit o protidrogové prevenci, je licoměrnost vysokého stupně.

Komunisté důrazně nesouhlasí s prodejem školních objektů. Proto jsou rozčarováni tím, že někteří zastupitelé zvedli ruku pro prodej školního objektu Machkova, kde dosud v nájmu sídlila soukromá střední škola. Ti, kteří s klidným svědomím hlasovali pro tento nevýhodný obchod, nemohou být zváni dobrými hospodáři. V programovém prohlášení zmiňovaná rekonstrukce objektu Opatovská (dříve Hudební centrum) ve prospěch jihoměstského zdravotnictví se zatím neděje, prostory zejí prázdnotou a rada zřejmě nemá jasno, jak v budoucnu těchto prostor využít.

A na závěr: Tato rada se chlubí tím, že zajistí pro každé dítě z MŠ a ZŠ zdarma ve volebním období jeden ozdravný pobyt. Smysluplnější a systémovější pro všechny by bylo, kdyby děti mohly za přiměřené prostředky odjíždět každý rok na ozdravné pobyty a školy v přírodě tak, jak to bylo normální ještě nedávno. Dnes, kdy byly takřka plně zlikvidovány objekty specializovaných Škol v přírodě a ne všichni rodiče mají značné sumy pro komerční zájezdy,  se tento bod v programovém prohlášení »modro-oranžové rady» jeví jako z nouze ctnost.

Vladimír Horký, člen Zastupitelstva MČ Praha 11 (KSČM), 15. října 2007

 


 

Vojtěch Filip 20. září 2007 mezi občany Prahy 11:
»Lidé by měli volit podle své sociální zkušenosti, nikoli podle návodů médií«

 


 

Úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM a místopředsedy PS PČR JUDr. V. Filipa:

Na úvod mi, vážení přátelé, dovolte říci dvě základní poznámky obecného charakteru a jednu vnitrostranickou, protože KSČM je v přípravné fázi na sjezd strany, který bude mít v květnu 2008 v Hradci Králové. 

Jaká je současná situace v České republice? Prazvláštní. Pravice nevyhrála volby, a přesto vládne. U nás je to tak tradičně, že ti, co nevyhráli volby, vládnou. Bylo tomu tak v roce 1996, 1998, 2002 i 2006 – vždy nějaký politický směr vyhrál volby a ten kdo vyhrál, nevládl.

V roce 2002 vyhrála levice – sociální demokracie a KSČM měly 111 hlasů. Kdo však vládl? Sociální demokraté, lidovci, Unie svobody, která svým programem byla napravo od ODS.

V roce 1998 vyhrála pravice (102 hlasů), protože však rozhádaná Unie svobody se nemohla ani potkat, vládla ČSSD. Vznikla tzv. opoziční smlouva  ODS-ČSSD.

V roce 1996 byl součet hlasů ODS, KDU-ČSL a ODA 99, vznikla menšinová vláda těchto tří politických stran. Tuto vládu držela ve skutečnosti u moci ochota některých poslanců ČSSD, aby takto pravice vládla.

V roce 1992 to bylo největší drama. Levice vyhrála, ale pravice, která nechtěla připustit změnu poměrů, rozdělila raději federální stát.

Tradičně, jako obvykle, se pravice chová jako vítěz na dobytém území. Pokud ODS získala 33 procent hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny (r. 2006), pak odečtu-li volební neúčast,  ODS představuje podporu cca 20 procent hlasů občanů ČR. Přesto je její rozhodování dominantní. Zákon o tzv. reformě veřejných financí, který destabilizuje veřejné finance, prošel hlasy ODS, KDU-ČSL a zelených a dvěma přeběhlíky, tedy dohromady 102 hlasů. Vyčítám to oněm dvěma přeběhlíkům - jeden pravděpodobně neví, co činí, říká se, že je řízen, a ten druhý, možná, neví, zdali ho zavřou ti a nebo ti příští…. O panu (ex)náměstkovi ministra zdravotnictví je všeobecně známo, že už měl problémy s orgány činnými v trestním řízení. To je veřejné tajemství. I já jsem dostal anonym, v němž jsem se dočetl, že si pan náměstek »přihrával« sám pro sebe za určité služby. Anonym dostal kdekdo z politiků.

V tomto ohledu si odpovězme na otázku: Je slabá vláda potřebná pro ČR a nebo pro někoho jiného? Odpovězme si! Je důležitá pro ty, kteří mají zájem o území ČR jako o území, kde se dá dobře podnikat, kde se dá vytvářet politický vliv…. Evidentně toto uskupení není tlakem občanů ČR, ale tlakem jiných politických sil do politických sfér zájmu o ČR. O naše území měli zájem vždycky - můžeme se podívat hluboko do historie.

Mít umístěn radar 60 km od hlavního města - nic „lepšího“ se nám nemohlo stát! Konečně se splnil sen některých, že budeme 51. (52.) hvězdičkou na americké vlajce. Geopolitický zájem o ČR způsobil, že se politické strany dohodly na slabé vládě. A pravice si z toho dělá vlastní plezír, protože ovládá sdělovací prostředky.

V jaké etapě se nyní nacházíme? My se nenacházíme v etapě imperialismu, my jsme v etapě globalizace a v globálním světě se rozhoduje, kdo bude vládnout. Existují v globálním světě jen některé skupiny, které jsou schopny výrazným způsobem ovlivnit rozhodování. Jedinou globální mocností jsou USA, to je pravda, staly se jimi v roce 1992-93, kdy bylo dokončeno rozpadání se bývalých vlivových sfér center bývalých mocí. Toto si uvědomili nejdříve v Bruselu, potom v Pekingu, poté v arabském světě a na konci 90. let si  to uvědomili v Rusku.

Jednopolární svět nadvlády USA nebo mnohapolární svět, který může vyvažovat centra moci (ČR má cca stejně obyvatel jako Šanghaj nebo jako New York)?  První se vzpamatovaly Německo, Francie, Velká Británie. Daleko dříve si své postavení vybojovala Čína, a to ještě před přijetím jednotné evropské měny. Připomeňme si, že euro je na absolutně horní hranici k dolaru, 1 euro se prodává za 1,4 dolaru. V roce 1999 se 1 dolar prodával za 1,2 eura. Nyní je poměr obrácený, tedy posun je zřejmý.

V roce 1991,  6. dubna,  jsem byl v Bělehradě, protože jsem nevěřil, že může být v Evropě válka.  A byla.  Ekonomický zájem USA je zájmem o rozbití stabilizující se Evropy. Vybombardování mostů nepoškodilo jen bývalou Jugoslávii. Dovedete si představit, v jaké situaci byli dopravci, kteří dopravují zboží a náklady po Dunaji do Černého moře? Na tom prodělali Němci, Rakušané, Češi, Maďaři. To byla válka proti Evropě, to nebyla válka proti Miloševičovi. Miloševič byl jen záminkou.

Čína prokázala, že je onou druhou mocností, protože když v Bělehradě vybombardovali čínskou ambasádu, Čína proti agresorovi – USA nereagovala dramaticky, jen během 2 měsíců zadržela americké špionážní letadlo a před zraky satelitů ho přímo na letištní ploše rozebrala. Aby všichni viděli, že Čína bude znát každý šroubek v tomto letadle. A po rozebrání ho celé Američanům vrátili. Česká média o tom mlčela.

To nově nastupující moc v Rusku nemohla překousnout, k moci nastoupili jiní – po Jelcinovi – a začali realizovat návrat na světovou scénu. Mezitím se vzchopil arabský svět, pokusil se obnovit myšlenku spojeného arabského světa, který bude fungovat jako jeden širší celek na společném základě cca 4 000 let starém.

Roku 2000 a 2002 se v Praze sešlo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Někteří z těch, kteří dnes sedí v Poslanecké sněmovně,  ještě byli na barikádách (např. Kateřina Jacques bojovala proti MMF, aby dnes „bojovala“ v jeho barvách). Co se tehdy odehrálo? Ministři financí se sešli, aby dohodli, které měny budou platit ve světě. Jaká světová měna bude platit v arabském a africkém světě, kdo ovládne tato teritoria?  V současné éře globalizace mají  Američané jasno: „Jsme jediní vládci na světě“.  Čína má jasno: „Nás ovládat nebudete“. Rusko má také jasno:  „Můžete být globální velmocí, ale nebude říkat Rusku, co má dělat“.

Lidé se ptají, kdo bude řešit zájmy občanů ČR, zájmy lidí, kteří zde žijí, pracují, mají zde děti, vnoučata, mají zájem, aby zde děti dokončil školu. My odpovídáme, že bychom se vás rádi zastali, máme vizi, že ČR je a vždy byla součástí  Evropy. Nemáme nic proti tomu, jak se Evropa integruje, zastaneme se vás, kteří nemíníte být hvězdičkou na americké vlajce, ani nehodláte poslušně přikyvovat, když z Bruselu přijde nějaký příkaz, ani si nemyslíte, že česká armáda má být expedičním sborem NATO.

Poučeni rokem 1989 víme, že musíme s lidmi komunikovat. Někdy to jde rychle, někdy pomaleji. Někdy odpovídáme na otázky příliš pozdě. To je realita. Chceme být akceschopní, abychom se vás rychleji mohli zeptat a abychom vám mohli rychle sdělit, jak jsme se rozhodli.

Nyní jsme v kampani výročních členských schůzí, chceme změnit řídicí strukturu strany, abychom byli v časové souslednosti s těmi, kteří momentálně rozhodují o tomto světě. Oni nás nevymažou, ani se jim nesplní sen, že vymřeme. Mladí nastupují. Obecně přijímáme nových členů více (cca 600 nových členů ročně – pozn.) než ostatní politické strany za rok. Stále jsme největší politickou stranou a máme nejvěrnější zrcadlo našich rozhodnutí. Jsme trvale třetí nejsilnější politickou stranou na české politické scéně. Musí se nám podařit  výroční členské schůze (VČS), konference, VII. sjezd, musíme nabídnout kvalitní volební program a kandidáty (2008 krajské volby – mimo Prahu, volby do jedné třetiny Senátu).

S naším hodnocením se nijak neskrýváme, neděláme to tajně. Někteří nás poslouchat nechtějí, jiní chtějí. Ve skutečnosti si celá česká společnost zvykla na to, že bez komunistů to tady nejde. My budeme rádi, když se přiblížíme k našemu heslu, že „Jiní mluví o lidech a my chceme rozhodovat s lidmi“. My nejsme představiteli vlády jedné strany. Usilujeme o to, aby náš hlas byl slyšet tak, že bude nepominutelný. To není jen naše práce, ale naše povinnost.

PhDr. Luděk Vařbuchta, CSc., předseda klubu zastupitelů KSČM v Zastupitelstvu MČ Praha 11:

Vystoupit po předsedovi strany s problematikou komunální politiky je „danajský dar“.

Vážení spoluobčané, sympatizující, soudružky a soudruzi,

nechci vám říkat žádné nové události, které se dějí na Jižním Městě. Situace v našem zastupitelstvu je taková, jaká je. Jsme si vědomi své pozice a své relativní slabosti. Nejsme schopni v 45členném zastupitelstvu svými pěti hlasy výrazně ovlivnit mínění Jižního Města. Mandát ČSSD a ODS nám to nedovoluje. Ale můžeme se aktivně zúčastňovat tvorby toho, čím na Jižním Městě žijeme – prací v komisích, výborech. Nemyslím si, že jsme všechno schopni hned obsáhnout. Nehledě na to, že kromě nás dvou (na mítinku byli přítomni dva členové klubu zastupitelů KSČM – kromě L. Vařbuchty také předseda Kontrolního výboru ZMČ Ing. Jiří Semela) jsou ostatní kolegové v pracovním poměru. Vybrali jsme si tedy jen některá témata, na kterých však hodláme bazírovat. Soustředit se na to, na co máme sílu.

Na Jižním Městě se stále něco děje. Víme, že naše Jižní Město by mohlo mít bazén, kluziště, reprezentativní sportoviště, mohlo by být ještě více vstřícnější k seniorům, k mladé generaci, velkorysejší k místní kultuře, ke které se současné vedení Jižního Města chová macešsky, destruktivně - trvám na těchto slovech! Pomíjíme teenagery, kteří měli Hudební centrum na Opatově, nyní tam není nic… atd.

Komunální politika je politika o věcném životě každého z nás. Bez ohledu na „barvu pleti, politickou příslušnost, na vychování, vzdělání.“. My se snažíme, seč nám síly stačí, to naplňovat, i koalice nás mnohdy bere velice vážně. Konzultují s námi některé věci dříve, než jsou předloženy.

Ing. Monika Hoření, moderátorka mítinku:


Připomenu heslo KSČM na Praze 11: „Jiní o koalicích, my o spolupráci“. Ostatní přemýšlejí, s kým by se spojili u moci, naši zastupitelé chtějí spolupracovat ve prospěch občanů Jižního Města.

Znalosti z oblasti kultury u Luďka Vařbuchty jsou kontinuální, bohužel, tyto jeho znalosti nebyly zdejší radnicí vyslyšeny a odborník, který ví, co se událo v kultuře na naší městské části za posledních 15 let, byl vyhozen „z kola ven“, tj. z kulturní komise. KD Klubka byl zrušen jako organizace - to je opravdu dílo hodné zaznamenání:  ODS a v jejím sledu ČSSD ruší kulturní domy!, kdy hovoříme o protidrogové prevenci, o kouřící mládeži na ulici, o odhozených stříkačkách na ulici… Hudební centrum Opatov – tam se scházeli dvacetiletí - to vše je zrušené…. Já doufám, že si to lidé budou pamatovat a že to této „partě“, která je u moci, spočítají u dalších voleb.

 

OTÁZKY OBČANŮ 

Občanka:
Zdražení městské hromadné dopravy – ne všichni jsou seniory takovými, že jezdí již zadarmo. Jsou zde lidé, kteří pobírají důchod a musí za dopravu platit. Jdou k lékaři, na nákup a za dopravu musí platit. Není to správné. 

Monika Hoření:
Hovořila jsem s pražským zastupitelem KSČM Viktorem  Pázlerem a ten mi podal tuto informaci: V tuto chvíli jsem byla ubezpečena V. Pázlerem, že ani Rada hl. m. Prahy o tom dosud nejednala, i když víme, že takové opatření – zdražení - chystá. Rozhoduje o tom několikačlenný orgán Rady hl. m. Prahy. Tento orgán „naordinuje“ 1,5 milionů obyvatel zdražení! U kupónu navýšení o 1000 korun a u přestupní jízdenky o 10 korun na 30 korun. Hlavní město Praha obrovsky dotuje pražskou dopravu, přičemž ale výběr za jízdné je jen malá část. Tedy navýšení, to, co lidé mají platit navíc po zdražení, stejně nevytrhne rozpočet Dopravního podniku hl. m. Prahy. Dříve to bylo zařízeno tak, že městská doprava byla veřejným zájmem a byla dostupná pro všechny vrstvy společnosti. V tomto režimu už taková priorita není. Pražští zastupitelé KSČM celou záležitost sledují a budou vás zavčas informovat (viz Prohlášení Pražské rady KSČM ke všeobecnému zdražování základních potřeb Pražanů – v sekci Naše stanoviska – pozn.). 

Občan:
Nejsem straník, nejsem členem v žádné politické straně, a přesto mám pana doktora Filipa rád. Dopisuji si s panem starostou Mlejnským, poslal jsem mu několik dopisů. Chci, aby mi vysvětlil, co to je za stavbu, která už léta chátrá…. (občan předložil fotografie objektu).

 (Zastupitelé KSČM se pokusí záležitost vyřešit interpelací – pozn.)

Na Jižním Městě jsou ucpané ulice. Když jede sanita, tak musí zastavit a zdravotníci jdou za pacientem s nosítky… 

Primátor Prahy je měsíc na horách a nikomu to nevadí…. Co s tím?

Vojtěch Filip:
Všimněte si Bémova předvolebního hesla: „Dejte mi pár minut a já vám dám čtyři roky.“ Mně se zdá, že si pan primátor dělá z lidí legraci. On slíbil, že bude pro vás pracovat 4 roky, a odjel si na mnoho týdnů do hor…. Jak to tedy vážně myslel s občany Prahy?  

Luděk Vařbuchta:
K té zaplněnosti ulic Jižního Města – velký a vleklý problém. Například máme nové garáže Vojtíškova – klasický případ. V minulém volebním období se došlo k závěru, že Jižní Město trpí obrovským deficitem parkovacích míst (myslím, že deficit cca 15 000 parkovacích míst) . Proto bylo rozumně dohodnuto postavit garáže. Byli jsme ujištěni tehdejším vedením radnice, že nájemné pro občany bude stát 800 korun na jedno parkovací místo a měsíc. Garáže Vojtíškova byly postaveny, pronajaty firmě a firma si nasadila 1 400 korun. Proto jsou údajně tyto garáže prázdné. Lidé, kteří mají zájem o umístění automobilů, na to nemají. Firma prý uvažuje o snížení parkovného. 

Občanka:
Pane místopředsedo sněmovny, co říkáte nápadu senátora Kubery (ODS), že si zaslouží tento orgán (senátoři a poslanci) 275 000 korun měsíčně. A to si řeknou pár dnů poté, kdy nám „zvýšili“ životní úroveň deformou. Většina lidí sedla na vějičku, že se zvednou důchody o 1000 korun, den za dnem se dozvídáme, co se zdraží, a pak nám pan Nečas řekne, že nám přidá cca 300 korun. Já doufám, že se konečně lidem v této zemi, až jim začne ubývat z peněženek, otevřou oči. Navrhuji seniorům i těm mladším, kteří si myslí, že když budou volit ODS, že se jim bude lépe žít, poslat otevřený dopis, že tímto si zvolili svou budoucnost. 

Vojtěch Filip:
Já jsem se senátorem Kuberou mluvil, když jsem šel na oslavu výročí TGM. „Doufám, že to podpoříte“, řekl mi. „To je věc, která je ve světě normální“. Odpověděl jsem: „Ani mě nenapadne, abychom podpořili takovou hloupost. Jistě by to státní rozpočet vydržel, ale co tomu řekne 10 000 000 obyvatel? Mzda, natož sociální dávka evropská rozhodně není. Pokud jsme vstoupili do Evropy, nemůže to být s náklady evropskými a mzdami českými“.  

Již se to v ČR projevilo jednou a je nutné, aby si toho lidé všimli. Tehdy řekl premiér V. Klaus: „Přeci se nenecháme obrat o onu výhodu nízkých mezd?“ Kdo měl tedy nést náklady transformace? Zaměstnanci. On přeci nenutil nikoho. Nám stačí, když lidé budou brát málo peněz a my budeme mít výhodu nízké ceny. „Vždyť lidé jsou hloupí a oni mi na to skočili, tak to zrealizuji“, v tom duchu řekl V. Klaus.

V roce 1997 jsme „balíčkovali“, a to intenzivně. Je to tak, že za všechno může Husák se Štrougalem… Ony v roce 1997 „došly“ prostředky, takže museli přehodnotit své sliby. Tvrdili, že neprodáme rodinné stříbro. V. Havel vykládal, že ho všichni obviňovali, že chce rozložit socialismus, že se brzy pozná, že je to velká lež. Tak jsme si tu lež vychutnali….Koupili jsme si kupón za 1000 korun, dostali jsme 6000 korun, ale jiní si přišli ke statisícům…  Kuberovi jde o jeho samotného, vždyť on je v konzervativní straně, která vyznává individuální hodnoty. Lidé to neprohlédli, a tak ho zvolili – senátorem a primátorem Teplic. To, že 60 procent lidí ke komunálním volbám nepřijde, je závažná skutečnost.

Paní Dana Kuchtová má velké problémy, a není to proto, že by po ní někdo šel. Copak je možné beztrestně platit do Bruselu a z Bruselu si nebrat to, na co máme nárok? Ona se vyjádří v TV ve smyslu „to není tak velký problém“. 6 miliard korun – kde vezmete takovouto obrovskou sumu?

Před volbami pak vznikne otázka, koho volit. Po volbách v roce 2006 se na vedení strany snesla obrovská kritika – neustáli jsme to, neobhájili jsme výsledek jako v roce 2002. Kritika byla na místě. My jsme lidem dokázali vysvětlit jen polovinu. Dokázali jsme vysvětlit nebezpečí Modré šance. Bylo mnoho zhlouplých, kteří se nechali namluvit médii, kdo je ten správný…

Dostal jsem asi 2000 dopisů voličů KSČM, kteří nám psali, že nám nedali hlas. My jsme těmto lidem dali šanci dokonce v Alternativním programu. Málo jsme varovali před velkou koalicí nebo zrádcovstvím v ČSSD. Došlo k tomu, vyšel výsledek, který není podle přání nikoho.

Nebezpečím je  slabá vláda, autoritářské manýry ODS (zejm. v krajích si ODS říká: „Teď už můžeme všechno“). Najednou se to lidí dotýká. Vždyť toto nám neříkali. Ale 4 roky to musíme vydržet. Co však se za 4 roky může stát?

Máme dost síly na to, abychom získali širší spektrum občanů na naši stranu. V obcích jsme zkusili různé koalice. KSČM nemůže zůstat stranou ve formování širší levice. Musíme vytvářet platformu spolupráce, základ, abychom byli schopni komunikovat. Nám se osvědčila komunikace na tzv. Konferencích levicové jednoty (tzv. KoLeJe), které sám uvádím a moderuji. Když jsem sledoval např. diskusi Čestmíra Císaře a generála Miroslava Vacka, to bylo něco…. Tito lidé se neviděli jistě 25 let a když se sešli, tak bez velkých problémů si sedli vedle sebe a mluvili. Č. Císař říká „Nenechte si to líbit“.

Je třeba, aby lidé pochopili, že by měli volit dle své sociální a životní zkušenosti a podle toho, co je v jejich prospěch. Venkoncem by tak 80 procent národa mělo přijít k programu KSČM. Lidé však volí podle toho, jestli z TV Nova či Prima se na ně usměje ten či onen hezký obličej. To už není demokracie, to je mediokracie, vláda médií, která vnucuje názor, který není ve prospěch lidí. 

Kdyby lidé volili právě dle své sociální zkušenosti, tak my nemáme problém. To je náš úkol, který bez lidí nemůžeme zvládnout. Nemáme tolik peněz, abychom si zaplatili toto rádio, tuto televizi… Máme jen vás, lidi, kteří pochopí, že jejich zájmem je volit náš volební program, volební program KSČM.

Občanka:
V roce 1968 jsem byla na Prvního máje v Brně. Všichni křičeli, že chtějí oddělit Moravu. Přišel Smrkovský, řekl několik vět a získal celé náměstí, že je to nesmysl.  Byl to táborový řečník. V televizních diskusích je také možné takto promluvit k lidem. Lidé všeobecně přestávají číst, mluvené slovo má svou větší a větší váhu. Proč to nemůžete poněkud více „rozbalit“, pane předsedo, na televizních besedách? 

Vojtěch Filip:
Děkuji za kritiku. Myslím, že síla argumentu není v použití silného až vulgárního výrazu. Když mohu a jsem v přímém přenosu, není to sestříháno, tak se snažím neodpovídat na otázky, ale říkat program. Musím se však držet tématu, jinak mně moderátor odebere slovo. Já si na to budu dávat ještě větší pozor a lidé, kteří budou kandidovat do Senátu za KSČM (v roce 2008), musí být ještě lepší než já. 

Občan:
Dovolil bych si vyjádřit názor na předvolební agitaci KSČM. Situace je někdy nepochopitelná. O tom, jak to probíhalo s privatizací 1992-1997, kdy u moci byla pravicová ODS v čele s V. Klausem, víme. Do privatizace vstoupilo národního majetku za 3 bilióny korun. Stát v tom procesu zinkasoval 164 miliard korun. Tzn. že za 2,6 biliónu korun to zůstalo v rukách, kteří tento majetek rozkradli. Tehdejší pravicová garnitura neučinila žádné opatření proto, aby tomu zabránila.

O tom, jak lidé volí, mě napadá typický případ Vladimíra Železného. Ať ukradl, co ukradl (každý z občanů ČR mu vlastně zaplatil 1000 korun), kandiduje na Znojemsku do Evropského parlamentu P a je zvolen! Je toto normální země? 

Vojtěch Filip:
My jsme zveřejnili v roce 2001, že se ztratilo 2,7 bilionů 468 miliard korun (cca), které jsou nedohledatelné. Že se prodávalo pod cenou, jsme věděli, ale co se rozkradlo, jsme opublikovali později. Že jsme to nepoužili v roce 2006, je chybou. Tehdy s tím přišel bývalý poslanec KSČM Jaroslav Gongol a nikdo do toho „nehrábl“. 

Občan:
Bylo by možné zřídit pracovní skupinu právníků, kteří by se zabývali studiem Ústavy ČR a Listinou lidských práv a svobod, aby bylo možno očistit členy KSČM od neustálého urážení a ponížení pravicovými fanatiky?  

Vojtěch Filip:
ÚV naší strany má odbornou Komisi pro legislativu a lidská práva, sám jsem ji řídil od roku 1993, dnes ji vede JUDr. Z. Bebarová Rujbrová. V ní je cca 28 lidí různého věku, různé právní profese (od advokátů po učitele práva na VŠ). Ti obhájili řadu lidí. Vytvořili řadu stížností. Evropský soud pro lidská práva bude muset judikovat v určitém okamžiku ve věci lidí, kteří byli v ČR nespravedlivě odsouzeni.  

Já jsem životní optimista, ale pokud jde o český Ústavní soud, jsem zdrcený skeptik. ÚS je obsazen lidmi, které nominoval ultrapravicový Senát na základě návrhu prezidenta republiky. A rozhodnutí, kterého se dočkal i sám V. Klaus (ve věci I. Brožové), je důkaz toho, že nám roste něco, co lze nazvat justičním státem. Pokud někdo obviní, že je tu policejní stát, tak existuje stále ještě nezávislost justice.

Od roku 2001 nejsme schopni změnit zákon o soudech a soudcích, nikdo nemá šanci proti ÚS tento zákon změnit a donutit soudce, aby se dále vzdělávali, aby rozhodovali po právu dle Ústavy, natož aby rozhodovali spravedlivě. Pár zákonů, jednotlivosti jsme změnili, zlepšili, ale smysl práce je mnohem více v politice. Je potřeba, aby si lidé uvědomili své vlastní postavení. Politická moc nemůže být svěřena lidem, kteří rozkradli stát, rozdělili jej a oslabili jeho mezinárodně politické postavení vůči Bruselu i Washingtonu. Skupina právníků, kterou řídí Z. Rujbrová, nyní vypracovává podstatné náležitosti pro stížnost ÚS k tzv. deformě veřejných financí.

Problém je v tom, že si lidé nechají vše líbit. Jednou se však politici lekli strašně – bylo to období, kdy se nevyplácely mzdy v podnicích. Bylo to za vlády M. Zemana s opoziční smlouvou ODS. Já jsem na prosincovém jednání Poslanecké sněmovny navrhl bod programu – jednání o zadržovaných platech zaměstnanců. Dostal jsem 40 hlasů. Dosáhli jsme toho, že bod programu byl zařazen a do konce roku jsme měli zákon, že stát bude vyplácet za zaměstnavatele. Oni, pravice, se lekli lidí na ulici!  My jsme měli zákon. Není možní si myslet, že 26 poslanců to dnes rozhodne. Je podstatné, aby se lidé zajímali o vlastní zájem.

Proč chtěla vláda reformu v létě? Říkal jsem M. Štěchovi, předsedovi ČMKOS, aby odbory  udělaly demonstraci před PS. „Ne, my to dělat nebudeme, my jsme konali demonstraci již v červnu. Udělá se až proti podpisu prezidenta nějaká demonstrace“, odpověděl Štěch.

 Nalezli jsme mnoho legislativních chyb a chyb technických. Nelze postupovat jen parlamentní politikou, každá politika je kombinací parlamentní politiky a politiky na ulici. A my se to musíme naučit zase dělat.

Občan:
Na konci prosince bude významné výročí vojevůdce Žukova – 110. výročí. Je třeba i toto výročí připomenout.  

Vojtěch Filip:
Ano, zorganizujeme, připomeneme. 

Monika Hoření:
Velice děkujeme za 2hodinovou besedu s Vojtěchem Filipem, místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR a předsedou ÚV KSČM. Jistě budeme mít někdy příležitost zopakovat toto setkání – zde, v Klubu seniorů Centra sociálních služeb Praha – Jižní Město (díky, pane řediteli! – pozn.) v Křejpského ulici nebo na jiném místě.  

Rozeberte si dnešní vydání deníku Haló noviny (www.halonoviny.cz), v němž naleznete rozhovor s předsedou klubu zastupitelů KSČM Praha 11 L. Vařbuchtou, dále si vezměte jako pozornost řadu publikací a tiskovin.

Na shledanou na dalším mítinku s politiky a osobnostmi KSČM!
 


 

 

O dedemokratizaci a pivu, které se čepuje bůhvíkde
 

Rozhovor s předsedou Klubu zastupitelů KSČM v Zastupitelstvu městské části Praha 11 Luďkem Vařbuchtou

Pane předsedo klubu, jaká je v současné době situace v zastupitelstvu vaší městské části?
Loňské listopadové volby »vrhly kostky« a z 45členného zastupitelstva 25 mandátů získala ODS, poněvadž Jižní Město je svým způsobem baštou této strany. Občanští demokraté pro zdání demokracie utvořili jednolitý kolektiv s ČSSD a mají tedy dohromady 33 hlasy. Tím pádem na ostatní politická seskupení zbývá 12 mandátů a jakékoliv jejich snahy o zvrácení rozhodnutí této koalice jsou marné. Nicméně nevzdáváme se, a to z toho důvodu, že chceme vystupovat nikoli s destruktivní kritikou, tedy kritizovat za každou cenu, ale s konstruktivní kritikou, to znamená vyhledávat v návrzích slabé stránky, případně nedostatky, regulérně na ně upozorňovat a snažit se je společně řešit. My jsme do minulých komunálních voleb vstupovali s heslem »Jiní o koalicích, my o spolupráci.« Toto heslo plně ukazuje náš postoj.

Jižní Město už v minulém volebním období bylo známo tím, že se některé placené posty dávaly zasloužilým funkcionářům jako určité »trafiky«. Jak to vypadá v tomto ohledu ve stávajícím volebním období?
Stav je setrvalý, ba naopak bych řekl, že se tato nelibá praxe rozrůstá, neboť těchto »trafik« přibylo. Je to za »zásluhy«, za přátelské vztahy mezi jednotlivými členy zastupitelstva... Zkrátka »já na bráchu, brácha na mě«. V současném období ustanovilo zastupitelstvo čtyři výbory jako své orgány. Předsedou kontrolního výboru je náš člen, kolega z Klubu KSČM, Jiří Semela a ten je - neuvolněný. Předseda finančního výboru, člen ODS, je kupodivu také neuvolněný, avšak další dva předsedové výborů jsou uvolněnými předsedy. Jsem poslední, který by jim záviděl odměnu, kterou za tuto práci mají, ale domnívám se, že tyto prostředky by šlo vynaložit na jiné účely. Ostatně nikdy nebylo na naší městské části tolik uvolněných funkcionářů.

Je jakýmsi nedobrým zvykem, že velice málo občanů dochází na veřejná jednání zastupitelstva. Radnice pak necítí tlak veřejnosti a lépe jí procházejí i vysloveně protilidová opatření. Čím to je?
Tady je třeba říci do našich vlastních řad poněkud kritičtější slovo. Mnoho let se snažíme a zveme lidi, nechť přijdou na jednání zastupitelstva. Třeba na chvilku, podívat se, aby porozuměli situaci. Bohužel se nám to nedaří. Občané sice přijdou, ale přijdou tehdy, když se to týká bezprostředně jejich individuálního problému. Vzpomínám si na některé okamžiky, kdy přišlo na zastupitelstvo několik desítek občanů coby diváků, a ti vytvořili na zastupitelstvu takovou atmosféru, že vedení radnice muselo své názory pod tíhou silné argumentace občanů značně korigovat. A čím vysvětlit chování lidí, kteří se nezajímají o práci jimi volených zástupců? Všichni žijeme ve velkém shonu a v současné době lidé žijí spíše svými problémy. Nelíbí se mi to, ale je to tak.

Zaznamenal jsem na jednání zastupitelstva v posledním období, že se dosti nestandardně uzavírá možnost svobodné diskuse mezi zastupiteli při jednání. Jaký je na to Váš názor?
Zářijovým zastupitelstvem městské části z iniciativy starosty Dalibora Mlejnského (ODS) byl upraven Jednací řád, který ztížil možnost zastupitelů diskutovat. Většinovým rozhodnutím zastupitelstva (ODS a ČSSD zajistily hlasovací mašinérii) bylo přijato usnesení, jehož důsledkem je omezení možnosti diskuse, což je podle mne prohra demokracie. Obvykle se diskuse týká bodu interpelace, připomínky a podněty členů zastupitelstva, v nichž přirozeně prim hrají opoziční zastupitelé. Já nazývám tento proces dedemokratizací a svébytným příspěvkem k rozvoji občanské společnosti po roce 1989. Jak taková dedemokratizace probíhá v praxi, si mohou občané vychutnat přímo na jednání zastupitelstva.

Evergreenem Prahy 11 jsou kulturní domy. Ještě na počátku devadesátých let jich bylo přes deset. Postupně ubývaly a i nyní jsou dále likvidovány. Již minulé vedení radnice v čele se starostkou ODS M. Šorfovou udělalo »čáru přes rozpočet« zdejším třem kulturním domům. Ale to, co se odehrává v posledním půlroce, je ještě dramatičtější. Přibližte, prosím, našim čtenářů, co se na Praze 11 děje?
Snahy osekat kulturu jsou už několik let patrné a jde o to nejjednodušším způsobem ušetřit peníze tam, kde je to nejvíce průchodné. Kultura je, bohužel, takovou oblastí, kde se lehce škrtá, a to i v celostátním měřítku. Jestliže na Jižním Městě v rozpočtu roku 2005 byla vyčleněna poměrně příjemná částka 15 milionů Kč na tři kulturní domy – KD Klubka, KC Zahrada a Chodovská tvrz, v jejímž rámci působilo i Hudební centrum Opatov, v rozpočtu na rok 2007 byla částka snížena o likvidačních 37 procent vůči i tak mírně nižšímu rozpočtu roku 2006! Není divu, že se po této »dardě« oprávněně ozvali ředitelé kulturních domů a byli po zásluze radnicí odměněni – jediný z nich nepokračuje ve své práci… Hudební centrum Opatov skončilo – k lítosti mnohých teenagerů a milovníků svižných rytmů, dětský KD Klubka byl rozhodnutím zastupitelstva zrušen! A to celé bylo korunováno transformací zbylých kulturních domů, tedy dvou (Tvrze a Zahrady) do obecně prospěšné společnosti s odůvodněním, že se ušetří »značná částka korun« a že tento nový subjekt bude moci sáhnout i na další penězotoky. Jen tak na okraj - na tuto o. p. s. už bylo jen za tento rok vyčleněno asi 5 milionů korun a ještě se nám ani pořádně nerozjela. Stav jihoměstské kultury je opravdu k vzteku i k pláči. Myslím, že by lidé neměli stávající modro-oranžové koalici zapomenout, co s kulturními domy provedla. Mohu však ujistit občany Jižního Města, že Klub KSČM bude stav kultury na Praze 11 sledovat.

V aktuálním vydání časopisu Klíč, zpravodaje Prahy 11, stojí za povšimnutí vyjádření starosty Mlejnského: »Ze strany městské části se výdaje na kulturu snižovat nebudou, změní se ale jejich využití«. Jak byste okomentoval tento výrok?
Nevím, z jaké částky se nebudou snižovat. Z té minulé a nebo z té stávající? Je to mlžení veřejnosti.

Ve Volnočasovníku, tedy v příloze Klíče s přehledy pořadů pro veřejnost, jsou v okénku »Chodovská tvrz«, tradičně bohatém na pořady, uvedeny na září jen dva koncerty. Toto dramaturgické manko souvisí s transformací kulturních domů nebo je to trend, který nastoupil?
Kéž by to souviselo jen s transformací.

Pojďme od kultury k pěnivému moku. I když i ten může znamenat pro některé lidi vrchol kultury. Jak se vám na Jižním Městě pije pivo značky Jihoměšťan?
Tak to je další novinka, kterou se Jižní Město jen zviditelnilo. Pan starosta Mlejnský sice v TOP hotelu Praha slavnostně pokřtil nové pivo, nazvané symbolicky podle naší městské části, ale mě by zajímalo, kde se nachází pivnice nebo restaurace, kde se čepuje. S chutí bych si do ní zašel a jihoměstské pivo ochutnal. Ono se někde prodává. Ale kde? Ptám se. A jako zastupitel se ptám vlastně sám sebe.

Jižní Město, opomeneme-li pověstné exprezidentovy »králíkárny«, je nazýváno největším sídlištěm České republiky. Jaká je situace s nájemným ve vašich obecních bytech?
Městská částí má po uskutečněné privatizaci bytů cca tři a půl tisíce bytů ve svém vlastnictví. Samozřejmě, že i zde se podle zákona, který přijala minulá vládní koalice (a komunisté pro něj ruku nezvedli, naopak přišli s vlastním, nikoli tak drastickým návrhem), rozhodnutím rady městské části od 1. července nájemné zvýšilo v průměru o osm až devět korun za m2. A rozhodně to nebude zdražování poslední. Tento trend se bude týkat i seniorského bydlení. Je k vzteku, když si člověk uvědomí, že průměrné nákladové nájemné je i v Praze do 30 korun na m2. Všechno nad tím je tedy zisk a přitom jsou lidé ochotni akceptovat další a další »argumenty« radnice o nezbytnosti růstu nájmů. Všechno, veškeré naše konání, celá naše společnost, je stále více jenom o penězích. Tak nevím, zdali si toto lidé v listopadu 1989 přáli.

Pane předsedo, aktualita na závěr: Na vaší městské části se dnes, ve čtvrtek, uskuteční setkání místopředsedy Poslanecké sněmovny a předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa s občany. Bude toto setkání něčím mimořádné?
Přirozeně, přijede-li předseda strany a místopředseda sněmovny kamkoliv na setkání s veřejností, tak je to mimořádná událost. Po neblahých zkušenostech z minulých let, kdy se vedení radnice ošívalo, zdali přijme či nepřijme prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka, který u nás na Jižním Městě také pobýval, jsme se na radnici ani neobrátili s oficiálním oznámením této návštěvy. Ale doufám, že i radní čtou vlastní zpravodaj, v němž jsme zadali inzerci. Věřte, že bych byl velmi rád, kdyby dnes v šest hodin večer do Klubu seniorů Centra sociálních služeb v Křejpského ulici přišlo hodně těch, kteří nejsou našimi členy, jsou našimi sympatizanty nebo i zvědavci, kteří by chtěli předsedu KSČM slyšet a vidět »naživo«. Povídat se bude nejen o radarové základně, nejen o »deformě«, která nám pěkně provětrá peněženky, ale vůbec o všedním životě občana naší země. A my, zastupitelé KSČM Prahy 11, na tomto setkání také budeme.

Za rozhovor poděkoval Vojtěch Michal
Haló noviny 20. září 2007 (rozhovor je širší, než ve vydání deníku)
 


 

Bushův osobní radar

 


 

Rok 2007 na Praze 11: Rušíme již druhý kulturní dům!
 

Takto neliboznějící titulek, odrážející realitu současné městské části Praha 11, tedy osmdesátitisícového sídliště na okraji hlavního města, uvádím na úvod svého zamyšlení. Jako občanku Prahy 11, která zde vychovává svého syna,  přirozeného „spotřebitele“ dětských kulturních aktivit, a jako bývalou zastupitelku tamtéž, mě velmi mrzí, že vůle zdejších obyvatel,  kteří ve své nadpoloviční většině zvolili do zastupitelstva kandidáty ODS, přináší shnilé plody.

Občanští demokraté v čele se starostou Daliborem Mlejnským, mladým ambiciózním komunálním politikem ODS, který už-už dýchá na záda svým starším kolegům (ani bývalou starostku za ODS negalantně neušetřil hloupých invektiv!), za součinnosti ČSSD, zde na Jižním Městě vedené poslanci soc. dem. Kostou Dimitrovem a Miroslavem Svobodou,  ve čtvrtek 14. června 2007 zlikvidovali další jihoměstský kulturní dům. Tentokrát Kulturní dům Kubka, nabízející dětem, dítkám i dětičkám bezpočet kulturního a pohybového vyžití po celý rok: Klubíčko pro děti před mateřskou školkou (která maminka by neuvítala smysluplné pohlídání předškoláčků s dobrou zábavou i přiměřenou výukou?), kurzy hudby, ručních prací, výtvarné výchovy, keramiky, každosobotní dětská představení za mírný obolus, dětské bály, maškarní či masopustní veselice –vždy bylo nabito. Dokonce i prázdninové příměstské tábory pro ty děti, které nemají štěstí a nevyjíždějí na celé dva měsíce z Prahy ven. Zkrátka mnoho smysluplných aktivit, které kolektiv vedoucích kroužků za vedení obětavé ředitelky Jitky Rybkové vymýšlel pro droboť i školní děti, snad i pro některé teenagery. A všemu je konec – jediným zvednutím rukou koaličních členů zastupitelstva městské části, respektive zmáčknutím hlasovacího zařízení… Co na tom, že Programové prohlášení Rady městské části Prahy 11, na kterém od ustavení rady ještě ani nezaschl inkoust,  praví něco jiného: „Zachováme provoz kulturních zařízení Chodovská tvrz, Kulturní centrum Zahrada a Kulturní dům Klubka“? Co na tom, že na webu ODS Prahy 11 si můžete „počíst“ ve volebním programu, že „budeme podporovat rozvoj sportovních, kulturních a protidrogových aktivit“? A demokraté sociální slibovali obyvatelům před komunálními volbami něco obdobného: „podporovat sportovní a kulturní aktivity pro mládež“. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají…

Žiji na Jižním Městě dvacet let, jsem tedy již svého druhu pamětnicí. Pamatuji si, jak ještě v roce 1990 fungovalo na městské části asi deset kulturních domů. Za uplynulých sedmnáct let se jejich počet scvrkl na tři: Kulturní dům Chodovská tvrz s detašovaným pracovištěm Hudební centrum Opatov Kulturní centrum Zahrada – nejmladší a my, Jihoměšťané, jsme přesvědčeni, že nejkrásnější pražský kulturní dům umožňující škálu kulturních aktivit, včetně divadel i koncertního provedení České mše vánoční Hej, mistře, a Kulturní dům Klubka se sympatickým klubíčkem a kočičkou ve svém znaku. Každodenně kromě neděle tento opravdový Dům Kultury přitahoval jako magnet desítky děcek nejen z okolí….

Hudební centrum Opatov, na jehož pořady na Opatovské nacházeli cestu milovníci rocku, rock-and-rollu, big beatu, jazzu a dalších rychlých rytmů, si prožilo svou derniéru posledním koncertem – jak ironické - na Mezinárodní den dětí. Letošního prvního června si poslední mládež „zatrsala“ při ryčné melodii. Co zde bude dále? Zdravotnické středisko (a to by bylo ještě pro občany pozitivní řešení) a nebo základna policie? To bychom se pak opravdu ještě více přiblížili onomu tvrzení, že naše vlast se úspěšně propracovává k policejnímu státu. Ano, co nejméně kvalitního naplnění času, ale co nejvíce represí, případně administrativy…

14. června tedy byla ukončena činnost Kulturního domu Klubka, který k 31. srpnu vyklidí své prostory. Do jeho objektu se na sklonku prázdnin nastěhuje Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy, který ovšem opustí jiné své působiště na Jižním Městě. Takže nabídka kultury pro děti a mládež se na osmdesátitisícovém městě objektivně sníží.

Nejhrůznější na tom celém je, že prakticky nikomu kromě opozičních zastupitelů (KSČM,  Strana zelených a Volba pro město) a několika statečných maminek z okruhu KD Klubka to nevadí. Zatím. Zdalipak si mladí, veskrze bezdětní komunální politici ODS a ČSSD, kterých je v zastupitelstvu Prahy 11 jako svišťů, uvědomují, že tento jejich neuvážený krok je krokem do pekel? Dočkají se i oni na své kůži, jak se zvýší počet dětí a mladých lidí jen tak beze smyslu bloumajících po ulicích, možná s cigaretou, možná i s jinou drogou? Není pro společnost levnější investovat do volného času budoucí generace, než řešit následně vzniklé problémy? Není prevence vždy levnější než represe?

Kdo za deset, dvacet let bude tyto dnes mladé zastupitele a jejich politické představitele (např. jihoměstského radního, zdejšího předsedu ODS a radního hlavního města Prahy pro sociální politiku Jiřího Janečka) popohánět k zodpovědnosti?

Zatím nám všem, kteří jsme se, byť svým skromným přičiněním,  zasloužili aspoň o medializaci tohoto pochybného usnesení  jihoměstských koaličních zastupitelů, zbývá jen vztek. Vztek z toho, že do významných rozhodovacích pozic se na Praze 11 dostali nekompetentní lidé, kteří neumí dodržet ani to, co si sami vepsali do svého znaku.

Monika Hoření, bývalá zastupitelka na Praze 11, www.ta-gita.cz 

 

Snímek zachycující smutnou realitu - KD Klubka končí svou činnost k 31. 8. 2007. Musel tento kulturní dům opravdu zaniknout bez náhrady?

Foto: Karel Mevald

 

i